Článek
Hypochondr trpí chorobným strachem o své zdraví. A protože strach je nejškodlivější a nejničivější lidská emoce a hlavní spouštěč stresových reakcí organismu, zadělává si hypochondr „tím nejlepším způsobem“ na to, aby se jeho zdraví opravdu podlomilo.
Hypochondr přehnaně pečuje o svůj zdravotní stav a jakmile se někde v okolí objeví nějaká nemoc, okamžitě vidí její symptomy hned na sobě. Ve zcela obvyklých jevech a odpovědích svého těla spatřuje zneklidňující příznaky závažné choroby nebo hned několika chorob. Lékařům nevěří, že je zdravý, ani po negativním vyšetření. Touto úzkostnou poruchou trpí zhruba stejným procentem ženy jako muži.
Hypochondrii lze označit za klasický toxický myšlenkový vzorec. Více se o myšlenkových vzorcích můžete dočíst v tomto článku.
VZNIK HYPOCHONDRIE
Tato neurotická porucha nejčastěji vzniká v období dětství a puberty, výjimečně se pak její první příznaky mohou objevit až u dospělého člověka. Příčiny jejího vzniku:
- V dětství vytvořený návyk, kdy se nemocný měl lépe než zdravý. Byl opečováván, byly mu nošeny sladkosti a podobně. U dospělého jedince je tedy hypochondrie projevem touhy vrátit se zpátky do dětského období, kdy na něj nebyly kladeny žádné životní nároky.
- Přílišná úzkostlivost rodičů (častěji matky). Malé bolístky byly dramatizovány a zveličovány. Často to bývalo doprovázeno tím, že matka nenechala dítě volně dovádět s jeho vrstevníky a zakazovala mu hrát si v přírodě, aby se neušpinilo.
- Snaha na sebe upozornit. U dětí i u dospělých může být hypochondrie zoufalým pokusem na sebe strhávat pozornost, protože ničím jiným nedokáží zaujmout. Hypochondr si totiž nikdy obavy z nemoci nenechává pro sebe, nýbrž jimi ustavičně obtěžuje své okolí.
Zamyslete se, jestli máte někoho ve svém okolí, kdo neustále řeší jen svůj zdravotní stav a vykládá vám o absolvovaných lékařských vyšetřeních (zpravidla každý někoho takového zná). Zkuste dotyčného upozornit na možnost, že by mohl být postižen přehnanou a nepodloženou úzkostlivostí o své zdraví a že by měl svůj problém začít řešit. Nebo dokonce shledáte, že vlastnosti přisuzované hypochondrovi do velké míry charakterizují i vás samotné. V tom případě neváhejte a začněte na sobě pracovat!
LÉČBA HYPOCHONDRIE
První krokem je, že si postižený musí tuto svoji poruchu uvědomit a přiznat. Nebývá to snadné, protože hypochondrie je všeobecně považována za velice potupný a degradující osobnostní rys.
Poměrně velká šance je zastavit, nebo alespoň zmírnit, rozvíjející se hypochondrii v dětství, a to změněným přístupem k výchově. Místo neustálých varování před množstvím nemocí a nebezpečí, která mohou číhat za každým rohem, by rodiče měli dát dítěti volnost a svobodu. Brát ho s sebou do přírody a sportovat s ním, přičemž jakmile se mu při těchto činnostech stane nějaká menší nepříjemnost (škrábnutí, odřenina), chovat se způsobem, že se vlastně o nic nejedná a že to prostě patří k životu.
Možností je i dát dítě na kontaktní sport. Tady je ale potřeba zvolit správný oddíl a trenéra, aby si dítě na sport zvykalo postupně. Protože pokud se to u něj hned ze začátku s tvrdostí přežene, jeho bázeň se tím ještě více prohloubí.
