Článek
Představme si malý experiment. Jedna třída. Jeden den. Obrácené role. Děti klidné, soustředěné a pedagogicky vlídné. Učitelé lehce roztěkaní, zapomínající a občas hluční. Nikdo nepanikaří. Všechno probíhá s pochopením. Téměř profesionálně.
Opona se zvedá.
Zvonek
Zvonek už dávno dozvonil.
Učitelka dokončuje výklad, protože „tohle je ještě důležité“.
Žák: „Paní učitelko, zvonilo. Můžete přestat mluvit?“
Začátek hodiny
Zvonilo na hodinu.
Učitelka stojí ve dveřích a řeší s kolegyní, v kolik se 18. jede na tu exkurzi. Třída čeká.
Žák klidně: „Paní učitelko, klidně si dál povídejte. My máme času dost.“
Ztracené klíče od tělocvičny
Učitelka prohledává kapsy, katedru, stůl i vlastní kabelku.
Třída už měla být dávno v tělocvičně.
Žák uklidňujícím hlasem: „Zkuste se uklidnit a vzpomenout si, kde jste je měla naposledy.“
Zapomenuté pracovní listy
Učitelka horečně listuje deskami. Každý papír už držela dvakrát v ruce. „Já jsem ty pracovní listy někde měla…“
Žák: „To nevadí. Zítra je přinesete. Zas tolik domácích úkolů nedostáváte.“
Držení těla
Učitelka se hrbí nad sešity a zapisuje známky.
Z lavic je slyšet šustění a tiché pozorování.
Žák: „Sedněte si rovně. Máte už úplně křivá záda.“
Hlasitost ve třídě
Třída šumí, někdo šeptá, někdo zavírá penál. Kluci vzadu už skoro křičí.
Učitelka pokračuje ve výkladu.
Žák: „Mluvte víc nahlas, paní učitelko. My přes ten hluk neslyšíme.“
Emocionální regulace
Učitelce dojde trpělivost a zvýší hlas.
Ve třídě se rozhostí napjaté ticho.
Žák klidně: „Zkusíme se všichni společně zklidnit.“
Nepřipravenost
Učitelka hledá v tašce učebnici, pak druhou a nakonec se vrací k první.
Třída čeká.
Žák: „Pomůcky si připravujeme před začátkem hodiny.“
Skákání do řeči
Učitelka začne odpovídat dřív, než žák dokončí otázku.
Několik hlav se otočí.
Žák: „Paní učitelko, nepřerušujeme se. Teď mluví Karel.“
Odchod ze třídy
Učitelka odchází na chvíli na chodbu. Dveře zůstávají pootevřené.
Žák: „Bez dovolení neopouštíme třídu.“
Přezůvky
Učitelka vběhne do třídy a zapomene si přezout boty.
Na chodbě zůstávají mokré stopy.
Žák: „Paní učitelko, přezouváme se. Podlaha není venkovní hřiště.“
Sezení na nábytku
Učitelka si unaveně sedne na okraj stolu. Třída sleduje porušení pravidel.
Žák: „Na nábytku se nesedí.“
Zapomenuté zadání
Učitelka se uprostřed hodiny zastaví.
„Počkejte… co jsme to vlastně měli dělat?“
Žák uklidňujícím hlasem:
„Zkuste se soustředit. Vždyť jsme to dělali minulou hodinu.“
WC
Učitelka znejistí uprostřed výkladu.
„Promiňte, já bych si potřebovala odskočit…“
Žák se usměje: „Zkuste to vydržet. Přestávka je za osm minut.“
Konec vyučování
Zvonek zazvoní na konec vyučování. Učitelka si dál zapisuje poznámky.
Žák vezme tašku a odchází: „Děkujeme za dnešní hodinu. Můžete jít.“
A kdyby se tohle někdy opravdu stalo? Možná bychom zjistili, že pedagogická trpělivost není samozřejmost, ale superschopnost. Naštěstí se role ve třídě zatím nemění.
A tak děti dál připomínají, že zvonilo, a učitelé dál vědí, že hodinu ukončuje učitel.
A mezi tím vším se odehrává něco mnohem důležitějšího než pravidla. Vzájemná trpělivost, humor a schopnost vydržet spolu celý školní rok.
