Článek
Bělásci, obzvláště bělásek zelný (Pieris brassicae) a bělásek řepový (Pieris rapae), nemají mezi zemědělci a zahrádkáři zrovna dobrou pověst a k obávaným škůdcům v minulosti patřil i jejich o trochu vzdálenější příbuzný bělásek ovocný (Aporia crataegi), který dělal vrásky hlavně sadařům. Přestože kdysi obýval většinu našeho území, ve druhé polovině dvacátého století z něj začal až na pár dočasných návratů mizet, a v devadesátých letech byl u nás dokonce považován za vyhynulého.
bělásek ovocný (Aporia crataegi), Krušné hory, konec června 2022
V novém tisíciletí se ovšem do České republiky začal vracet z Německa. Nejprve se proto zabydlel v severních a západních Čechách, například v Krušných horách, kde jsem ho měl možnost před pár lety poprvé obdivovat (viz fotografie výše). Tím ale jeho dobývání někdejšího areálu neskončilo. Rozšířil se i do středních a jižních Čech a pomalu postupuje dál východ, ačkoli četnost jeho nálezů v průběhu času značně fluktuuje. V uplynulých deseti letech byl pozorován také na Vysočině, sporadicky se objevuje na Moravě a proniká rovněž do Slezska (viz mapa ISOP ve zdrojích). Zrovna letos příjemně překvapil ochranáře v okolí Krnova.
Kromě České republiky se tento pozoruhodný motýl vyskytuje v severní Africe a ve velké části Evropy krom severu Skandinávie. Chybí ve Velké Británii, kde zhruba před sto lety vyhynul a už se tam nevrátil. Dál jeho areál pokračuje přes Blízký východ a podstatnou část Asie až do Japonska. Jak již prozradil nadpis článku, jedná se o relativně velkého motýla, a v rámci našeho území dokonce o vůbec největšího z bělásků, byť na paty mu šlape zmíněný bělásek zelný.
bělásek ovocný (Aporia crataegi), Rakousko
Rozpětí křídel běláska ovocného se pohybuje od 58 do 64 milimetrů, některé zdroje uvádějí až 70 mm, a právě velká, bílá a na okrajích průsvitná křídla s výraznými černými žilkami mu propůjčují nemalý půvab. Lehce jimi připomíná podobně velkého jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne), který má však na předním páru nápadné černé skvrny a vyskytuje se u nás už jen na několika moravských lokalitách.
Vyhledává zejména lesostepní stanoviště. Jejich alternativou mohou být právě ovocné sady, ale těch vhodných už dnes k dispozici mnoho není. Zavděk proto bělásci nezřídka berou industriálními stanovišti, jako jsou výsypky a haldy. Bělásek ovocný je velmi zdatný letec a migruje i na velké vzdálenosti, což vysvětluje, proč se občas nečekaně objeví na místech poměrně vzdálených od lokalit s jeho potvrzeným výskytem.
bělásek ovocný (Aporia crataegi), housenka, Itálie
Jedná se o motýla s jednogeneračním vývojem (za rok vytvoří je jednu generaci). Dospělci, bývají k vidění od května do začátku července a samci aktivně patrolují, jinak řečeno neúnavně prolétávají nad porostem a pátrají po samičkách. Krmí se nektarem a průměrně žijí jen asi týden, třebaže dožít se mohou i několikanásobku. Po oplození samička klade shluky vajíček na konce větviček živných rostlin, což jsou nejčastěji hlohy, ale také třešně, višně, slivoně, hrušně, jeřáby a jiné ovocné stromy.
Housenky, které mají na bocích šedé zbarvení a na hřbetě dva podélné červenooranžové pruhy na černém pozadí, jsou aktivní od srpna a po vylíhnutí zůstávají ještě dlouho pohromadě. Ze spletených listů si spřádají společná hnízda, ve kterých přečkají zimu. Na jaře ještě nějaký čas pokračují pospolitě v žíru, poté se rozlezou, zakuklí a dokončí vývoj. Kukla má pěkné žlutozelené zbarvení s černou kresbou.
bělásek ovocný (Aporia crataegi), kukla, Německo
Třebaže lokálně by snad bělásek ovocný ještě nějakou neplechu napáchat mohl, obecně už nepatří k ekonomicky významným škůdcům. Při procházce je naopak radost ho pozorovat, jak saje na květech a poletuje po okolí. Doufejme, že jeho šíření naší krajinou bude pokračovat a že setkání s ním budou stále četnější, jakkoli nahnuté to dnes motýli a zdaleka nejen oni mají.
Ačkoli bělásek ovocný není tak nápadný, jednoznačně rozpoznatelný, ba ani známý jako otakárek ovocný, o němž jsme se zde bavili před pár týdny, dovolím si přiložit zase jednu, respektive dvě anketní otázky.
Anketa
Zdroje:
Jugovic, J., Crne, M., & Luznik, M. (2017). Movement, demography and behaviour of a highly mobile species: A case study of the black-veined white, Aporia crataegi (Lepidoptera: Pieridae). European Journal of Entomology, 114, 113–122. https://doi.org/10.14411/eje.2017.016
Novák, I, Severa, F. (2002). Motýli. Aventinum. 367 s.
