Článek
Zatímco největší kočkovité šelmy, jako tygra, lva či jaguára, známe často lépe než řadu evropských savců, těm malým, natož nejmenším se podobné pozornosti většinou nedostává. Tou úplně nejmenší kočkovitou šelmou na světě je kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus), která žije v Indii, Nepálu či na Srí Lance. Na paty ji ovšem šlape jen o fous větší kočka černonohá (Felis nigripes), která není pouze nejmenší africkou kočkou, ale též nejmenším zástupcem rodu Felis, do nějž mimo jiné patří i kočka domácí (Felis catus) a kočka divoká (Felis silvestris).
Kočka černonohá (Felis nigripes) v ZOO v německém Wuppertalu.
Svůj název – český, latinský i anglický (black-footed cat) – dostala podle černých polštářků na chodidlech a černého zbarvení spodní části zadních nohou. Jinak má srst žlutohnědou, posetou černými či hnědými skvrnami a ozdobenou širšími tmavými pruhy na krku, nohou a ocasu. Ocas je ve srovnání s jinými druhy poměrně krátký, tvoří asi čtyřicet procent délky těla. Jinak se tato šelma vzezřením (tvarem hlavy, uší či očí) celkem podobá domácí kočce.
Je však menší. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje od jednoho po dva a půl kilogramu, přičemž samci jsou větší než samice, někdy výrazně. Zatímco samec s délkou těla 36 až 52 cm (bez ocasu, který měří 12 až 20 cm) váží jeden a půl až dvě a půl kila, samice měří 35 až 41 cm a hmotnost se pohybuje od jednoho po asi 1,6 kilogramu.
Kočka černonohá (Felis nigripes) v ZOO v americkém Cincinnati. Všimněte si černého zbarvení spodní části nohou.
Kdybychom chtěli kočku černonohou pozorovat ve volné přírodě, museli bychom se vydat na jih Afriky. Vyskytuje se zejména v Jihoafrické republice a Namibii, okrajově též v Botswaně, Zimbabwe a Angole. V celém svém areálu je však poměrně vzácná. Udává se, že na sto kilometrech čtverečních žijí obvykle spíše jen vyšší jednotky než desítky těchto šelem. Velikost celé populace se odhaduje na sotva 14 000 koček, z nichž dospělí jedinci tvoří cirka sedmdesát procent.
Preferuje sušší biotopy jako polopouště nebo savany řídce porostlé keři či stromy, respektive místa, kde se roční úhrn srážek pohybuje od 100 po 500 mm. Jedná se o samotářského tvora. Výjimkou je období páření, nebo když se samice musí starat o ještě nesamostatná koťata. Ta bývají ve vrhu maximálně čtyři, průměrně však jen dvě. Lovit začínají ve stáří šesti týdnů a osamostatňují se asi v pěti měsících. Ve volné přírodě se tato šelma dožívá kolem osmi let, v zajetí i dvojnásobku.
Kočka černonohá (Felis nigripes) ve své jihoafrické domovině.
I kdybychom se ale do jižní Afriky vydali, museli bych mít notný kus štěstí, abychom toto šelmičku skutečně spatřili, a to nejen kvůli nízké hustotě populace. Aktivní je totiž takřka výhradně jen v noci. Přes den odpočívá ukrytá ve škvírách mezi kameny a v opuštěných norách vytvořených různými jinými savci. V některých oblastech byly tyto kočky pozorovány, jak si vyhloubily díry do opuštěných termitišť.
Jejím primárním zdrojem potravy jsou malí hlodavci a jiní drobnější savci – většinou o hmotnosti nižších desítek gramů –, které buď aktivně pronásleduje, nebo na ně číhá u vstupu do nor. Umí také skvěle skákat, díky čemuž dokáže ulovit i ptáka, a na jejím jídelníčku jsou rovněž bezobratlí živočichové, výjimečně plazi.
O kočkách černonohých se lze na řadě míst, včetně odborných přehledových textů, dočíst, že jsou naprosto excelentními lovci, dokonce jedněmi z nejefektivnějších mezi kočkovitými šelmami. Úspěšnost lovu se u nich totiž pohybuje kolem 60 %, což je víc než třeba u lva nebo geparda. Odkud ale toto číslo pochází, se mi dohledat nepodařilo. Jednotlivé zdroje totiž často odkazují jeden na druhý, ale žádný neuvádí původní studii, ani jak se k tomuto číslu dospělo.
Kočka černonohá (Felis nigripes) v ZOO v německém Wuppertalu.
Jedním z důvodů, proč kočka černonohá loví hlavně v noci a přes den odpočívá, je potravní i prostorová konkurence jiných, zejména psovitých šelem, konkrétně psů ušatých (Otocyon megalotis) či šakalů čabrakových (Lupulella mesomelas). Šakalové navíc nejsou pouze konkurenty koček černonohých, ale zřejmě i jejich predátory.
Mnohem významnějším rizikem je pro ně však ztráta vhodných biotopů, cílené hubení hlodavců, kterými se živí, sežrání otrávených pastí nalíčených na jiné šelmy (viněných ze zabíjení domácích zvířat) a trofejní lov, přestože v Jihoafrické republice a Botswaně je její lov zakázán. S ohledem na zmenšující se populaci a výše zmíněné problémy vede IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) kočku černonohou jako „ohrožený taxon“.
Zdroje:
Bellani, G. G. (2020). Subfamily Felinae. In Felines of the World (ed. Bellani, G. G.), Academic Press, 145–308. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-816503-4.00005-2
Kamler, J. F., et al. (2015). Ecological relationships of black-footed cats (Felis nigripes) and sympatric canids in South Africa. Mammalian Biology, 80(2), 122–127. https://doi.org/10.1016/j.mambio.2014.11.004
Sliwa, A., Wilson, B., Küsters, M. & Tordiffe, A. 2016. Felis nigripes (errata version published in 2020). The IUCN Red List of Threatened Species2016: e.T8542A177944648. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T8542A177944648.en.
