Článek
O třicet let dříve zažila matematika krizi. Ztráta generace matematiků během první světové války byla pro obor katastrofou. Různá odvětví používala k dosažení svých cílů různou metodologii a kvůli nedostatku matematického jazyka bylo velmi těžké navzájem sdílet nebo rozšiřovat nové myšlenky a postupy.
V roce 1934 byla skupinka francouzských matematiků obzvláště otrávená. Při studiu na prestižní Ecole normale supérieure považovali svoji učebnici matematiky za tak nesouvislou, že se rozhodli napsat lepší. V červenci 1935 se ve městě Besse-en-Chandesse poblíž Clermont-Ferrand ve střední Francii sešlo devět matematiků a přijali jméno Bourbaki. Jméno si skupina vypůjčila od skutečného francouzského generála z 19. století, který neměl s matematikou nic společného.
Bourbaki spojil svůj osobitý styl s osobitým procesem psaní. Na svých schůzkách, které se konaly několikrát do roka, byl každý nový článek nebo kapitola knihy přečtena nahlas a vystavena tvrdé kritice, na základě které byl text zrevidován na publikovatelnou verzi. Tyto kroky se opakovaly, dokud nedošlo k jednomyslné shodě na podobě textu. Nevýhodou této mravenčí práce bylo, že skupině trvá deset i více let, než dojde k samotné publikaci.
Výsledkem jejich dlouholeté spolupráce je série knih Základy matematiky („Elements de Mathematique“), které se snažily vytvořit jednotný logický rámec, jež by sjednocoval všechna odvětví matematiky. Dokument začal řadou jednoduchých axiomů, zákonů a předpokladů, odtud jeho autoři odvozovali stále složitější věty, které odpovídaly práci prováděné napříč oborem. Skupina tak vytvořila nové a jasné definice k některým nejdůležitějším matematických objektům včetně funkce. Mnoho termínů a symbolů zavedených skupinou je nyní součástí běžné matematické slovní zásoby například použití symbolu „Ø“ k reprezentaci prázdné množiny.
V době největšího rozkvětu Bourbakiho skupina publikovala kolem 3 000 článků ročně. Nejdůležitějším dílem je již zmiňovaná série knih z názvem „Elements de Mathematique“. První svazek tohoto monumentálního díla měl přes 7 000 stran a byl zveřejněn v roce 1939 poslední v roce 1998.
Bourbakiho skupina brala svůj vtípek stejně vážně jako svou práci. Jejich vymyšlený matematik tvrdil, že je samotářský ruský génius, který se bude setkávat pouze s jím vybranými kolegy. Tento geniální matematik oznámil dokonce i svatbu své dcery a veřejně urazil každého, kdo pochyboval o jeho existenci. V roce 1968, kdy už to nešlo dále tajit skupina ukončila jejich vtípek jediným možným způsobem. Vytiskli Bourbakiho nekrolog plný matematických hříček.
I přes jeho zjevnou smrt žije skupina nesoucí Bourbakiho jméno dodnes. Přestože není spojován s žádným významným objevem Bourbakiho vliv informuje o mnoha dnešních výzkumech. A dnešní důraz na formální důkazy vznikl díky jeho precizním metodám.
Nicolas Bourbaki byl možná vymyšlený, ale jeho odkaz je velmi skutečný.
