Článek
Když jsem v listopadu chystal článek o nejlepších vánočních hororech, na seznamu přirozeně nemohl chybět americký slasher Silent Night, Deadly Night, ve kterém lupič vyšňořený jako Santa Claus na Štědrý večer brutálně zamorduje rodiče malého Billyho, navíc jen krátce poté, co chlapce vyděsí jeho potrhlý dědeček varováním, aby si dal na Santu pozor, protože ten zdánlivě hodný vousáč krutě ztrestá každého, kdo se v uplynulém roce nechoval jako světec. Jako by toho nebylo málo, Billy skončí v katolickém sirotčinci, kde se mu místo lásky a porozumění dostane výprasku za každý sebemenší prohřešek. Navzdory nepřízni osudu z Billyho vyroste slušně vychovaný hoch a po dovršení osmnáctých narozenin začne pracovat v místním hračkářství. Všechno vypadá skvěle. Pak ale přijdou Vánoce a Billy se na šéfovo naléhání převleče za Santu. Záhy se ze sympatického kluka stává nemilosrdné trestající monstrum.
Tak by se dal stručně shrnout děj zdánlivě rutinní vyvražďovačky, jež v Severní Americe v osmdesátých letech vznikaly jako na běžícím páse. Do kin vstoupila příhodně na podzim roku 1984 a u části veřejnosti tehdy vyvolala značnou nevoli. Největší podíl na tom podle všeho měla nevybíravá reklamní kampaň. Před uvedením snímku na stříbrná plátna se totiž v televizi objevily upoutávky zachycující vraždícího maniaka převlečeného za Santa Clause, a jak uvádí Wikipedie, běžely i mezi epizodami rodinných seriálů typu Domeček na prérii. Pobouření rodiče v obavách, že jejich potomci ztratí víru v hodného Santu roznášejícího dárky a prožijí Vánoce sevření strachem, požadovali zastavení reklamní kampaně, a dokonce i stažení z filmu z kin, což se jim nakonec skutečně podařilo. V některých okresech v USA je prý zakázán dodnes.
Podle jedné z hereček je škoda, že se kampaň nesoustředila místo vraždícího Santy spíše na to, proč k tomu všemu došlo, tedy na vliv traumatu i následné výchovy na chování hlavního hrdiny. Téma posttraumatické stresové poruchy je ve filmu nepřehlédnutelné, nicméně až při poslední projekci jsem si i díky četbě knihy Determined R. Sapolského (česky od něj dříve vyšlo monumentální Chování) podávající biologické důkazy proti existenci svobodné vůle uvědomil, jak dobře Silent Night, Deadly Nightzachycuje problematiku svobodné vůle a z ní vyplývajících konceptů morální odpovědnosti a viny.
Opravdu není Billy nic jiného než chladnokrevný vrah, který se zcela svobodně rozhodl páchat zlo, a tudíž zasluhuje nejpřísnější trest? Opravdu se mohl oprostit od svého traumatického zážitku, od deformující katolické výchovy, od absence milující osoby, která by mu během dospívání poskytovala tolik potřebnou lásku, podporu a sebedůvěru, jednoduše od všech vlivů léta formujících jeho mozek, potažmo jeho osobnost? Přestože by mnozí odpověděli, že ano, že se samozřejmě mohl rozhodnout být, kýmkoli by si zamanul, nebo přinejmenším ve jménu trestání hříšníků nevraždit, ve skutečnosti nic takového udělat nemohl. Nemohl svobodně změnit, kým je, stejně jako se člověk trpící schizofrenií nemůže svobodně rozhodnout touto chorobou netrpět. Nemohl si svobodně zvolit jiný mozek, než jaký mu život nadělil, přičemž Sapolsky ve svých knihách skvěle ukazuje, jak nezanedbatelný vliv na utváření mozku Billyho příšerné zážitky mají.
Když si to uvědomíme, pochopíme, proč Billy dělal, co dělal, aniž bychom to schvalovali. Díky filmu můžeme sledovat, jak jedna nešťastná událost naprosto změní běh života a v kombinaci s dalšími faktory (nedostatek lásky, katolické výchova či zavrženíhodné tělesné tresty, od kterých se naštěstí už ustupuje) udělá z člověka krvežíznivé monstrum. Pointou samozřejmě není takové chování tolerovat, to v žádném případě, ale sejmout z něj vinu a zbavit se té neodolatelné, emocemi prosáklé touhy po co nejpřísnějším trestu, kterou nám evoluce dala do vínku (že je něco výsledkem evoluce, ještě neznamená, že se tomu musíme slepě poddávat, podobně jako není dobré příliš podléhat touze po sladkém či mastném – evoluce člověka probíhala ve velmi odlišném prostředí, než v jakém dnes žijeme). Sám protagonista filmu koneckonců v extrémní podobě ztělesňuje zhoubnost neukojitelné touhy po trestání.
Samozřejmě nejde jen o Billyho nebo o naše vnímání vrahů, ale o to, že lidské rozhodování nelze smysluplně posuzovat, aniž bychom vzali v úvahu geny, hladiny hormonů, kulturu, do které se dotyčný narodil, traumata, jež prožil, nepříznivé zkušenosti z dětství a všechny vlivy, které ještě dlouho po narození formovaly jeho mozek, zejména pak frontální kůru. Na Billyho místě se totiž mohl ocitnout kdokoli z nás a dost možná bychom nakonec za dané konstelace podmínek jednali stejně jako on, což ostatně v obecné rovině platí pro všechny oblasti našeho konání, bez ohledu na to, jestli jsme černá ovce rodiny, oblíbený člen komunity nebo úspěšný byznysmen, který věří, že by býval dosáhl úspěchu, i kdyby se narodil do chudé dysfunkční rodiny. Poselství filmu je tak poměrně prosté. Zkusme být trochu tolerantnější a chápavější, a třeba nejen o Vánocích.
Robert Sapolsky: Determined: A Science of Life Without Free Will (Penguin Press, 2023)
Robert Sapolsky: Chování: Biologie člověka v dobrém i ve zlém (Dokořán, 2019)
