Článek
Země paradoxů
Španělsko je zvláštní evropský paradox.
Je to země, která obnovuje židovské památky, pořádá festivaly sefardské hudby, a dokonce nabídla občanství potomkům Židů vyhnaných v roce 1492. Zároveň je to ale země, která patří k nejkritičtějším evropským státům vůči Izraeli.
Jak je možné, že v zemi, kde téměř žádní Židé nežijí, přežívají poměrně silné stereotypy o Židech?
Sami Španělé o své zemi často říkají „Spain is different“.
V tomto případě to platí doslova.
Země, kde Židé téměř zmizeli
Před pěti sty lety bylo Španělsko jedním z největších center židovské kultury v Evropě. Dnes v zemi s téměř padesáti miliony obyvatel žije jen asi 40 až 45 tisíc Židů.
Jak se to stalo?
Před rokem 1492 žilo na Pyrenejském poloostrově přibližně 200 000 Židů. Byla to významná a kulturně velmi aktivní komunita. V roce 1492 však katoličtí králové Ferdinand a Isabela vydali tzv. Alhamberský edikt, který Židům nařídil buď konverzi ke křesťanství, nebo odchod ze země. Desítky tisíc lidí odešly do severní Afriky, Osmanské říše nebo později do dalších částí Evropy.
Ti, kteří zůstali a přijali křesťanství, byli po generace podezříváni, že svou víru pouze předstírají. Tito konvertité byli známí jako conversos nebo marranos. Španělská inkvizice je sledovala a nutila dokazovat, že jsou skutečnými křesťany. Existují například historické záznamy o tom, že byli nuceni veřejně jíst vepřové maso, aby dokázali, že tajně nedodržují židovské náboženské zákony.
Výsledek byl drastický: v zemi, kde kdysi existovala velká židovská komunita, prakticky žádná nezůstala.
Antisemitismus bez Židů
Historici pro tuto situaci někdy používají výraz „antisemitismus bez Židů“. Jde o situaci, kdy stereotypy o Židech přežívají ve společnosti, kde je židovská komunita velmi malá nebo téměř neexistuje.
Z mezinárodních průzkumů například vyplývá, že ve Španělsku souhlasí relativně významná část respondentů s výroky typu:
- „Židé mají příliš velký vliv ve světové ekonomice.“
- „Židé mají velký vliv v politice.“
- „Židé jsou loajálnější k Izraeli než k zemi, kde žijí.“
Nejde o většinu společnosti. Podíl těchto názorů je však vyšší než v některých jiných západoevropských zemích.
Klíč k pochopení paradoxu
Možná největší rozdíl oproti střední Evropě je v tom, že se ve Španělsku mnohem více diskutuje o Izraeli než o Židech samotných.
Ve veřejném prostoru je velmi silná kritika izraelské politiky. Otevřený antisemitismus namířený proti Židům jako náboženské nebo etnické skupině je naopak relativně vzácný.
Po letech života ve Španělsku mám osobní zkušenost, že právě tento rozdíl – mezi obrazem Izraele a obrazem Židů – je jedním z klíčů k pochopení španělského paradoxu.
Paradox španělské společnosti
Současně je ale Španělsko zemí, která se v posledních desetiletích velmi aktivně vrací ke svému sefardskému dědictví. Po celé zemi vznikají projekty obnovy historických židovských čtvrtí – tzv. juderías. Města jako Toledo, Córdoba nebo Girona dnes prezentují židovskou historii jako součást své kulturní identity.
Symbolickým gestem byl také zákon z roku 2015, který umožnil potomkům sefardských Židů získat španělské občanství.
Dekorativní stěna bývalé synagogy El Tránsito v Toledu, významné památky sefardské židovské kultury ve středověkém Španělsku
Historická paměť španělské levice
Pro pochopení současného postoje k Izraeli je důležitá také moderní politická historie Španělska.
Španělská občanská válka (1936–1939) se stala pro levicovou část společnosti symbolem boje mezi fašismem a antifašismem. Po vítězství generála Franca následovala téměř čtyřicetiletá diktatura.
Když po Francově smrti v roce 1975 začala demokratická transformace země, velká část španělské levice se celkem přirozeně identifikovala s různými „osvobozeneckými hnutími“ ve světě – zejména v Latinské Americe nebo Africe.
Palestinský konflikt byl často interpretován právě v tomto rámci. Palestinci byli vnímáni jako národ bez státu bojující proti Izraeli - tedy silnějšímu protivníkovi podporovanému Západem.
Různé podoby antisemitismu
Sociologové dnes rozlišují několik různých typů antisemitismu:
vedle tradičního pravicového antisemitismu existuje také antisemitismus spojený s extrémní kritikou Izraele a v některých zemích také antisemitismus islamistický.
Tyto formy mají v různých evropských zemích odlišnou váhu.
Podobné debaty dnes probíhají nejen ve Španělsku, ale také ve Francii, Německu nebo Velké Británii.
Bohatě zdobený strop synagogy El Tránsito připomíná období rozkvětu sefardské kultury ve středověkém Španělsku
Franco a druhá světová válka
Paradoxní byl také postoj frankistického Španělska během druhé světové války.
Režim generála Franca sice používal některé antisemitské stereotypy, zároveň však španělští diplomaté pomohli v několika evropských zemích zachránit tisíce Židů před deportací.
Nejznámějším z nich byl diplomat Ángel Sanz Briz, který v Budapešti vydával ochranné dokumenty maďarským Židům.
Země plná protikladů
Španělsko je dnes zvláštní kombinací několika protikladů.
Je to země, která romantizuje sefardské Židy a obnovuje jejich historické dědictví. Země, kde je židovská komunita velmi malá. A zároveň země, kde jsou poměrně rozšířené stereotypy o Židech a velmi kritické postoje k Izraeli.
Navzdory tomu je ve Španělsku relativně málo fyzických útoků proti Židům nebo židovským institucím.
Právě tato kombinace vytváří paradox, který může být pro pozorovatele ze střední Evropy někdy těžko pochopitelný.
Pokud vás historie sefardských Židů zaujala, existuje o ní překvapivě bohatá literatura – od historických studií až po romány, které dokážou atmosféru středověkého Španělska přiblížit mnohem živěji než učebnice.
LITERATURA - HISTORICKÁ
Jane S. Gerber – The Jews of Spain: A History of the Sephardic Experience
Jedna z nejlepších moderních syntéz dějin sefardských Židů od starověku až po současnost.
Yitzhak Baer – A History of the Jews in Christian Spain
Klasické dvousvazkové dílo o židovských komunitách ve středověkém křesťanském Španělsku.
Jonathan Ray – Jewish Life in Medieval Spain: A New History
Moderní akademická práce o každodenním životě židovských komunit v al-Andalusu i v křesťanských královstvích.
Esther Benbassa & Aron Rodrigue – Sephardi Jewry
Dějiny sefardské diaspory po roce 1492 a její kulturní dědictví.
________________________________________
DOPORUČENÁ BELETRIE
(historické romány z prostředí sefardských Židů)
Klasika
Lion Feuchtwanger – Židovka z Toleda
Román o vztahu kastilského krále Alfonse VIII. a židovské ženy Raquel – dramatický obraz soužití kultur ve středověkém Španělsku.
Moderní historické romány
Ildefonso Falcones – Dědicové země / Katedrála moře
Romány z Barcelony, které ukazují společenské a náboženské konflikty středověkého Španělska.
Ildefonso Falcones – Malíř duší
Román, který se dotýká i sefardského dědictví a identity.
**Noah Gordon – The Last Jew (Poslední Žid)
Historický román o osudu židovského chlapce během vyhnání z roku 1492.
________________________________________
Knihy pro hlubší studium sefardské kultury
• Paloma Díaz-Mas – Sephardim: The Jews from Spain
• David M. Gitlitz – Secrecy and Deceit: The Religion of the Crypto-Jews
• Jane S. Gerber – The Jews of Spain
Tyto knihy se věnují zejména:
• životu marranos / conversos
• sefardské diaspoře po roce 1492
• jazyku ladino a sefardské kultuře.
