Článek
Solární panely jsou velice šikovné zdroje levné elektrické energie do domácností a k soukromé malospotřebě. Pokud se ale ve velkém počtu zapojí do veřejné sítě, jsou jen zdrojem problémů spojených s vyvolanými extrémními investicemi (zde), což se nutně promítá do dramatického zvyšování cen za elektřinu.
Dle meteorologických údajů je délka slunečního svitu v naší lokalitě 1255hod/rok. Protože rok má 365×24=8760 hodin, zůstává bez osvitu 8760-1255=7505 hodin, to je 7505/1255=6krát více. Už takový nepříznivý nepoměr by měl odradit od snahy postavit ekonomiku na solární energii. Aby mohly být solární panely prospěšné i když nesvítí, musejí potřebnou energii na tuto dobu akumulovat v bateriových úložištích. Zásadní problém je v tom, že soláry vyrábí elektřinu, když není tak žádaná, ale když se potřebuje nejvíc, tak nefungují. Už tato nelogičnost je zarážející. Proto investice do panelů vyvolaly nutné následné investice do bateriových úložišť, ze kterých lze čerpat i když nesvítí. Ale tím investiční lavina nekončí. Aby tato energetická fantazie mohla fungovat v reálných podmínkách, je na to třeba upravit rozvodnou síť, regulaci a dispečink. Jedná se tedy o radikální zásah do přenosové soustavy. Jsou to složité technické, energetické i ekonomické problémy. Původně klasicky do rozvodné sítě bylo napojeno několik tepelných, jaderných a přečerpávacích elektráren. To se dalo zregulovat tak, aby v síti byly vždy konstantní parametry i když odběr nebyl stabilní. Ale neuvěřitelně přebujelým nárůstem stovek solárních elektráren (farem), které jsou napojeny do veřejné sítě, nutí správce sítí k dalším investicím. A teď přichází ta následná, ale logická absurdita – čím více panelů, tím dražší elektřina. A začalo to tak slibně – sluneční energie zdarma. Vážený čtenáři, vnímáš tu nesmyslnost, ve které se dobrovolně zmítáme? Tato slepá cesta nemůže skončit zázrakem, který by měl znít, že téměř zadarmo energie z „obnovitelných“ zdrojů povede k dostatku levné elektřiny. Naopak, tato nepříznivá tendence postupuje mílovými kroky. Porovnáním starých a současných ceníků elektřiny nemusí být člověk velkým vizionářem, aby mohl dokázat katastrofickou budoucnost, pokud nevěří na zázrak.
Nyní se toto panelové šílenství vymklo z rukou tržního hospodářství díky dotacím. Ty zcela poničily ekonomické zákony. Takže operativně a účelově vychytrale se vyrojily stovky malých instalatérských firmiček a ty jdou po penězích, když už je Fialova vláda tak dotačně štědrá. Hybnou silou této ideologie je důvěřivost laických uživatelů, ale zejména akcelerovaná nenasytnost dodavatelů.
Tyto všechny absurdity jsou ještě umocněny zvýšeným požadavkem na dodávku elektřiny nárůstem instalací tepelných čerpadel, což jsou v podstatě elektrická topidla (zde, zde, zde). Dalším novým velkým žroutem energie jsou elektroauta (zde, zde). Eskalace těchto spotřebičů nutně postupně přivede síť k omezování dodávek elektřiny při jejím současném zdražování. Přesto ale i tyto „zelené“ spotřebiče jsou také dotovány. Ale jak ještě dlouho? Vždyť už to odborníci vládě marně naléhavě vysvětlují několik let.
Naivní, zato však úporný fanatický Green Deal rozpoutal hysterickou, nepřipravenou, nahodilou a nekoordinovanou lavinu snových přání, jimiž chce dosáhnout odstranění hoření, a to za každou cenu. Populistická vláda tuto ideologickou vizi ještě eskaluje nekonečnými dotacemi, které ve svém důsledku vedou ke zdražování elektřiny a pokřivení ekonomiky. Protože vysoká cena elektřiny se promítá do všech oblastí lidské činnosti, zdražuje se všechno. Čím více panelů, tím dražší budou i rohlíky. Čím více dotací tím dražší tedy bude nedostatková elektřina a tím dříve se dočkáme blackoutu. Z toho je zřejmé, že úsilí vlády podporovat dotacemi zelený nesmysl je velice škodlivě kontraproduktivní.
