Článek
Dříve byly krajty stejně jako anakondy, hroznýši nebo psohlavci řazeny do čeledi hroznýšovití (Boidae), postupně ale vyšlo najevo, že jejich příbuzenský vztah s ostatními hroznýšovitými není tak blízký, jak se myslelo, a byla jim vyčleněna samostatná čeleď (Pythonidae). Ta v současnosti zahrnuje kolem čtyřiceti druhů z asi deseti rodů (čísla se zdroj od zdroje drobně liší), včetně krajty mřížkované (Malayopython reticulatus), oficiálně nejdelšího žijícího hada na světě.
krajta písmenková (Python sebae), Keňa
Zástupci této čeledi se vyskytují od Afriky přes jižní a jihovýchodní Asii po Austrálii a Oceánii. Zatímco v jihovýchodní části tohoto areálu bychom napočítali hned tři desítky druhů, v Africe jsou to pouhé čtyři. Robustní krajta jihoafrická (Python natalensis) obývá savany jižní části afrického kontinentu a měří až 4,5 (samci), respektive 5,5 metru (samice). Naopak mnohem menší krajta angolská (Python anchietae), která krom Angoly žije i v Namibii, dosahuje v případě samic maximální délky asi 1,8 metru. Podobně velká je i západoafrická krajta královská (Python regius), která je rozšířená od Senegalu přes Nigérii až po západní cíp Ugandy.
Poslední, nejznámější a také největší africkou krajtou, ba dokonce vůbec největším africkým hadem, je krajta písmenková (Python sebae). Průměrně sice měří „pouze“ nějaké tři až čtyři metry, dorůstat ale může dle hodnověrných zdrojů kolem šesti a půl metru, podle těch o trochu méně důvěryhodných ještě o metr víc, a podle zdrojů anekdotického charakteru (jinak řečeno „jeden badatel povídal, ale měření nedoložil“) dokonce metrů skoro deset, tedy zhruba tolik jako údajně největší krajta mřížkovaná.
krajta písmenková (Python sebae), Senegal; detailní a celkový pohled na téhož jedince
Jde navíc o hada poměrně robustního a hmotnost největších jedinců se pohybuje ve vyšších desítkách kilogramů a udává se, že výjimečně může vážit skoro metrák. Stejně jako u ostatních zmíněných druhů platí, že samice jsou větší než samci, takže uvedené maximální hodnoty platí pro ně.
Jako první tuto krajtu popsal roku 1789 německý přírodovědec, chemik, botanik, entomolog a herpetolog Johann Friedrich Gmelin (1748–1804), a to na základě ilustrací, jež pocházely z díla nizozemského farmaceuta, zoologa a sběratele jménem Albertus Seba (1665–1736). Ten ilustrace nevytvářel vlastnoručně, ale najímal si na to profesionální umělce. Sám pak obrázky, jež za skoro tři sta let ze svého kouzla nic neztratily, opatřil náležitým popisem. Na jeho počest krajta africká získala své latinské druhové jméno (sebae).
Obrázek krajty písmenkové z knihy z 18. století, jejímž autorem je Albertus Seba
Jelikož je krajta písmenková predátorem, který na kořist útočí primárně ze zálohy, vyznačuje se zbarvením, jež mu umožňuje splynout s okolím. Hřbet proto hraje různými odstíny hnědé, olivové, žluté či černé a zdobí jej vzory složené z pruhů, skvrn a fleků. Jejich podobnost s hieroglyfy dala prý této krajtě její české druhové jméno, ale česká wikipedie tuto informaci nedokládá žádný zdrojem a ostatní tuzemské weby patrně čerpají právě z ní, takže tuto informaci ponechme raději s otazníkem.
Charakteristickým znakem této krajty jsou výrazné světlé proužky směřující od čenichu a nad očima podél hlavy a světlý vzor ve tvaru obráceného písmene „V“ nacházející se pod každým okem. Obecně se krajta písmenková podobá své blízké příbuzné krajtě jihoafrické (včetně uvedených barevných vzorů), je však v průměru delší, má větší hlavové štítky a vyskytuje se severněji. Její areál sahá od Senegalu na východě přes západní a střední subsaharskou Afriku po Súdán, Etiopii, Somálsko a Keňu na východě a Tanzanii a Angolu na jihu. Mimoto byla zavlečena také do Spojených států, konkrétně na Floridu, kde malá populace nadále přežívá.
Všimněte si charakteristických vzorů na hlavě: světlého proužku vedoucího od čenichu a světlého obrazce ve tvaru obráceného písmene „V“ pod okem.
Obývá značnou škálu biotopů, od tropických a subtropických deštných pralesů přes lesy opadavé či nezapojené po stromové savany i travnaté pláně. Vyskytuje se i v kamenitých polopouštích a vydává se rovněž na hospodářsky využívané plochy a do okolí lidských sídel. Jelikož umí dobře plavat a má ráda vodu, která nadnáší její těžké tělo, umožňuje jí jednodušší přesun mezi různými lokalitami a slouží jí také jako místo k ochlazení, zdržuje se často kolem řek, bažin, mokřadů či jezer. Zajímavé je, že hadi z lidmi pozměněných oblastí bývají menší než krajty žijící v přírodních biotopech (onen superobří jedinec měl být uloven v Pobřeží slonoviny).
V závislosti na tom, kde had žije, se trochu mění také jeho aktivita. Studie, která zkoumala chování krajt písmenkových v urbanizovaných a přirozených prostředích v Nigérii, zjistila, že zatímco na přírodních stanovištích jsou hadi aktivní hlavně přes den, v blízkosti lidských sídel se na lov vydávají většinou až večer za tmy. Jiné zdroje ovšem uvádějí, že jde o tvory aktivní primárně v noci či za soumraku obecně (byť se přes den mohou například slunit), což ostatně platí i pro ostatní krajty. V tomto ohledu jsou tedy informace poněkud nejednoznačné.
krajta písmenková (Python sebae), Pobřeží slonoviny; had ukrytý pod vodou
Patrně není potřeba zdůrazňovat, že krajta se řadí mezi škrtiče, a jak jsme prozradili již výše, na kořist útočí ze zálohy, například z úkrytu ve vysoké trávě poblíž vodní plochy, kam se zvířata chodí napít. Jakmile se přiblíží vhodná svačinka dostatečně blízko, udělá dosud naprosto nehybný had rychlý výpad a čapne oběť ostrými zuby. Poté se ovine kolem jejího těla a pomalu utahuje sevření, dokud není kořist po smrti. Ta nenastává pouze kvůli znemožnění dýchání, jak se věřilo kdysi, ale kvůli zastavení krevního oběhu. Proto také přichází velmi rychle, respektive rychleji než při pouhém znemožnění dýchání. Případné prasknutí kostí je už jen vedlejší efekt. Nehybnou potravu do sebe poté had nasouká, což může zabrat i více než hodinu.
Potrava krajty písmenkové je velmi rozmanitá a zahrnuje hlodavce, kaloně, veverky, opice, krokodýly, varany i větší savce, včetně prasat a antilop, které mohou být těžší než samotný had. Taková potrava mu vydrží na řadu měsíců, po které nemusí pozřít ani sousto. V okolí lidských sídel se na jídelníček těchto pozoruhodných plazů přirozeně dostávají také hospodářská zvířata jako kozy nebo slepice a také zvířata domácí, včetně psů. Vzhledem ke svým rozměrům by velká krajta písmenková byla schopná stejně jako krajta mřížkovaná pozřít i člověka, na lidi však útočí zcela výjimečně, natož aby je sežrala. Většina tradovaných případů je těžko doložitelná.
krajta písmenková (Python sebae) patří mezi škrtiče a troufne si i na větší savce; Keňa
V literatuře je nicméně zaznamenán útok hada dlouhého přibližně čtyři a půl metru na třináctiletého chlapce, který se odehrál v roce 1979. K události ale došlo v Jižní Africe, což naznačuje, že nešlo o krajtu písmenkovou, nýbrž krajtu jihoafrickou, která tehdy ještě byla považována za poddruh své severněji žijící příbuzné. Hochovi se had zakousl do pravého lýtka a stáhl jej do vysoké trávy vedle cesty. Jeho kamarád běžel pro pomoc, když se však s dalšími lidmi o dvacet minut později vrátil namísto, had byl už ovinutý kolem těla. Po chvíli jej sice pustil (mezitím ještě přivodil zranění muži, kteří se ho snažil zpacifikovat lopatou), ale hoch byl již po smrti.
Krajty jsou na rozdíl většiny hroznýšovitých, kteří na svět přivádějí již živá mláďata, vejcorodé. Samice ovšem vajíčka, která jsou velká jako tenisový míček a v jedné snůšce jich bývá až sto, neopouští. Omotá se kolem nich a zahřívá je. Podle některých badatelů tento způsob péče a kritická závislost na správné teplotě vysvětlují, proč krajty najdeme pouze v tropických a subtropických oblastech.
krajta písmenková (Python sebae), Tanzanie; krajty lezou i na stromy
Každopádně po nějakých sedmdesáti až devadesáti dnech inkubace se vylíhnou mláďata, která měří úctyhodných padesát až sedmdesát centimetrů. Nyní už se musejí starat sama o sebe a zpočátku loví hlavně malé hlodavce nebo i hmyz. Pohlavně dospívají ve čtyřech až pěti letech a v zajetí se dožívají pětadvaceti až třiceti let a někdy i více.
Krajta písmenková je rámci IUCN klasifikována jako téměř ohrožený druh. Největší hrozbu pro ni v současnosti představuje lov kvůli masu (bushmeat) a ceněné kůži, přičemž zejména v druhém případě lovci upřednostňují jedince co nejdelší, zhruba čtyři metry a více, což odpovídá věku nějakých deseti až třinácti let.
krajta písmenková (Python sebae), Benin
Kromě toho jsou těla krajt v některých částech Afriky využívána k léčeným účelům a řada jich o život přijde také na silnicích. Tradičně představuje určité riziko i ztráta vhodných biotopů, ale vzhledem k přizpůsobivosti hada i skutečnosti, že žije v řadě chráněných oblasti, by to snad neměl být problém kritický. Kromě toho jsou krajty pronásledovány místními obyvateli, kteří obří hady považují za hrozbu pro hospodářská zvířata.
Pokud byste chtěli krajtu písmenkovou spatřit naživo, měla by být k vidění v Safari parku ve Dvoře Králové a nedávno se vrátila také do ostravské zoo.
Zdroje:
Boughner, J. C., et al. (2007). Embryonic development of Python sebae – I: Staging criteria and macroscopic skeletal morphogenesis of the head and limbs. Zoology, 110(3), 212–230. https://doi.org/10.1016/j.zool.2007.01.005
Branch, W. R., & Hacke, W. D. (1980). A Fatal Attack on a Young Boy by an African Rock Python Python sebae. Journal of Herpetology, 14(3), 305. https://doi.org/10.2307/1563557
Kyle, K. J., & Downs, C. T. (2025). ‘Great Snakes!’: A systematic literature review of the family Pythonidae highlighting conservation concerns. Journal for Nature Conservation, 86, 126917. https://doi.org/10.1016/j.jnc.2025.126917
Luiselli, L., Angelici, F. M., & Akani, G. C. (2001). Food habits of Python sebae in suburban and natural habitats. African Journal of Ecology, 39(1), 116–118. https://doi.org/10.1111/j.1365-2028.2001.00269.x
Mendyk, R. W., et al. (2016). Reproductive Biology of Female Northern African Rock Pythons (Python sebae) in Southern Florida, USA. Reptiles & Amphibians, 23(1), 16–20. https://doi.org/10.17161/randa.v23i1.14087
Murphy J., C. (ed.) (2024). Aquatic Snakes, Diversity and Natural History. JCM Natural History with Herpetological Conservation International, 730 s. ISBN: 9798218194901.
O’Shea, M. (2023). Snakes of the World: A Guide to Every Family. Princeton University Press, 240 s. ISBN: 978-0691240664
Tolley, K. A., & Alexander, G. J. (2025). Into Africa: The biogeography of the genus Python in Africa. Frontiers of Biogeography, 18. https://doi.org/10.21425/fob.18.146955
Zdunek, P., Klodawska, M. (2023). First predation of a Nile Monitor Varanus niloticus(Linnaeus, 1758) by a Central African Rock Python Python sebae (Gmelin, 1789) in Cameroon, with emphasis on local abandoned fishing nets and their potential threats. Herpetology Notes, 16, 477-481. https://hal.science/hal-04362945v1
