Článek
Dva mládenci, Jiří Větrovec a Josef Jukl, vyrostli podle vyšetřovacích orgánů jako dříví v lese, a místo ve „vymoženostech lidově-demokratického režimu“ si vzali vzor z „postav buržoazní brakové literatury“. Měli idealistické představy o západních státech, touhu tam odejít a stát se dobrodruhy. Větrovcovi se zamlouvala cizinecká legie, představa bojů s domorodci apod. Již v roce 1949 se zabýval myšlenkou na útěk z lidově-demokratického ráje, proto se údajně dopustil krádeže a byl podmínečně odsouzen.
Vazební fotografie vraha Jiřího Větrovce
Vazební fotografie spolupachatele Josefa Jukla
S Josefem Juklem se seznámili 20. dubna 1951. Padli si do oka, mluvili spolu o zbraních a ilegálním útěku do zahraničí. Signifikantní je, že protokoly samozřejmě jinou alternativu vůbec nepřipouštějí, protože žádná jiná neexistovala. Naivní, zřejmě nepříliš inteligentní hoši neměli žádnou možnost prostě odjet do zahraničí a tam na vlastní kůži zjistit, o čem život je. O šest dní později se smluvili, že utečou i za cenu lidského života a na západě vstoupí do letectva, kde budou žít bohatý a pohodlný život. Naplánovali si, že stopnou auto, v příhodné chvíli zastřelí řidiče, autem se dostanou do pohraničí a u Domažlic překročí hranici. Jak řekli, tak udělali. Osudného 2. května 1951 se znali necelé dva týdny.
Větrovec a Jukl stopují auto. Foto z rekonstrukce.
Jukl s Větrovcem ve voze během rekonstrukce.
Auto poznávací značky P-14696, řízené Františkem Štamfestem, řidičem ČKD Stalingrad ve Vysočanech, na křižovatce silnic Česká Lípa-Zahrádky směrem na Prahu skutečně stopli. Jukl si sedl vedle řidiče a Větrovec dozadu za něj.
Místo vraždy.
Asi po čtyřech kilometrech jízdy dal Větrovec Juklovi smluvené znamení kolenem a Jukl požádal řidiče o zastavení s tím, že si musí odskočit.
Větrovec se chystá zavraždit řidiče. Rekonstrukce.
Štamfest začal zastavovat, ale ještě během pohybu vozu jej Větrovec u kilometrovníku 66,2 střelil pistolí Luger zezadu do hlavy. To značně připomíná jiného primitivního vraha, Ludvíka Černého ze skupiny tzv. Orlických vrahů, který v podstatě totéž udělal v devadesátých letech. Střela pronikla oběti hlavou, vylétla levým okem a vnikla do sloupku levých předních dveří. Větrovec pistoli odhodil na sedadlo a nahnul se přes umírajícího, aby chytil volant a udržel auto na silnici.
Vrah Větrovec se naklání přes umírající oběť, aby udržel auto na silnici.
Po zastavení přetáhli oba pachatelé mrtvolu na zadní sedačku, Větrovec si sedl k volantu a pokračovali v jízdě, ale směrem zpět.
Několik kilometrů pokračovali oba pachatelé s mrtvolou ve voze. Rekonstrukce.
Na okresní silnici Kozly-státní silnice Zahrádky-Kravaře odbočili na lesní cestu a mrtvolu odtáhli asi 12 metrů od cesty, kde ji pohodili. Vedle ní zahodili i Štamfestovu aktovku. Při manipulaci s mrtvolou jim na cestu vypadla Štamfestova výplatní páska.
Mrtvolu pachatelé pohodili kus od lesní cesty. Rekonstrukce.
Mapka místa pohození mrtvoly.
Pak sedli opět do vozu a vyrazili dál. Větrovec ovšem řízení vozu příliš neovládal a hned v Kravařích narazil do patníku, načež rozbil nárazník a pravý reflektor. Pachatelé pokračovali v jízdě, ale nehodu někdo nahlásil místní stanici SNB. Odtud promptně telefonovali další stanici ve směru jízdy, aby zjistila řidiče, který ujel od nehody.
Vozidlo, poškozené při nehodě
Před Úštěkem předjel vozidlo příslušník SNB na motocyklu a dával řidiči znamení k zastavení. Vozidlo neuposlechlo, naopak, zvýšilo rychlost a snažilo se uprchnout. Příslušník nakonec pronásledování zanechal – jednak rychlosti vozidla nestačil, a jednak zaznamenal, že se druhý člen posádky připravuje ke střelbě z pistole. Zalarmoval tedy všechny okolní stanice SNB.
Štamfestova mrtvola, pohozená v lese.
Oba pachatelé odbočili na lesní cestu, auto tam zanechali a uprchli pěšky. Vůz se obratem nalezl a vzhledem k loužím krve a průstřelu bylo jasné, že v něm došlo ke spáchání trestného činu. Větrovec s Juklem mezitím došli pěšky do Ústí nad Labem, odkud pokračovali vlakem do Bíliny za Větrovcovou známou. Další den odjeli opět vlakem do Žatce s tím, že nazítří, 4. května, budou pokračovat vlakem do Domažlic a přejdou hranice. Krátce po příjezdu do Žatce byli ale bez odporu zadrženi na nádraží hlídkou SNB.
František Štamfest, zavražděný dvěma primitivy.
Údajně pod vlivem četby brakových amerických románů byli oba pachatelé přesvědčeni, že vražda, kterou spáchali, „není nic hrozného“. Rozsudkem Státního soudu (který nesoudil „obyčejné“ vraždy, ale výhradně případy státněbezpečnostního charakteru – tento případ proto, že se pachatelé nacházeli na útěku z republiky) ze dne 18. září 1951 byl Jiří Větrovec jako nezletilý odsouzen ke 14 letům, Josef Jukl ke 12 letům odnětí svobody. V porovnání s tresty, které tentýž soud vyměřoval za tzv. „velezradu“ nebo „rozvracení republiky“, to bylo směšné.
Zdroje:
ABS, fond Kabinet státněbezpečnostních materiálů, sign. 323-24-1.
