Článek
Stonožkovci na Zemi žijí už stovky milionů let, a dokonce patřili k jedněm z prvních živočichů, kteří na přelomu siluru a devonu osidlovali souše, jež tedy vypadaly naprosto odlišně než dnes. Později v prvohorách se dokonce objevily druhy, jejichž zástupci měřili kolem dvou metrů, ale tehdy to nebylo zas nic tak divného. Díky vyšší koncentraci kyslíku ve vzduchu, alespoň podle jedné z hypotéz, mohli karbonští suchozemští členovci dorůstat mnohem větších rozměrů než ti dnešní, a nad hlavami obřích stonožkovců se tak například proháněly vážky s rozpětím křídel hodně přes půl metru.
Podkmen stonožkovci (Myriapoda) se dělí do čtyř tříd, přičemž většina z jeho dosud popsaných přibližně 16 000 druhů (podle některých zdrojů až 20 000) patří mezi mnohonožky (Diplopoda), kam jich spadá kolem 13 000, a stonožky (Chilopoda). Zbylými dvěma třídami jsou stonoženky (Symphyla) a drobnušky (Pauropoda), jejichž prvního zástupce pod jménem Pauropus huxleyiv roce 1866 popsal dobrý přítel Charlese Darwina sir John Lubbock, později známý jako lord Avebury (druhové jméno je poctou jejich společnému příteli T. H. Huxleymu, slavnému „darwinovu buldokovi“).
Mnohonožka obrovská (Archispirostreptus gigas)
Stonožkovci patří stejně jako hmyz nebo korýši mezi členovce, což poznáme podle jejich článkovaného těla. Jedná se o velice rozmanité suchozemské tvory, kteří hrají důležité ekologické role v půdních či lesních ekosystémech. Stonožky a mnohonožky se však v mnoha zásadních ohledech liší, a to nejen ve stavbě těla, ale i způsobu života.
Stonožky mají zploštělé tělo, což jim propůjčuje schopnost pronikat do různých skulin či štěrbin, a každý článek nese jeden pár nohou. První pár končetin se u nich přeměnil v kusadlové nožky s jedovou žlázou a slouží k lovu nebo obraně před nepřáteli. Stonožky mají vždy lichý počet párů končetin a živí se dravě. Jsou to tedy predátoři. Vůbec největším zástupcem třidy je jihoamerická stonoha obrovská (Scolopendra gigantea), které jsem se zde v minulosti už stručně věnoval (viz odkaz na konci článku)
Naproti tomu mnohonožky mají tělo s kruhovitým průřezem a na každém článku bývají s výjimkou několika předních a zadních dva páry nohou (jejich články, označované jako diplosomity, totiž vznikly druhotným splynutím dvou článků, což je charakteristický znak mnohonožek). Na rozdíl od dravých stonožek se většinou (až na pár výjimek) živí různými rostlinnými zbytky a v přírodě se významně podílejí na rozkladu odumřelé organické hmoty. Při obraně před nepřáteli se mnohonožky stáčejí do kuličky či spirály.
Mnohonožka obrovská (Archispirostreptus gigas) během páření. Samice by měla být nahoře.
I mezi mnohonožkami najdeme pár velikánů, přičemž k těm největším nepochybně patří africká mnohonožka obrovská (Archispirostreptus gigas), která je dokonce možná ještě větší než výše zmíněná stonoha, ale rozhodně mnohem méně hrozivá i nebezpečná. Žije ve východní Africe od Keni po Mosambik a najdeme ji ve stromových savanách či lesích, a to i ve vyšších nadmořských výškách (vzácně i nad 1000 m. n.m.). Ve stejné části afrického kontinentu se však vyskytuje i několik dalších druhů obřích mnohonožek spadajících do stejného rodu a vzhledem k jejich podobnosti je přesné druhové určení u živých exemplářů problematické (může se proto stát, že některé z přiložených fotografií ve skutečnosti zobrazují velice podobný, ale odlišný druh, než je m. obrovská). Dobrý vodítkem je tvar samčích gonopodů umístněných na sedmém článku.
Mnohonožka obrovská v dospělosti měří 13 až 32 centimetrů (některé zdroje tvrdí, že to může být ještě o pár centimetrů více) maximální šířka se pohybuje od sedmi po devatenáct milimetrů. Tělo se skládá z přibližně 55 až 70 článků a počet nohou se pohybuje průměrně kolem 250, byť podle některých zdrojů to může být i o dost více. Dožívá se asi pěti až deseti let a podobně jako jiné mnohonožky se živí zejména tlející rostlinnou hmotou či listy a ovocem spadlými na zem, ale podle literatury může vzácně konzumovat i pozůstatky mrtvých živočichů. Aktivní je hlavně v noci a ve volné přírodě ji najdeme pod kameny, v lesním podrostu či v různých dutinách.
Při ohrožení se mnohonožky svinou do spirály.
Na těle mnohonožky obrovské se nezřídka vyskytují symbiotičtí roztoči, kteří se při vyrušení schovávají mezi nohy své hostitelky. Čím přesně se živí, zůstává nejasné. V trávícím ústrojí mnohonožky se nacházejí bakterie, které jí pomáhají s trávením rostlinné hmoty a uvolňují metan. Mnohonožky mají v přírodě řadu nepřátel, od ptáků a drobných savců po plazy a obojživelníky. Při ohrožení se stočí do spirályze speciálních žláz, které ústí na většině tělních článků, začne vylučovat dráždivý sekret.
Pokud vás mnohonožka obrovská zaujala, není nutné za ní cestovat až do Afriky. K vidění je v několika českých zoologických zahradách, včetně pražské nebo olomoucké. Pořídit si ji dokonce můžete i domů. Nejedná se o chráněný či ohrožený druh a uvádí se, že její chov je co do podmínek i požadované stravy poměrně nenáročný (zde bohužel [zatím] nemohu mluvit z vlastní zkušenosti). V zajetí se také ochotně rozmnožuje, pokud má příhodné podmínky.
Máte doma mnohonožku obrovskou? Podělte se v diskuzi o zkušenosti.
Zdroje:
Šustr, V., Tajovský, K., Semanová, S., Chroňáková, A., Šimek, M. (2013). The giant African millipede, Archispirostreptus gigas (Diplopoda: Spirostreptida), a model species for ecophysiological studies. Acta Societatis Zoologicae Bohemicae.77 (2): 145-158
So, W. L., et al. (2022). Myriapod genomes reveal ancestral horizontal gene transfer and hormonal gene loss in millipedes. Nature Communications, 13(1), 3010. https://doi.org/10.1038/s41467-022-30690-0
Smrž, J.: Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Karolinum, 2013.
Pecháček, P. Protřelí predátoři. Edika, 2022, 112 s.
https://www.zoopraha.cz/zvirata-a-expozice/lexikon-zvirat?d=494-mnohonozka-obrovska
https://zoo-olomouc.cz/mnohonozka-obrovska
