Článek
Zora, mladší sestra Lídy – Ludmily – a stejně jako ona vlastním příjmením Babková, se narodila 9. července 1921 ve Štěchovicích. Rodina nicméně natrvalo bydlela v Praze na Letné. Otec Karel byl úředníkem pražského magistrátu, matka Ludmila byla, jak bylo tehdy nejen ve středostavovských rodinách běžné, v domácnosti. Už jako dítě byla Zorka fotogenická, její fotografie se dostala do reklamy na dětský pudr. Přitahovalo jí divadlo. Po obecné škole absolvovala gymnázium a poté začala studovat na konzervatoři.
Zorka Janů
Zorka prošla několika divadelními společnostmi, od roku 1942 působila ve stálém angažmá ve Vinohradském divadle. To mělo scény i v Komorním divadle a divadle Na Poříčí, a i tam Zora vystupovala. Na plátně prorazila poprvé v roce 1933 ve filmu Madla z cihelny. V roce 1938 se objevila např. ve filmech Škola základ života a Cech panen kutnohorských. Slávy její sestry nikdy nedosáhla, nicméně i ona se objevila ve filmu někdy dokonce po sestřině boku, jako třeba ve filmu Ohnivé léto z roku 1939. Zorka pro divadlo i pro film doslova žila. Podle Otomara Korbeláře byla herecky talentovanější, než její sestra, která měla ale nakonec navrch díky tomu, že byla velmi fotogenická.
Rodina se v roce 1938 přestěhovala vily, kterou tehdy již slavná a zámožná Lída nechala rodičům postavit na prestižní Hanspaulce. Pro říšský film byla Zorka v titulcích uváděna jako Irene Jahn. V roce 1940 se Zorka seznámila na filmovém festivalu ve Zlíně se spisovatelem Františkem Kožíkem, její první velkou láskou. Zorka byla psychicky labilní, kvůli dalšímu vztahu s ženatým režisérem Františkem Salzerem se pokusila o sebevraždu prášky. Koncem roku 1940 se léčila v nervovém sanatoriu. Mezi její další vztahy patřil i herec Karel Höger.
Jako mnoho herců a umělců vůbec se Zorka neubránila nutným kontaktům s okupanty, v jejím případě byly ovšem velmi sporadické. Její sestra Lída Baarová měla ovšem po válce, jak díky její slávě a tomu, že se bližším kontaktům s okupačními exponenty prostě vyhnout nemohla (nebo snad ani nechtěla), tak především proto, že její předválečný vztah (který ona ovšem popírala) s nacistickým ministrem propagandy Josephem Göbbelsem byl všeobecně známý, dostala jednoznačnou nálepku kolaborantky. Šestnáct měsíců byla držena ve vazbě, vyšetřována a vyslýchána jak k jejím „proviněním“, tak k osobám dalších obviněných – Adiny Mandlové nebo Vlasty Buriana. Teprve koncem roku 1946 konstatoval Mimořádný lidový soud, že se ničeho nedopustila.
Toto vyšetřování ale samozřejmě, jak bylo obvyklé, dopadlo na celou rodinu. Matka Ludmila zemřela v roce 1945 na policii během jednoho z výslechů na infarkt, Zorku vyhodili coby sestru „kolaborantky“ v roce 1946 z milovaného divadla a otec Karel přišel při závažných zdravotních problémech o nohu. Psychicky nevyrovnanou Zorku, v té době již závislou na prášcích, tato lavina křivd a neštěstí naprosto zničila, stala se zcela apatickou, přestala jíst. Nakonec 27. března 1946 vyskočila z okna rodinné vily na Hanspaulce. Bylo jí teprve 24 let. Je pohřbena spolu s rodiči i sestrou v rodinném hrobě ve Strašnicích.
Hrob rodiny Babkovy ve Strašnicích
Zdroje:
Baarová, Lída: Života sladké hořkosti. Sfinga, Ostrava 1991.
Beneš, Svatopluk – Valtrová, Marie: Být hercem. Brána, Praha 1995.
