Článek
4. srpna 1944 byli kolem půlnoci v hostinci Isidora Mokrosze v obci Životice1 v okrese Karviná polskými partyzány z Armie Krajowej zastřeleni příslušníci těšínského Gestapa Weis, Gawlas a Sponagel. Úředníci Gestapa přijeli původně do hostince vyšetřovat partyzánské přepadení. Poláci, členové skupiny Józefa Kamiňského, řečeného Střela, chtěli gestapáky, o jejichž přítomnosti se dozvěděli náhodou bez pomoci obyvatel, původně přepadnout mimo obec a odzbrojit je. Ti se ovšem k odchodu z hospody neměli a k přepadu tedy došlo přímo tam. Vypukla divoká přestřelka, při které zemřeli také hostinský Mokrosz a jeden z partyzánů, Antoni Krótký. Zraněna byla manželka komisařského starosty (Amtskommissar) Roberga z Dolních Bludovic2, která byla s manželem v hostinci náhodou přítomna, a další partyzán, Marian Joachimek. Partyzánská skupina se s blížícím rozbřeskem samozřejmě stáhla z obce do lesa.
Hned ráno začali němečtí četníci ze stanice Dolní Bludovice a těšínské Gestapo případ vyšetřovat. Pátrání nepřineslo žádné výsledky a večer byly na Amtskommissariátu v Dolních Bludovicích na příkaz zástupce Amtskomissara Riedla pořízeny seznamy obyvatel Životic podle národnosti. Zvlášť byl sepsán seznam obyvatel, kteří nepřijali tzv. Volkslistu, tedy nepřihlásili se k německé národnosti. Seznamy byly následně předány veliteli četnické stanice v Dolních Bludovicích, Fritzi Sattlerovi, bývalému československému četníkovi.
Na služebně v Těšíně se tou dobou shromáždili všichni úředníci místního Gestapa, aby společně s kolegy z Katovic pod velením kriminálního rady Stolze provedli odvetnou akci proti Životicím. Není jasné, jestli podnět k ní vzešel od Magwitze, nebo rozkazem z nadřízených Katovic, případně z ještě vyšších míst. Zaměstnanci obou služeben (celkem jich bylo asi 40) pak odjeli dvěma autobusy a několika auty do Horního Těrlicka. Tam již byli shromážděni četníci ze stanic v Dolních Bludovicích a Horním Těrlicku, stejně jako příslušníci Landwache (pomocné četnické stráže) z obou obcí i ze Životic a nezjištěná jednotka Wehrmachtu.
Celé akci velel a všechno řídil kriminální rada Magwitz. Menší část gestapáků, většina četníků, všichni členové Landwache a všichni vojáci byli určeni do hlídek, které měly obec obklíčit a uzavřít. Bylo jim řečeno, že se jedná o polní cvičení, a že kdyby někdo utíkal, má být zadržen. Většina příslušníků Gestapa a několik místních četníků, kteří znali zdejší poměry, vytvořili zásahové skupiny. Jejich vedoucím rozdal Magwitz seznamy obyvatel s příkazem všechny na nich uvedené osoby zatknout a shromáždit na určeném místě, a ty, u jejichž jména je poznamenán křížek, na místě zastřelit. Magwitz vyzval své podřízené „krvavě pomstít zastřelené kamarády“ a pohrozil těm, kdo by to neudělali. Kolem čtvrté ranní byly Životice obklíčeny.
Akce začala asi v půl páté ráno a trvala do desáté dopolední. Úředníci Gestapa a němečtí četníci prováděli zběžné domovní prohlídky, zatýkali lidi a některé vzápětí zastřelili. Ve většině případů požadovali po mužích předložení průkazu o Volkslistě, tedy německé národnosti. Kdo ji neměl, byl odveden zdánlivě k výslechu, ale ve skutečnosti byl ještě před domem střelen do týlu. Jen v některých případech gestapáci kontrolovali, jestli je dotyčná osoba v jejich seznamu. Několik osob bylo během akce zadrženo i hlídkami strážního perimetru. V jednom případě to byl šestnáctiletý Tadeusz Baron, který chtěl obcí jen projet, v dalších případech šlo o dělníky, kteří odjížděli do práce, nebo se vraceli ze směny. Ti, kteří se neprokázali Volkslistou, byli zastřeleni. Ve všech případech stříleli úředníci Gestapa a četníci, Landwache ani Wehrmacht se střílení neúčastnili. Celkem bylo zastřeleno 36 lidí polské nebo české národnosti.
V Životicích bylo zatčeno 16 lidí, z nichž devět bylo odesláno do koncentračního tábora, válku přežil jediný. Odpoledne přišel do vesnice partyzánský velitel Střela a vyžádal si seznam povražděných občanů. Za pár dní údajně dorazil opět, s myšlenkou, že jeho skupina vrahy zlikviduje. Obyvatelé obce jej ale uprosili, aby to nedělal, protože se obávali, že Gestapo vypálí celou vesnici.
Z pachatelů byli dopadeni jen nemnozí. Koncem roku 1944 byl kriminální rada Quido Magwitz z Těšína přeložen na neznámé místo v Německu, od té doby je jeho pobyt neznámý. U poválečného soudu se podařilo prokázat, že kriminální asistent Gradel osobně zastřelil tři lidi, za což byl odsouzen k smrti a popraven. Dále existovalo přímé svědectví, že nejméně jednoho muže zastřelil člen katovického Gestapa Seidel, a nejméně jednoho, již raněného muže, zavraždil velitel četnické stanice v Dolních Bludovicích, Fritz Sattler. Ten se jako osoba znalá místních poměrů také aktivně účastnil zatýkání. Z dalších vražd byli podezřelí vrchní kriminální asistent Karl Kopřiva, který byl i vedoucím jedné ze zatýkacích a popravčích skupin, a kriminální asistent Kersten. Vedoucím dalších skupin byli i kriminální tajemník Herbert Müller a kriminální asistent Hans Groth. Jeho skupina prokazatelně také zastřelila dva lidi. Další podrobnosti se soudu zjistit nepodařilo.
Všichni příslušníci těšínského Gestapa v dubnu 1945 evakuovali na západ, většina z nich byla naposledy spatřena ve Strakonicích. Zmizel i četník Fritz Sattler, který byl v říjnu 1944 odvelen do Katovic a koncem války přeložen na neznámé místo. Poslední zprávu o něm údajně dostala o Vánocích 1945 jeho manželka, která byla v březnu 1946 následně odsunuta do Německa. Sattler i Magwitz byli stíhání ještě v roce 1973, protože podle zákona č. 184/1964 Sb. byly válečné zločiny nepromlčitelné. Vypracovaný pamětní spis, odeslaný justičním orgánům SRN, ale výsledek nepřinesl.
Zdroje:
ABS (fond SÚMV), fond Stíhání nacistických válečných zločinců Státní bezpečností (325), sign. 325-165-3. Pamětní spis proti obviněnému Quido Magwitzovi a společníkům.
1) Ziwotitz, Zywotitz, Żywocice- V roce 1920 byla oblast připojena k Československu, po Mnichovské dohodě zabrána Polskem, v září 1939 Německem. Od roku 1960 součást Havířova.
2) Původně obec Bluda, později Nieder Bludowitz, Bledowice Dolne, od roku 1960 součást Havířova.
