Článek
Všichni máme v čerstvé paměti aféru, kdy Městská část Praha 6 přes protesty mnoha občanů odstranila pomník maršála Koněva, hrdiny, jehož armády osvobodily 9. května bojující Prahu a uchránily jí před zničením. Socha skončila dočasně v depozitáři a v plánu bylo ji umístit v Muzeu XX. století. K tomu naštěstí nedojde, protože právě na základě zákona bude socha, instalovaná v roce 1980, umístěna zpět tam, kam patří. Původní pomník doplní pamětní cedule s poděkováním za potlačení nacistické kontrarevoluce v Maďarsku v roce 1956 a za bratrskou pomoc při kontrarevoluci v Československu v roce 1968.
Díky zmíněnému zákonu se dočkáme i dalších, mnohými občany kýžených restaurací. Před Nádraží Františka Josefa se v roce 2011 sice již vrátila kopie sochy prezidenta Wilsona, ale mnoho soch, bust a pomníků třeba Josefa II., zvláště v Sudetech, na svou restauraci teprve čeká.
Pomník padlého rudoarmějce Nazarenka ve Sloupu, který někteří rusofobové rozporovali s lacinou záminkou, že Nazarenko nepadl, ale byl zastřelen vlastním velitelem za pokus o znásilnění a vraždu, naštěstí vydržel. Čerstvé květiny na jeho hrobě svědčí o skutečnosti, že nezáleží na tom, zač a proč rudoarmějec padl, hlavně když je to rudoarmějec.
Stejně tak by se měl vrátit ve výroční den, 27. května 2026, na své místo kdysi dočasně umístěný a poté již nikdy neobnovený pomník s bustou zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, houslisty, sportovce, letce a milujícího otce v zatáčce Kirchmaierovy třídy. Jistě, Heydrich byl zločinec, člověk odpovědný nejen za popravy a vraždy během prvního stanného práva a deportace Židů do Terezína, a pak dál na východ, a také člověk, který vymyslel a prosadil technickou stránku holokaustu, ale také člověk, který se postaral o české dělníky a rolníky, zvedl jim mzdy a příděly, zavedl závodní jídelny a rekreace a v protektorátu prosadil pořádek. A jak jsme si řekli, žádné pomníky by se bourat neměly.
Nebo někdy, některé… měly?
