Kajmanka supí: Mohutná dravá želva při lovu užívá zákeřnou lest

V současnosti na Zemi žije přibližně 360 popsaných druhů želv (řád Testudines), které jsou tradičně řazeny do třídy plazy (Reptilia), kam kromě nich spadají ještě hatérie (Sphenodontida), šupinatí (Squamata), krokodýli (Crocodilia) a v určitém pojetí i ptáci (Aves). Přestože mají všechny želvy řadu specifických společných znaků, například krunýř, který je většinou kostěný , jedná se o pozoruhodně rozmanitou skupinu živočichů.

Zatímco nejmenší želva (Kinosternon vogti) neměří ani deset centimetrů a váží jen několik desítek gramů, ta největší, kožatka velká (Dermochelys coriacea), může mít krunýř dlouhý přes dva metry a hmotnost až 900 kilogramů. Želvy také obývají velmi různorodá prostředí. Některé jsou ryze mořské, jiné dávají přednost sladkým vodám, další se bez koupání klidně obejdou (jinak řečeno jsou suchozemské), a známe dokonce i druhy pouští. Stejně jako mnozí jiní tvorové to ale v moderním světě želvy nemají snadné a podle nedávné zprávy je více než polovina všech druhů klasifikována jako zranitelná, ohrožená nebo kriticky ohrožená.

Jedním z těch, který se nedávno v hodnocení IUCN přesunul z kategorie zranitelný do ohrožený, je mimořádně pozoruhodná kajmanka supí (Macrochelys temminckii). Společně s kajmankou dravou (Chelydra serpentina), která je její nejbližší příbuznou, byť patří do jiného rodu, jsou jedinými dvěma zástupci čeledi kajmankovití (Chelydridae). Kajmanky poznáme podle hřbetní části krunýře s třemi charakteristikami řadami hrbolů, trojúhelníkovité hlavy (při pohledu shora) či silně zahnuté, hákovité horní čelisti. Silné čelisti mohou být při neoparné manipulaci nebezpečné i člověku.

Samci kajmanek dorůstají větších rozměrů než samice. Uvádí se, že mohou měřit přes sedmdesát centimetrů a hmotnost rekordního samce se blížila metráku (konkrétně 95,8 kg), obvykle ale samozřejmě bývají o menší. Nejtěžší dospělá samice oproti tomu nevážila ani čtyřicet kilogramů. Tyto rozměry z kajmanky supí každopádně dělají jednu z největších sladkovodních želv na světě. Tou vůbec největší je pravděpodobně jihovýchodoasijská kožnatka Swinhoeova (Rafetus swinhoei).

Kajmanky žijí na jihovýchodě Spojených států a areál druhu zahrnuje Alabamu, Arkansas, Floridu, Georgii, Illinois, Indianu, Kansas, Kentucky, Louisianu, Mississippi, Missouri, Oklahomu, Tennessee a Texas, nicméně na některých částech svého někdejšího areálu už tyto želvy vyhynuly. Milují vodu, a to doslova. Na souš se vydávají málokdy, většinou jen kvůli kladení vajec, kterých bývá mezi deseti a šedesáti, přičemž stejně jako u řady jiných plazů má na výsledné pohlaví mláděte vliv teplota, při jaké se zárodek ve vejci vyvíjí.

Před lety se také objevila zpráva, že podobně jako některé jiné druhy sladkovodních želv i kajmanky občas z vody vylézají kvůli slunění. Co se typických biotopů týče, najdeme je v tekoucích i stojatých vodách, a to jak těch průzračných, tak takových, kde kvůli zakalení není vidět ani na pár centimetrů. Obývají tedy potoky, řeky, rybníky i různé bažiny.

Kajmanky supí jsou masožravci a živí se jak lovem, tak mršinami, a sežerou vše od ryb, žab a jiných želv po malé savce či měkkýše. Největší aktivitu vykazují v noci, ale nezahálí ani ve dne, byť v tu dobu většinou bez pohnutí leží na dně (jen se každých pár desítek minut musejí vydat na hladinu nadechnout). Tehdy totiž nasazují onu zákeřnou lest zmíněnou v nadpisu článku. Nehybná kajmanka, která může být navíc pokrytá řasami, totiž takřka dokonale splývá s okolím(zejména v kalnější vodě) a pro proplouvající kořist je v podstatě neviditelná.

Nespoléhá ovšem na štěstí, až se nějaká rybka náhodou přiblíží dostatečně blízko, ale oběť aktivně láká. Jak to dělá? Otevře obří tlamu a začne vrtět krásně růžovým jazykem. Pak už stačí jen počkat, dokud návnada imitující svíjejícího se červa nějakého tvora nepřiměje, aby se připlul podívat, jestli to není něco k snědku. V tu chvíli však kajmanka udělá rychlý výpad a ze zvědavce se stává kořist mnohem většího predátora. Jedná se o jeden z ukázkových příkladů takzvané agresivní mimeze, na kterou při lovu sázejí i někteří pavouci, světlušky či hadi.

Kajmanka supí je skutečně nevšední želva a nezbývá než doufat, že se pokračující pokles její populace podaří zastavit. Otázkou zůstává, jak velký vlastně je. Potíž s ní totiž spočívá v tom, že vzhledem ke skrytému způsobu života je těžké získat relevantní informace nejen o velikosti lokálních populací, ale třeba i o chování druhu, třeba jaká místa samice v konkrétní oblasti preferují ke kladení vajec. Moderní metody, kupříkladu sledování konkrétních jedinců pomocí GPS lokátorů, jsou však příslibem možného zlepšení.

Carr, J. L., Holcomb, S. R., & Ray, M. J. (2011). Basking in the Alligator Snapping Turtle, Macrochelys temminckii (Testudines: Chelydridae). Reptiles & Amphibians, 18(1), 2–5. https://doi.org/10.17161/randa.v18i1.16140

Carr, J.L. et al. 2025. Macrochelys temminckii. The IUCN Red List of Threatened Species 2025: e.T232775771A507158.

https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2025-1.RLTS.T232775771A507158.en

Schalk, Ch. et al. (2025) Efficacy of GPS-based satellite transmitters to monitor movement and nesting of Alligator Snapping Turtles, Macrochelys temminckii(Troost, 1835). Herpetology Notes, 18: 953–961.

Základní údaje o kajmance supí: https://animaldiversity.org/accounts/Macrochelys_temminckii/

Údaje o velikosti, biotopu, rozšíření či rozmnožování druhu: U.S. Fish and Wildlife Service Recommended Survey Protocol (Macrochelys temminckii)

Turtle Survival Alliance: Zpráva o poklesu populací a stupni ohrožení různých druhů želv.