Článek
Někdejší prezident Miloš Zeman se stále častěji vyjadřuje k současné politice. V poslední době opakovaně útočí zejména na prezidenta Petra Pavla, který ho ve funkci hlavy státu vystřídal.
Ze Zemanových příspěvků na sociálních sítích je zjevné, že exprezident je v „dobré formě“. Jeho výroky připomínají jeho „nejlepší“ období, kdy z pozice prezidenta tvrdě útočil téměř na každého, kdo se mu postavil nebo ho kritizoval. Se svými protivníky tehdy rozhodně nezacházel „v rukavičkách“.
Král bonmotů
Zeman proslul svým ostrým jazykem a bonmoty. Nezapomenutelné jsou mezi mnoha jinými například výroky o „lumpenkavárně“, vulgární výrok na adresu členek skupiny Pussy Riot kritizující Vladimira Putina nebo narážka na „likvidaci novinářů“ pronesená před ruským autoritářským vůdcem.
Jeho politický styl často nestál na kritice názorů oponentů, ale na jejich rychlém zařazení do nepřátelského tábora. Tak postupoval zejména vůči svým politickým soupeřům, které často prezentoval jako představitele nebezpečných zájmů. To uplatnil například vůči svým rivalům v prezidentské volbě.
Nyní doporučuje nejednat „v rukavičkách“ se současným prezidentem, který je mu zjevně trnem v oku. Používá k tomu své klasické rozdělování na ty, kdo jsou „s námi“ a ty, kdo jsou „proti nám“.
Obránce české suverenity
Zeman na svém profilu na sociálních sítích doslova napsal: „Usmívám se nad výzvami, aby se s vrcholnými představiteli státu jednalo v rukavičkách. Politik nikdy nesmí očekávat, že od svých protivníků uslyší laskavá slova. Rozhodující je, koho má za protivníky.“
Nezmiňuje přitom, o jaké výzvy jde a kdo je jejich autorem. Vzhledem k dalšímu pokračování Zemanova postu, lze předpokládat, že jde o kritiku poměrně hrubých výroků ministra Macinky, bývalého vládního zmocněnce a poslance Filipa Turka či šéfa SPD a předsedy Sněmovny Tomia Okamury na adresu prezidenta Pavla.
Zeman dále pokračuje: „Proti Petru Pavlovi vystupují ti, kteří chtějí zachovat suverenitu České republiky. Proti mně vždy stály skupiny usilující o návrat sudetských Němců, o ztrátu samostatnosti naší země a jejího práva veta v Evropské unii a až do nástupu Donalda Trumpa i o to, aby v české politice rozhodovalo americké velvyslanectví v Praze. Kvituji, že Trumpův nástup přinesl v tom posledním obrat k lepšímu.“
Zeman tím opět otevírá „staré křivdy“, kterých se na něm jeho protivníci domněle dopustili. Pro veřejnost je ale poměrně těžké rozklíčovat, o jaké konkrétní osobnosti a situace jde.
Sudetští Němci jako volební strašák
Skupinami „usilujícími o návrat sudetských Němců“ patrně myslí osobnosti veřejného života, které usilovaly o dobré vztahy s Německem. A dost pravděpodobně na prvním místě Karla Schwarzenberga, se kterým se utkal v souboji o prezidentský post v roce 2013. Schwarzenberg byl výrazným zastáncem smíření s Německem i dialogu se sudetskými Němci.
V roce 2013 Zeman proti němu v prezidentské kampani zneužil téma Benešových dekretů a sudetských Němců. V den volby se pak na titulní stránce bulvárního Blesku objevil hanlivý inzerát, který vznikl z iniciativy Zemanova podporovatele Vladimíra Zavadila. Ten obsahoval zřejmé lži. Karel Schwarzenberg prý mimo jiné řekl, že děkuje za podporu Berndu Posseltovi za to, že Benešovy dekrety považuje za neplatné a „připravuje půdu pro vrácení majetku potomkům válečných zločinců“.
To jste neměli dělat!
V další části týkající se práva veta v EU Zeman zřejmě míří na jiného ze svých „protivníků“. Tím by paradoxně mohla být jeho mateřská strana - ČSSD. S tou Zeman nevycházel příliš dobře už od prezidentské volby v roce 2003, ve které ho část členů jeho vlastní strany ho tehdy nepodpořila.
Když se pak v době Zemanova prvního prezidentského mandátu stal sociální demokrat Bohuslav Sobotka premiérem, začal se prezident ke straně, kterou po revoluci „znovuvzkřísil“ chovat nikoliv pouze „bez rukaviček“, ale doslova jako antická Médea, která se ze žárlivosti rozhodla zavraždit své děti.
Tématem sporu mezi Hradem a vládou byl mezi mnoha jinými i vztah k EU. Zatímco Sobotkův kabinet podporoval aktivnější zapojení ČR v rámci EU a dokonce i přijetí eura, Zeman stál na tradičních národně konzervativních pozicích.
„Došlápnout“ si na velvyslance
Zeman ale mezi ty, se kterými se v minulosti utkal, protože se zasazovali o ztrátu suverenity Česka, zmiňuje překvapivě i americké velvyslanectví. Konkrétně napsal, že jisté skupiny usilovaly o to, aby o české politice rozhodovalo americké velvyslanectví. Zde nepochybně naráží na bývalého velvyslance Andrewa Schapira. Ten se stal zástupcem USA v ČR v době demokratického prezidenta Baracka Obamy a byl jím v letech 2014 až 2017.
V roce 2015, když se český prezident chystal na tradiční vojenskou přehlídku v Moskvě, Schapiro označil Zemanovu možnou účast za „prekérní“ vzhledem k bojkotu události většinou evropských státníků. Pro kontext dodejme, že to bylo pouhý rok po ruské anexi Krymu.
I tentokrát si Zeman sundal své pověstné rukavičky a vzkázal velvyslanci, že má „dveře na Pražský hrad zavřené“. Tím ale jeho pomsta neskončila, později nahlas spekuloval o tom, že post velvyslance získal jako odměnu za finanční podporu Baracka Obamy, což označil za „jistý druh korupce“.
O rok později přišla aféra Brady. Tedy k rozhodnutí Zemana odmítnout vyznamenat osmaosmdesátiletého osvětimského vězně Jiřího Bradyho. Po udílení státních vyznamenání na Pražském hradě pak Zeman o velvyslanci šířil nepravdu, že se (z důvodu odmítnout vyznamenat Bradyho) nezúčastnil tohoto aktu ve Vladislavském sále, přestože byl pozván.
Myslel to upřímně?
Ze Zemanova rámování vlastních postojů je poměrně zřejmé, že se snaží rozdělovat společnost podle vlastního klíče: na ty, „kdo jsou s námi“ a „ty, kdo jsou proti nám“. Těm druhým přitom připisuje údajné zájmy, které mají souviset se suverenitou ČR.
Mnohem spíše jde o sebeobraz Miloše Zemana, který si exprezident dosud pečlivě střeží. Toho, kdo má na mysli především české zájmy proti silám zla, které český národ ohrožují. Je ale zřejmé, že jeho představa obrany českých zájmů je založena spíše na vytváření vnějších nepřátel než na formulování vlastní pozitivní vize.
Zemanovo vymezení proti „cizím vlivům“ má navíc nápadně selektivní podobu. Zatímco americké velvyslanectví obviňoval ze zasahování do české politiky, vůči Moskvě, která dlouhodobě usilovala o politický vliv ve střední Evropě, byl téměř nekritický.
Zemanovo „sypání si popela na hlavu“ za důvěru v Putina a vyjádření podpory Ukrajině, ke kterému došlo v souvislosti s ruským přepadením Ukrajiny v roce 2022, proto nepůsobí zcela přesvědčivě. Pokud by svou přílišnou důvěru vůči Putinovi skutečně přehodnotil, měl by také uznat, že v některých věcech měli jeho kritici pravdu - například tehdejší americký velvyslanec Andrew Schapiro, který upozorňoval na rizika ruského vlivu.
