Článek
Když přijde řeč na velikostní rekordy živočišné říše, obvykle nám na mysli vytanou zvířata jako žirafa, slon, plejtvák, anakonda, lední medvěd, žralok, hroch nebo krajta, zkrátka samí obratlovci.
Mnoho pozoruhodných gigantů ale najdeme i mezi bezobratlými. Stačí zmínit stále do značné míry záhadnou krakatici obrovskou, jejíž plášť měří u největších jedinců přes dva metry a včetně chapadel může jedinec dosahovat délky třináct, podle některých zdrojů až osmnáct metrů. A i to jsou jen odhady, protože pozorování krakatic jsou vzhledem k jejich způsobu života velice sporadická. (Mimochodem krakatice zřejmě zazářily i v ve slavné scéně Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem.
Za pozornost stojí i další bezobratlí velikáni, třeba velekrab japonský s rozpětím nohou přes tři metry nebo pásmovka velká (patří mezi pásnice), která s délkou přes padesát metrů drží titul vůbec nejdelšího živočicha na Zemi. Co na tom, že na šířku její tělo měří maximálně pár centimetrů.
To bychom měli vodu. A jak to vypadá na souši? Zmínit můžeme například ptakokřídlece alexandřina, největšího motýla na světě, jehož křídla dosahují rozpětí bezmála třiceti centimetrů. O něco méně lidské oko potěší sklípkan největší, který s hmotností sedmnácti deka drží titul nejtěžšího pavouka na světě a rozpětí jeho končetin, které dosahuje až 30 centimetrů, jen o fous překonávají některé maloočky.
Ptakokřídlec alexandřin (Ornithoptera alexandrae)
Jedním z pozoruhodným bezobratlých velikánů je také stonoha obrovská, jejíž tmavohnědé až červenohnědé tělo může dosahovat délky až 30 centimetrů. Setkat se s ní můžeme v Jižní Americe i na několika karibských ostrovech. Přes den se většinou zdržuje na stinných a vlhkých místech, aby zabránila vysychání těla, obvykle ji tak najdeme pod kameny, v listovém opadu nebo pod hnijícím dřevem.
Přestože se jmenuj stonoha, stejně jako jiná stonožky sto nohou nemívá. Stonoha obrovská se může pochlubit 21 či 23 páry končetin, přičemž dva páry jsou přeměněné. Z toho prvního se stala kusadla, do kterých ústí jedová žláza, ten poslední vypadá jak tykadla a plní senzorickou funkci. Jelikož loví převážně v noci, nespoléhá se příliš na zrak, který je u ní slabý. Jakmile potká vhodnou kořist, naláduje do ní jed a paralyzuje jí.
Živí se nejrůznějšími bezobratlými, například pavouky, měkkýši či hmyzem, ale nezalekne se ani menších obratlovců například žab. Před lety se dokonce objevila zpráva o tom, že stohohy v jedné venezuelské jeskyni loví hned několik druhů netopýrů a jiný článek informoval o pozorování, jak stonoha ulovila hada, konkrétně zástupce druhu Leptodeira bakeri, který patří do stejné čeledi jako naše užovky.
Ani samy stonohy to ale nemají jednoduché a samy se občas stávají kořistí různých hadů, ptáků nebo šelem, kteří se patrně dokážou vyhnout jejímu kousnutí. To se ale ne vždy podaří člověku. Lidé se s tímto členovcem často setkávají například na polích a zahradách a nejednou už její kousnutí zažili. Byť není smrtelné, bolestivé jistě ano.
Mnohonožka obrovská (Archispirostreptus gigas)
Přestože je stonoha skutečně obrovská, jak naznačuje i její české druhové jméno, primát mezi stonožkovci drží jiný tvor: mnohonožka obrovská, která žije ve východní Africe od Keni po Mosambik a dorůstá patrně až třiatřiceti centimetrů (některé zdroje tvrdí, že až 38,5 cm). Stonohu nepřekonává jen délkou, ale i množství končetin, kterých má si kolem 250 párů nohou a možná i víc. O predátora se však nejedná. Podobně jako jiné mnohonožky se i tato živí tlející rostlinnou hmotou. Pro zájemce: k vidění je v pražské zoologické zahradě!
Zdroje:
Molinari, Jesús & Gutiérrez, Eliécer & De Ascencao, Antonio & Nas-Sar, Jafet & Arends, Alexis & Már-Quez, Robert. (2005). Predation by giant centipedes, Scolopendra gigantea, on three species of bats in a Venezuelan cave. Caribbean Journal of Science. 41. 340-346.
Van Buurt, G., & Dilrosun, H. (2017). Predation by an Amazonian Giant Centipede (Scolopendra gigantea) on a Baker’s Cat-eyed Snake (Leptodeira bakeri). Reptiles & Amphibians, 24(2), 127. https://doi.org/10.17161/randa.v24i2.14166
