Článek
Na konci 20. století bylo výjimečné, když šéfovala ženám žena. Dnes je to běžný obrázek. Statistiky ukazují, že počet žen ve vedoucích pozicích stoupá – ač ne závratně rychle, přesto stabilně.
Ženy jsou empatičtější. Ale empatie není ve vedení vždy výhoda
Jedním z nejčastěji zmiňovaných rysů, který ženy do vedení přinášejí, je empatie. Dovedou vnímat potřeby svého týmu, naslouchají, nepřerušují. Konflikt neeskalují, ale často ho umí včas zaříznout. Jsou citlivější vůči emocím, vztahům i signálům únavy či frustrace.
Ale právě tahle citlivost jim někdy komplikuje cestu vzhůru. V tvrdém konkurenčním prostředí, kde se body sbírají na základě rozhodnosti, výkonnosti a tvrdých čísel, není příliš prostoru pro pochopení a otevřené emoce. A tak ženy, které se chtějí dostat výš, začnou své přirozené přednosti potlačovat.
Testosteronová uniforma: ženy přebírají mužský styl řízení
Není to příjemná pravda, ale mnoho žen ve vedoucích pozicích se muselo přeprogramovat. Oblékly pomyslný oblek testosteronu. Naučily se být neústupné, cílevědomé, často i neosobní. Svou ženskou energii, kterou tvoří kvality jako intuice, jemnost, přirozené vnímání rytmu a potřeb ostatních, odsunuly na druhou kolej. Ne proto, že by ji v sobě necítily. Ale protože v prostředí, které po dekády utvářely mužské vzorce chování, zkrátka nebyla „na programu“.
Z kanceláří, poradních sborů a zasedacích místností se stal bojový ring, v němž často přežívá ten, kdo je rychlejší, tvrdší a hlasitější. V takovém prostředí je přirozené ženské vedení – postavené na vztahu, atmosféře, kultivaci – považováno za okrajové nebo neefektivní. Vítězí ten, kdo ví, kam míří, a kdo ostatní přesvědčí, že jeho směr je jediný správný. V takovém světě je empatie zesměšněna jako „měkkost“, spolupráce jako „nerozhodnost“ a obezřetnost jako „slabost“.
Neznamená to ale, že ženy tím nutně zradily své ženství. Mnohé z nich si v tvrdých podmínkách vybudovaly dvojí identitu: jednu v práci a druhou doma. V kanceláři razantní, výkonná, racionální. Doma opět vnímavá, pečující, měkká. Je to strategie přežití, ale nese i daň: dlouhodobé rozpojení od sebe sama. Vzniká tiché vnitřní napětí, které nelze vyřešit ani kariérním postupem, ani dalším bonusem.
Přitom právě ženská energie může přinést do vedení kvality, které dnešní svět zoufale potřebuje: celostní pohled, schopnost naslouchat bez okamžitého hodnocení, podpora růstu nejen výkonem, ale i atmosférou a vztahy. Nejde o to, že by ženy měly řídit měkce. Ale měly by mít právo řídit jinak. A toto „jinak“ by nemělo být považováno za slabší.
V ideálním světě by ženská ani mužská energie nebyla diskvalifikací, ale jen jiným nástrojem. Tak jako v orchestru každý nástroj přináší jinou barvu tónu, přináší každá energie jiný přístup. Problém není v tom, že ženy přinášejí něco jiného než muži. Problém je, že systém tuto jinakost neumí ocenit, a tak ji mnohdy raději umlčí.
V čem jsou ženy lepší?
Studie ukazují, že ženy-šéfky jsou méně náchylné k egomaniakálním rozhodnutím. Jsou pečlivější, inklinují ke kolektivnímu rozhodování a častěji přemýšlejí o dlouhodobých dopadech. Méně riskují, ale zato přesněji vyhodnocují rizika. Zní to nudně? Možná. Ale právě tyto nudné vlastnosti často zachraňují firmy v krizích.
Navíc ženy bývají odolnější vůči tzv. „syndromu osamělého vlka“, který trápí mnohé alfa-muže v top managementu. Méně se izolují, více naslouchají a častěji přiznávají chybu. Zpravidla nemají takovou potřebu za každou cenu dokazovat, že měly pravdu. Zkrátka z hlediska spolupráce a kooperace se většinou nabízejí jako efektivnější volba.
Je rovnost opravdu rovností?
I přes narůstající počty žen v řízení přetrvává jedna otázka: musejí se ženy stát muži, aby mohly vést? Pokud ano, je to rovnost, nebo jen nový druh masky?
Změna nepřijde přes kvóty, ale přes celospolečenský posun v chápání toho, co je „vůdcovství“. Když pochopíme, že řídit tým neznamená za každou cenu křičet a rozhodovat o všem po svém, ale spíše vytvářet zdravý prostor pro růst, pak možná zjistíme, že právě ženská energie (ta intuitivní, propojující, citlivá) je pro vedení firem tou největší výhodou.
A to není genderový boj. Je to přiznání reality: ženský styl řízení může být jiný. A je to v pořádku.
Zdroje a doporučená literatura:
How Womenrise: Sally Helgesen & Marshall Goldsmith
Proč neodkládat první líbání se dozvíte v tomto článku.
