Článek
Neutralita znamená, že příslušný stát v nějakém konfliktu nepreferuje ani jednu stranu, většinou ve snaze nebýt do toho konfliktu zatažen. To ale neznamená, že jeho občané, případně i vláda, nějaké straně konfliktu trochu nestraní. Například Španělsko i Portugalsko byly za druhé světové války oficiálně neutrální. Ovšem Portugalsko preferovalo spíše kontakty se spojenci, kdežto Španělé vyslali na východní frontu celou divizi dobrovolníků, která bojovala na straně Německa.
Švédsko se stalo neutrálním po Napoleonských válkách. Byla to rozumná politika, do budoucna se Švédsko ocitlo v pasti mezi silným Německem a Ruskem. Z této pozice ovšem těžilo obchodně i jinak. Když vypukla druhá světová válka, mnozí příslušníci i některých neutrálních národů, zvláště těch „árijských“, se dobrovolně zúčastnili Německem deklarovaného tažení proti bolševismu. Platilo to pro Finy (kteří tu možnost ale měli i ve vlastní armádě), pro Nory, Švýcary nebo právě pro Švédy. Někteří z nich opravdu vstoupili dobrovolně do Waffen-SS z ideologických důvodů. Jiní prostě hledali možnost, jak se stát muži a realizovat se v boji, což jim neutralita jejich státu neumožňovala.
Především s počátkem německého tažení proti Sovětskému svazu v létě 1941 začal Berlín vyjadřovat silné přání, že by se Švédsko mělo přidat k silám Osy a mělo by vyslat dobrovolníky na východní frontu. Ani jedné z žádostí Švédsko, jak známo, nevyhovělo, povolilo pouze jednotkám švédských dobrovolníků sloužit na finsko-ruské frontě. Mnoho švédských dobrovolníků odcestovalo do jiných zemí, především do Norska, kde vstoupili do Waffen-SS s přáním bojovat na východní frontě. Švédská vláda totiž nepovolovala na svém území ve prospěch Waffen-SS jakékoli verbovací aktivity.
Pro Hitlera a Himmlera nebyla válka proti Sovětskému svazu jen obyčejným konfliktem mezi dvěma státy, nýbrž zápasem na život a na smrt mezi dvěma rozdílnými rasami a ideologickými systémy. Pangermánská politika establishmentu SS tudíž zahrnovala i pokusy o mobilizaci dobrovolnických kontingentů z „germánských“ zemí severní a západní Evropy pro německé elitní divize Waffen-SS. Německé ministerstvo zahraničních věcí se snažilo alespoň o dosažení symbolické vojenské pomoci jako důkazu politické sympatie a podílu Švédska na tažení proti Sovětskému svazu. Himmlerova SS se oproti tomu pokoušela zajistit dalekosáhlejší cíle tím, že chtěla získáním dobrovolníků vybudovat vojensko-politickou elitu té které země. Z kamarádství ve zbrani by tak vyrostl „řád“, který by podle špiček SS přispěl k „přirozenému“ spojení ve formě pangermánské národní federace pod německým vedením.
Důvody pro vstup do Waffen-SS byly pro Švédy značně různorodé. Převažujícími skupinami byli bývalí dobrovolníci z rusko-finské fronty, dobrovolníci německého původu, členové některé z nacionálně-socialistických stran (50 %), příslušníci švédské armády (převážně poddůstojníci) a ti, kteří vstoupili z nějakého hloupého osobního důvodu, např. touhy po dobrodružství. Je třeba dodat, že procento osob s kriminální minulostí bylo mezi dobrovolníky velmi malé. Zdá se, že většina Švédů vstoupila do Waffen-SS z ideologických důvodů. Mnozí byli fascinováni vysokou úrovní německé válečné mašinerie a fanfárami německé propagandy v začátku německé invaze do Sovětského svazu, kdy se Německo zdálo být budoucí dominující velmocí Evropy. V propagandě SS se objevovaly dovedné odkazy na švédské „historické tradice“ v pobaltských zemích a na východě.
Manžetová páska pluku a posléze divize SS Nordland, kde sloužila většina skandinávských dobrovolníků SS
Během druhé světové války sloužilo ve Waffen-SS přibližně 200-300 švédských dobrovolníků. Nikdy jich nebylo dost, aby zformovali samostatnou jednotku. Krátký čas v SS existovala četa vojáků ze švédské provincie Norrland, nejsevernější části země u finských hranic, a také etnických Švédů z Estonska. Bojovali na finské frontě jako Abteilung Sveaborg. V průběhu války byla většina Švédů, stejně jako švýcarských dobrovolníků, příslušníky 5. divize SS Wiking, 1. divize Leibstandarte SS Adolf Hiter a 3. divize SS Totenkopf. Švédové sloužili ale také u 6. horské divize SS Nord a později i u 11. granátnické divize SS Nordland. 3. rota 11. obrněného průzkumného praporu této divize byla nazývána „švédskou rotou“, protože její vojáci byli převážně Švédi.
Zhruba 75 švédských a estonsko-švédských vojáků „švédské roty“ SS Divize Nordland se v letech 1944-1945 podílelo na velmi tvrdých bojích v Estonsku (Narva, Dorpat), Lotyšsku (Dünaburg, Kurland, Preekuln), Pomořanech (Arnswalde, Stettin) a Braniborsku (Küstrin). Jelikož „švédská rota“ byla kompletně mechanizovaná a byla vybavena obrněnými vozidly, jednalo se v rámci III. pancéřového sboru SS i divize Nordland o velmi efektivní jednotku. Zbytky „švédské roty“ byly obklíčeny a zničeny s SS divizí Nordland v závěrečné fázi boje o Berlín v dubnu 1945 při obraně říšského kancléřství a centra města před sovětskou armádou.
Přibližně 40 Švédů padlo v bitvách na Ukrajině, Kavkazu, v pobaltských státech, Maďarsku, Pomořanech a během závěrečné bitvy o Berlín. Asi 20 Švédů absolvovalo důstojnický výcvik v SS-Junkerschule Bad Tölz a mezi 10-20 jich bylo vycvičeno jako váleční zpravodajové v SS-Standarte Kurt Eggers, se kterou sloužili na východní, západní i středozemní frontě.
Z různých důvodů byli švédští dobrovolníci švédskou vojenskou historií od roku 1945 ignorováni. To ale nic nezmění na faktu, že se účastnili pravděpodobně nejmobilnějších a nejtvrdších bojů ze všech tisíců Švédů, kteří se jako dobrovolníci zapojili do válek 20. století, mimo jiné i díky tomu, že jako vojáci SS sloužili v mechanizovaných a technicky dobře vybavených tankových a granátnických divizích Waffen-SS, účastnících se těžkých bojů na východní frontě. Ze švédských důstojníků Waffen-SS byl jeden povýšen do funkce velitele štábu divize a zástupce velitele praporu, tři na velitele rot v tankových jednotkách SS a asi deset na velitele čet. Dva Švédi byli vyznamenáni vysokými vojenskými oceněními, a sice řádem Německého kříže ve zlatě (Olsson) a Čestnou sponou Německé armády (Pehrsson), asi 15 jich obdrželo Železný kříž I. třídy a 25-30 Železný kříž II. třídy.
Hans-Gösta Pehrsson na frontě u Narvy na jaře 1944
Nejvyznamenanějším Švédem se stal SS-Hauptsturmführer Hans-Gösta Pehrsson z Karlskrony, který byl kromě železného kříže obou tříd a stříbrného odznaku za zranění vyznamenán i sponou za boj zblízka, čestnou armádní sponou a stužkou za zničení tanku z ruční zbraně. Z prostého vojáka se vypracoval na kapitána, během bitvy o Berlín byl zajat Sověty, ale v létě 1945 se mu podařilo uprchnout. Zemřel v roce 1974.
Takovýchto kvalit však nedosahovali všichni – během těžkých a smrtících bojů v pobaltských státech v roce 1944 mnoho Švédů po ztrátě iluzí dezertovalo a vrátilo se domů, další zažádali z nejrůznějších důvodů o propuštění.
Skupiny švédských dobrovolníků Waffen-SS nedosáhly více než okrajové důležitosti, mimo jiné díky švédské politice neutrality, která podporovala pouze švédské dobrovolnické aktivity ve Finsku. V Berlíně byla při verbování švédských dobrovolníků pro SS uplatňována jistá míra opatrnosti, jelikož část Němců si nepřála riskovat důležitou ekonomickou a transportní spolupráci s neutrálním Švédskem.
Na rozdíl od situace v jiných západoevropských zemích nebyli švédští dobrovolníci Waffen-SS považováni za zločince a potencionální zrádce, ani nebyli vyvrženi ze společnosti jenom proto, že byli příslušníky Waffen-SS. Švédsko, které bylo ušetřeno okupace a srdcervoucích procesů s kolaboranty, mělo málo práce s odpuštěním jeho „provinilým synům“ a ti byli po roce 1945 do švédské společnosti bez problémů integrováni. Po válce se ti šťastnější švédští dobrovolníci, kteří se vyhnuli sovětskému zajetí, vrátili domů. Na rozdíl od Švýcarů, ale i Francouzů nebo Valonů se nestali terčem persekuce a nebyli za své rozhodnutí porušit neutralitu země a bojovat na německé straně nijak popotahováni. Žili dál normální životy, ačkoli většina z nich o své minulosti striktně mlčela.
Zdroje:
BISHOP, Chris: Hitler's Foreign Divisions : Foreign Volunteers in the Waffen-SS, 1940-1945. Spellmount Publishers, Speldhurst 2005
WESTBERG, Lennart: III. Germanic SS-Panzer-Korps. Helion & Company, Warwick 2019
https://www.feldgrau.com/WW2-Swedish-Volunteers-German-Wehrmacht/
