Článek
Po druhé světové válce v roce 1945 bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón pod kontrolou Spojených států, Velké Británie, Francie a Sovětského svazu. I když se Berlín nacházel v sovětské zóně, byl rozdělen mezi čtyři mocnosti. Američané, Britové a Francouzi vytvořili demokratický Západní Berlín - Spolkovou republiku Německo (NSR) a Sověti vytvořili komunistický Východní Berlín s oficiálním názvem Německá demokratická republika (NDR).
Zatímco v 50. letech Západní Německo pod vedením západních států vzkvétalo, Východní Německo pod vedením Sovětského svazu oproti svému sousedu zaostávalo. Velká část východoněmeckého obyvatelstva nesouhlasila s novým politickým systémem a s ekonomickými změnami v zemi. Stovky tisíc východních Němců emigrovalo na západ za lepšími podmínkami.
V reakci na to NDR v roce 1952 uzavřela hranici Východního Německa se Západním Německem. Nejprve začali s ostnatým drátem a na mnoha místech i zaminovanými pásy. Doufali, že tato opatření zabrání masovému exodu obyvatelstva z východní části Německa. Hranice Berlína však zůstaly otevřené a Berlínem tak začaly proudit davy lidí s cílem dostat se na Západ. Tento odliv mozků si vybral daň na východoněmecké pracovní síle. Do roku 1961 uteklo na Západ více než 3 500000 východních Němců, asi 20 % populace. Většina z nich byli mladí a vzdělání lidé. Jejich ztráta hrozila zničením ekonomické životaschopnosti východoněmeckého státu.
V roce 1961 se rozšířily fámy, že budou zavedena nová opatření k posílení hranic, k zastavení odchodu východních Němců na Západ - 15. června východoněmecký vůdce Walter Ulbricht prohlásil, že „nikdo nemá v úmyslu postavit v Berlíně zeď “, ale v noci z 12. na 13. srpna byla kolem Západního Berlína postavena drátěná bariéra. Bez ohlášení začali vojáci středem města natahovat kilometry ostnatého drátu. Stavěli Berlínskou zeď. Z této barikády z ostnatého drátu se nakonec vyvinula betonová zeď obepínající Západní Berlín a izolující jej od okolního východoněmeckého území. Berlínská zeď nebyla jedna zeď, ale dvě. Tyto čtyři metry vysoké zdi měřily 155 kilometrů na délku a odděloval je přísně střežený zaminovaný koridor země známý jako ,,pás smrti“. Do roku 1989 byla zeď hlídána 302 strážními věžemi.
Cesty na západ se začaly přísně regulovat nikdo nesměl odjet, pokud nevyhověl přísným podmínkám. A ti, kteří se rozhodli zeď překročit ilegálně, čelili nepřekonatelné překážce se světlomety a strážnými věžemi s ozbrojenými hlídkami, které měli rozkaz zastřelit každého, kdo se ke zdi přiblíží.
Tak to zůstalo 28 let… až do změn z konce roku 1989, kdy sovětský vůdce Michail Gorbačov zavedl sociální reformy s cílem uvolnit represivní opatření a zahájit dialog mezi lidmi a vládou. Tyto změny ale neúmyslně zažehly obrovské mírové vzpoury ve východním bloku včetně Východního Německa. Klíčovým bodem protestů byla svoboda slova a cestování. A tlak na NDR, aby uvolnila cestovní omezení, zesílil poté, co sousední země zejména Maďarsko a Československo uvolnily hranice, což zapříčinilo masivní odchod Němců na jihovýchod. Na začátku listopadu 1989 více než 400 000 uprchlíků z NDR přijelo k západoněmecké ambasádě v Praze, aby odtud odjeli na západ. NDR čelilo krizi.
Vláda věděla, že s tím musí něco udělat. Zrušení zákazu cestování se stalo nevyhnutelným řešením… jedinou možností, jak uklidnit obyvatelstvo a zabránit dalším protestům. Nová pravidla byla dokončena za necelý týden. ,,O soukromé cesty do zahraničí lze nyní žádat bez ohledu na nutné podmínky okolnosti nebo rodinné vztahy“. Bez podmínek to je ta klíčová část. Přísné požadavky byly tedy zrušeny a každý, kdo chtěl, mohl odjet z NDR a vrátit se zpět
Nová pravidla byla na poslední chvíli předána mluvčímu vlády Gunterovi Schabowskému před začátkem rutinní tiskové konference. Schabowski, který neměl žádný čas se z novými pravidly seznámit, je přečetl úplně poprvé v průběhu živého vysílání 9. listopadu v 18:53.,,O soukromé cesty do zahraničí lze nyní žádat bez ohledu na nutné podmínky okolnosti nebo rodinné vztahy“. Po doplňující otázce jednoho z novinářů : ,,Od kdy to bude platit?“ , zmatený Schabowski listuje papíry. ,,Pokud vím tak okamžitě. Neprodleně.“ Ale kdyby měl Schabowski čas na prostudování nových pravidel na poslední straně by četl toto: ,,Nové nařízení vejde v platnost následující den řádným způsobem, kdy budou úřady otevřeny. 10. listopadu 1989“.
Poté vypukla doslova řetězová reakce. V 19:05 je ostnatý plot pryč. Ve zprávách v NDR i NSR byl oznámen ohromující politický zvrat. Východní Berlíňané přicházeli ke zdi a překvapené východoněmecké hlídky naráz otevírají brány a tisíce lidí opouštějí východní Berlín. Poslední hřebík do rakve zarazilo vysílání ve 22:42, které spustilo hromadný exodus. ,,Dnešní 9. listopad je historickým dnem, hranice se nyní otevřely všem. Brány ve zdi jsou otevřeny.“ Ve skutečnosti ještě nebyly, ale teď už to nešlo vzít zpět. Obyvatelé Východního Berlína se hrnuli k hraničním přechodům a někteří skandovali „Tor auf!“ (Otevřete bránu!). Zatímco obyvatelé Západního Berlína je vítali květinami a šampaňským.
Politický, ekonomický a sociální dopad pádu Berlínské zdi oslabil již tak nestabilní východoněmeckou vládu. Znovusjednocení Východního a Západního Německa bylo oficiálně oznámeno 3. října 1990, téměř rok po pádu Berlínské zdi.
