Článek
Území dnešního hlavního města zahrnuje 23 původně samostatných měst, které se staly součástí Prahy v různých etapách, počínaje rokem 1784, další vlnou v r. 1920 a poslední v r. 1974. V současnosti jsou městské znaky udělovány stávajícím městským částem. Historie městských heraldických symbolů započala před asi 700 lety znaky čtyř středověkých měst, která se roku 1784 z nařízení císaře Josefa II. s konečnou platností sjednotila v hlavní město Království Českého. Těmito původními pražskými městy jsou Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany. V současnosti již jejich znaky (s jedinou výjimkou) užívány nejsou, jelikož ani jedno z nich již není samosprávnou částí města Prahy.
Staré Město Pražské
Už na první známé pečeti Starého Města Pražského (na listině z r. 1264) je hradba s věžemi a branou. Tento symbol má heraldický význam města a používá se i u znaků mnoha měst, která ve skutečnosti hradby nikdy neměla. V případě této pečeti se jedná konkrétně o „hrubě kvádrovanou nízkou městskou hradbu s cimbuřím, tři taktéž kvádrované válcovité věže, z nichž prostřední je vyšší a u základny je proražena branou.“ (Veškeré citace v textu pochází z: HRDLIČKA,Jakub: Pražská heraldika, znaky měst, cechů a měšťanů, Public History Praha 1993.
Změnu těchto symbolů dokládá typář pečeti (tedy negativ, který se do samotné pečeti otiskuje) z konce 15. stol., kde v poli pečeti je „stojící postava v drátěné košili s přehozeným pláštěm a knížecí čepicí, držící pravou rukou meč, levou přidržuje štít s českým lvem. Postava je obklopena nápisovou stuhou, která ji určuje jako zpodobnění svatého Václava. Nad ní se klene trojlaločný portál nesoucí střechu na koncích zakončenou křížky, z níž uprostřed vyrůstá věž s kopulovitou střechou. Na obou stranách portálu s postavou jsou kvádrované hradby s cimbuřím, každá nese na koncích jednu malou vížku a uprostřed velkou věž se složitě členěným oknem, cimbuřím a šupinovou střechou. V pravé věži je v okně postava mladíka, v levé strace. Všech šest hradebních věží i věž kostela má zakončení makovicemi. Spodek obrazu je lemován zvlněnou vodou. Celá kompozice tak představuje město na Vltavě, v jehož ideovém středu se nachází metropolitní kostel s hrobem zemského patrona, pod jehož ochranou je zpětně městská komunita.“
Tyto pečetní obrazy představují možný zdroj inspirace pro pozdější městské znaky. Prvním faktickým dokladem znaku Starého Města je ale až městský znak ve znakové galerii na hradě Laufu z r. 1361. Jedná se o „štít červené barvy s volně položenou hradbou bez kvádrování, stejně jako tři věže také stříbrné barvy, které za ní vynikají. Jejich cimbuří je širší než průměr samotných věží. Obdobně pečeti je však prostřední věž širší a vyšší, hradba pak nese pět a věže po třech stínkách v cimbuří. Ani prostřední věž, ani hradba není prolomena bránou. Znak Starého Města je zde tedy nepropracovaný, zřejmě ve své zárodečné formě.“
V pozdější podobě najdeme znak Starého Města na průčelí nejstaršího radničního, tzv. Volfinova domu. „Kvádrovanou zdí s cimbuřím je již proražena brána s otevřenými veřejemi a s povytaženou mříží. Také kvádrované věře, podané sice stejně široké a se zatím nerozlišenými okny jsou již rozdílné. Zatímco krajní nesou nad cimbuřím střechy stanové s jednou makovicí, prostřední má valbovou střechu o dvou makovicích. Tak byl štít staroměstského znaku v druhé půli 14. stol. konstituován a pozdější polepšení na jeho charakteru změnila jen detaily.“ Téměř stejnou podobu má i pečeť polního vojska Starého Města z r. 1420, kde se ale staroměstská znaková figura poprvé objevuje ve štítě, a nikoli pouze volně. Originál tohoto typáře byl bohužel zničen při požáru Staroměstské radnice 8. května 1945.
Polepšení znaku nastalo roku 1477 listinou Vladislava Jagellonského a spočívalo ve změně původní barvy figury ze stříbrné na zlatou, kdy v původní barvě zůstalo pouze cimbuří hradební zdi. Na štít byla vsazena kolčí přilba s přikrývadly v městských barvách-červené, žluté a bílé, na níž dva čeští lvi přidržovali císařskou korunu. Znak v obou podobách, tedy před polepšením i po něm je zobrazen též na bojových štítech českých vojsk, pavézách, např. na nároží gotické kaple Staroměstské radnice. V této podobě se znak udržel do r. 1649, kdy došlo v důsledku válečných událostí roku 1648, kdy Staré a Nové město odolaly útoku švédských armád k jeho dalšímu polepšení. „Vojenskou chrabrost připomínala ruka třímající tasený meč, přidaná do brány hradební zdi ve štítě a tucet praporů setnin, do kterých byli obyvatelé města při obraně sdruženi. Praporce byly po šesti umístěny na dvě nové boční přilby. Věrnost a oddanost habsburskému panovníkovi byla manifestována umístěním černého, zlatě korunovaného orla se zlatými iniciálami panovníkova jména na prsou na prostřední přilbu s císařskou korunou. Černý korunovaný orel byl znakem středověkých římských a později i rakouských císařů. Barva otevřených veřejí brány se změnila ze zlaté na přírodní barvu dřeva, původní klenot obsahující kolčí přilbu byl rozmnožen zavedením tří přileb turnajských a také lvi se stali skutečnými štítonoši celého znaku. Takto upravený znak existoval fakticky až do roku 1918, de iure pak až do roku 1927. V praxi přešel roku 1784 po vzniku císařsko-královského rezidenčního a hlavního města Prahy beze změn na celou Prahu.“
Znak Starého Města Pražského
Nové Město Pražské
Prvním znamením Nového města byla postava panovníka, jeho zakladatele, tedy Karla IV., „oděná v řasnatý plášť a roucho, s korunou na hlavě, v rukách držícího žezlo a říšské jablko, obklopena znaky římského a českého krále a vyrůstající z kvádrové zdi s cimbuřím.“ Doklady o používání tohoto symbolu jako městského znaku v době předhusitské však nejsou. V době husitských válek došlo k odvržení symboliky panovníka a k vypuštění jeho znaků, a postava se změnila na ozbrojence s mečem. První doklad o tomto znaku pochází až z roku 1477 z listin o jeho povýšení, které stručně zmiňují i znak původní. Tyto listiny se nedochovaly v originále, ale pouze v konfirmacích z r. 1649, kde jsou naštěstí doslova opsány. Polepšený znak z roku 1477 je zde popsán jako „modrý štít, v němž nad stříbrnou hradbou s bránou a cimbuřím vystupují dvě rovněž stříbrné věže a mezi nimi muž v brnění, v pravé ruce držící tasený meč, připravený k ráně.“ Při novém polepšení v r. 1649 bylo přidáno ozbrojenci uherské kopí, u hrotu nejprve ověnčené koňskými žíněmi, později dlouhými praporci proměnlivých barev. Další polepšení z r. 1477 „bylo paralelou úpravy znaku staroměstského- barva štítu byla změněna v červenou, stříbrné věže a zeď až na cimbuří se proměnily ve zlaté a ozbrojenci byl přidán zlatý štítek s černým orlem, tedy znak císařský…Na štít byla postavena přílba s císařskou korunou se zlato-červeno-stříbrnými přikrývadly. Korunu držely dvě černé, korunované orlice- erbovní figury římských králů. Celý znak byl vložen na praporec rozdělený na tři stejně široké pruhy, a to žlutý-červený-stříbrný. Nakonec byla žerď praporce obohacena zakončením v podobě železného hrotu, a praporec se tak stal i de iure skutečnou bojovou korouhví.“
Znak Nového Města Pražského
Malá Strana
K symbolům čistě heraldickým v případě Malé Strany bohužel neexistují doklady, existuje nicméně zachovaný typář pečetidla, pocházející pravděpodobně už z roku 1257, tedy od samotného založení Malé Strany. „V jejím poli se nachází kvádrovaná hradební zeď s cimbuřím, proražená bránou, při jejímž spodním okraji je patrná vlnkou naznačená řeka. Nad hradbou se tyčí dvě krajní věže se sdruženými gotickými okny, cimbuřím, kuželovými střechami zakončenými makovicemi, dále ke středu dvě malé vížky naznačené jen obrysem a velká prostřední věž. Ta je vyšší a širší, než obě krajní a nese gotický štít s českým lvem, nad i pod ním jsou v jejím zdivu proražena vždy čtvercová okna. Zakončena je cimbuřím vždy o třech stínkách, na němž stojí dva trubači.“ Ve 14. stol. se začalo používat i sekretu, jehož obraz byl zjednodušením velké pečeti – z pěti věží byly vypuštěny dvě nejmenší, velká věž má jediné okno a nenese trubače. Na další vývoj znamení poukazují též různé detaily, jako povytažená mříž v bráně nebo užití přepážek v oknech věží. Není doloženo, kdy byly do tohoto znamení doplněny barvy, byl umístěn na štít a začalo se jej užívat jako znaku. V r. 1507 udělil Vladislav II. Malé Straně nikoli znak, ale „nový obraz menší“, t.j. sekretní pečeti. Znamení „není na štítě, ale je pouhým vyobrazením panovníka na trůnu, u jehož základny český lev drží štítek s rodovým erbem polské piastrovsko-jagellonské dynastie, a zlatá, korunovaná iniciála ,W´připomíná majestátní panovnické pečeti.“ Tento znak město ale nikdy fakticky nepřijalo a používalo dál starou pečeť. Pro druhou půli 16. stol. je její použití jako znaku již mimo pochybnost.
K polepšení tohoto znaku došlo roku 1657 Leopoldem I. Polepšený znak popisuje privilegium takto: „Štít veskrze barvy modré nebo lazurové, přes nějž ihned od spodku zeď z čtverhranného tesaného bílého kamene s šesti kranclemi též bílými až do polovice vyhnaná, vprostřed pak do zdi brána až pod krancle tesaným kamením zpředu klenutá s žlutými neb zlaté barvy, z obou stran otevřenými vraty a panty, nahoru přes polovici mezi týmiž vraty k spuštění zhotoveným a vytaženým, též žlutým nebo zlatým, křížem na způsob mříže udělaným, dole špičatým šraňkem, v kteréžto bráně lev bílý neb stříbrné barvy na zadních nohách stojící, s vyzdviženým dvojnásobným ocasem, otevřenými ústy, vyplazitým červeným jazykem, pod zlatou královskou korunou, k pravé straně obrácený a předními tlápěmi, totiž pravou nahoře a druhou dole, červený neb rubínové barvy, též královskou korunou ozdobený štítek, na němž litera L, jméno naše královské vyznamenávající, žlutou neb zlatou barvou napsána jest, držící se spatřuje. Za touž zdí vynikají po stranách čtyři sobě rovné okrouhlé vížky, podobně z bílého tesaného čtverhranného kamene, jedna každá s jedním, křížem přehraženým otevřeným oknem, nahoře třími kranclemi, nad tím červenou špicemi vzhůru vystavenou cihlami přikrytou stříškou a na ní zlatou makovicí, uprostřed nichžto právě nad výš psanou branou velká a nad jiná vyšší, z podobného bílého tesaného kamene vystavěná věže, s jedním, při vrchu velkým křížem přehraženým otevřeným oknem se čtyřmi bílými kranclemi pod červenou cihelnou střechou, dvěma zlatými makovicemi ozdobená, kterýžto štít po stranách dva žluté neb zlaté barvy gryfové, na zadních nohách vzhůru stojící, s dolů mezi nohy spuštěným ocasem, něco roztaženými křídly, otevřenými pysky, vyplazitým červeným jazykem, ten levý pravou nohou nahoře a levou uprostřed, pravý pak levou u vrchu a pravou uprostřed, vzhůru proti sobě patřící, drží. Nad ním tři otevření rytířští helmové postaveni, jeden každý zlatým klenotem, ti krajní dva pak proti sobě obrácení, královskými korunami ozdobeni, okolo nichž přikrývadla neboližto fafrnochy z obou stran bílé neb stříbrné a modré neb lazurové barvy dolů potažené visí, nad tím pak prostředním otevřeným helmem vznáší se jednoduchý své přirozené černé neb uhelné barvy s roztaženými dolů svěšenými křídly, vzhůru obloukem vypnutým krkem, k pravé straně obrácenou dolů patřící hlavou, roztaženým žluté neb zlaté barvy pyskem a vyplazitým červeným jazykem orel, v levé noze vzhůru k levé straně přes křídlo vyzdvižené zlaté sceptrum, v pravé pak též k pravé straně zdvižený a na pravé křídlo položený nahý meč s pozlaceným křížem a hruškou svými pazoury držící, na jehožto prsích právě uprostřed štít neboližto erb domu našeho rakouského červené neb rubínové barvy, napříč bílým štrychem přetažený, na němžto litera F se třími vedle sebe dolů protaženými vše žluté neb zlaté barvy štrychy, což jméno Ferdinanda III., římského císaře, … vyznamenává, nad ním pak koruna císařská v své ozdobě jako na ohnutý orlový krk podepřená se spatřuje…“
Znak Malé Strany
Hradčany
Na otiscích nejstaršího hradčanského typáře z první čtvrtiny 14. stol. se objevuje volná figura, na níž je „čtverhranná, ploše zobrazovaná věž, dole prolomená bránou, nad níž jsou nad sebou dvě čtvercová okna. Nahoře je zakončena valbovou střechou na rozích se dvěma makovicemi.“ Pečeť, datovaná po roce 1598 nese tutéž figuru, opět volně umístěnou, které je „doplněna kvádrováním zdiva, otevřenými veřejemi brány, jenž byla doplněna i povytaženou mříží a též u střechy jsou naznačeny routy či prejzování.“ Teprve od konce 16. stol. můžeme mluvit o městském znaku, který vznikl doplněním barev do pečetní figury, umístěné do oválu či kartuší, na štít pouze výjimečně. Hradčany tento znak nikdy nekodifikovaly, ale de facto byl tedy jejich znakem „modrý ovál či štít, který nesl stříbrnou kvádrovanou věž, prolomenou dole bránou se zlatými otevřenými veřejemi a povytaženou mříží, nad bránou pak nad sebou se dvěma čtverhrannými dělenými okny. Zakončena byla červenou valbovou střechou se dvěma makovicemi zlaté barvy.“
Znak Hradčan
Hlavní město Praha
Roku 1784 po vzniku císařsko-královského rezidenčního a hlavního města Prahy přešel znak Starého Města beze změn na celou Prahu. Tento městský znak byl široce používám nejen ve své kompletní formě, ale vzhledem ke své komplikovanosti také jako malý znak, tedy jen štít bez klenotů a štítonošů, a dokonce i jen ve velmi degradované formě, kdy byla použita jen štítová figura v kruhovém či oválném poli ve formě pečeti nebo razítka.
Další změny znaku nastaly po r. 1918, kdy bylo třeba uvést do pořádku skutečnost, že znak hlavního města republiky nese atributy neexistující monarchie a sesazené habsburské dynastie. První změna byla spíše živelná, kdy byl prostřední klenot znaku – přilba s císařským orlem – na pečetích a razítkách vyradýrován. Nejčastěji se tento rozpor ale řešil zavedenou praxí používání pouze malého znaku bez klenotů. Oficiální změna znaku nastala roku 1927, kdy „byla doplněna lipová ratolest s devízou „PRAHA MATKA MĚST“ a byly změněny klenoty – praporce staroměstských setnin nahradily prapory erbovních měst, sjednocených v tehdejší Velké Praze. V prostředním klenotu byl císařský orel nahrazen rostoucím českým lvem se znakem Slovenska na ramenním kloubu. Proti heraldickým zásadám nesleduje lev čelní orientaci přilby, ale je natočen vpravo.“
Tento znak platil až do r. 1964 a byl popisován takto: „Na červeném štítu zlatá kvádrovaná zeď se stříbrným cimbuřím, s otevřenou branou o zlatých dvoukřídlých vratech a o zlaté vytažené mříži. V bráně vyniká na černém pozadí obrněná ruka, která drží meč, vše stříbrné barvy. Ze zdi vyrůstají tři zlaté kvádrované věže, z nichž střední je vyšší a širší, a každá je prolomena jedním oknem, svrchu má zlaté cimbuří a zlatou střechu, obě krajní stanovou se zlatou makovicí, prostřední valbovou se dvěma zlatými makovicemi. Na štít jsou postaveny tři kolčí přilby pokryté červenozlatými přikrývadly a zdobené zlatou korunou, prostřední nese klenot rostoucího stříbrného dvojocasého lva se zlatou zbrojí a korunou, jež má na prsou červený štítek s modrým trojvrším a stříbrným patriarším křížem na prostředním vršku, postranní podepírají pravá 22, levá 23 zlatých žerdí; na devíti z nich na každé přílbě jsou rozvinuté praporce se stejně širokými pruhy. Vpravo: 1. Nové Město - shora počínajíc-zlatá, červená, stříbrná; 2. Hradčany - stříbrná, modrá; 3. Vyšehrad - zlatá, modrá; 4. Libeň - červená, modrá, stříbrná; 5. Bubeneč - červená, stříbrná; 6. Košíře- stříbrná, modrá, zlatá; 7. Smíchov - stříbrná, červená, zlatá; 8. Vršovice - stříbrná, červená, modrá; 9. Žižkov - stříbrná, zelená, červená; Vlevo: 1. Staré Město - červená, zlatá, stříbrná; 2. Malá Strana- stříbrná, modrá; 3. Josefov- červený prapor se zlatou hvězdou Šalamounovou; 4. Holešovice -Bubny -stříbrná, červená; 5. Břevnov - stříbrná, modrá, stříbrná, modrá; 6. Karlín - stříbrná, červená; 7. Nusle -modrá, zelená, stříbrná; 8. Královské Vinohrady - stříbrná, červená, stříbrná, červená; 9. Vysočany - stříbrná, červená, zelená; Štít drží z každé strany dvojocasý lev se zlatou korunou a zbrojí. Lvi stojí na zlaté lipové ratolesti, přes níž visí červená, zlatě podšitá stuha se zlatým nápisem ,PRAHA MATKA MĚST.´ K symbolice znaku patřil i význam prázdných žerdí v bočních klenotech, které představovaly pražské obce spojené s hlavním městem v r. 1920. Tato symbolika však platila pouze do dalšího rozšíření města v r. 1960.
V témže roce došlo ke změně znaku státního a byla snaha uzpůsobit i znak Hlavního města Prahy ve stejném duchu. Tato úprava se datuje rokem 1964 a přinesla následující změny: do znaku byl imputován rostoucí lev z nového státního znaku včetně červené, zlatě orámované pětihroté hvězdy volně se vznášející nad jeho hlavou a nehistorického, tzv. nového slovenského štítku, který byl pro tento státní znak uměle vytvořen. Tento neheraldický novotvar prostředního klenotu ostře kontrastoval se zbývajícími částmi znaku. Druhou úpravou bylo vložení dalších dvou prázdných žerdí do postranních klenotů za obce Ruzyně a Čimice.
K zatím poslední úpravě městského znaku došlo v r. 1991. „Byly odstraněny části vycházející z bývalého státního znaku, zlepšila se heraldická stylizace a navrátila se ke starší podobě kresby. Meč získal opět podobu skutečné zbraně, veřeje brány získaly opět přirozenou barvu, která nezaniká proti hradební zdi a bylo zredukováno stínování kvádrů. Jejich počet se změnil tak, aby odpovídal počtu historických měst a obcí, z nichž hlavní město sestává. Prostřední klenot nyní představuje rostoucí český lev, zemské postavení Prahy je symbolizováno lipovou ratolestí o dvou větvích, nesoucí staronovou devízu ,PRAGA CAPUT REI PUBLICAE´. Koruny a přílby odpovídající heraldickým zásadám nesou v bočních klenotech již jen žerdě s rozvinutými praporci, jejichž počet byl zvýšen na každé straně o tři, takže nyní jsou zastoupena všechna pražská erbovní města včetně těch, která přibyla rozšířením Prahy v r. 1968 a 1974. Nové prapory představují vpravo: 10. Uhříněves - modrá, červená, stříbrná, zelená; 11. Horní Počernice - černá, červená, stříbrná; 12. Zbraslav - zelená, červená, modrá; Vlevo: 10. Modřany - zlatá, modrá, stříbrná; 11. Radotín - modrá, stříbrná, červená; 12. Dubeč - červená, stříbrná, červená.“ Autorem výtvarné podoby znaku je akademický malíř Karel Pánek.
Zdroje:
HRDLIČKA, Jakub: Pražská heraldika, znaky měst, cechů a měšťanů. Public History, Praha 1993
Registr komunálních symbolů: https://rekos.psp.cz/informace
