Článek
Jako v mnoha oblastech přenechává i tíži úkolu vychovávat k finanční zodpovědnosti rodině, soukromým více či méně nezávislým programům a vlastní iniciativě jednotlivce. Jak to dopadá, je vidět na všeobecném překvapení, že se po skončení fixace hypotéky může úroková sazba zvednout až k dlouhodobému normálu kolem 5 %, absurdním množství lidí, kteří míní ve stáří spoléhat pouze na státem přiznanou penzi, a v nejextrémnějším případě na počtu lidí v exekucích.
Problém je, že takto komplexní témata nemůže stát ponechat zcela na osobní odpovědnosti jednotlivce a jeho blízkých. Problémy lidí, kteří se i díky nedostatečnému vzdělání dostali do finanční tíže, totiž nakonec musíme vyřešit my všichni.
Jeden člověk v exekuci je problém onoho člověka. Osm set tisíc lidí v exekuci znamená pro stát osm set tisíc lidí, kterým se více vyplatí přihlásit se na úřad práce a přivydělávat si v šedé ekonomice, než aby se často marně snažili uhradit své závazky. Velké množství rodin, které si s odřenýma ušima vzaly před pár lety hypotéku a teď nemají na skoro dvojnásobnou splátku znamená sociální dávky, mají-li na ně nárok, ztrátu, kterou představuje snížená spotřeba (protože šetří), možná i ztrátu potenciálních dalších občanů (další dítě si nemohou dovolit).
To, že většina Čechů nedokáže identifikovat rozdíly mezi rizikovostí kryptoměn, korporátních dluhopisů, jednotlivých akcií, podílových fondů, ETF, státních dluhopisů a zlata, případně nerozumí pojmu likvidita, výrazným způsobem formuje veřejnou debatu o budoucnosti penzijního systému. Třetí pilíř penzijního systému se pro jistotu jmenuje doplňkové penzijní spoření, aby se snad Češi, spálení zkušeností 90. let, nezalekli, že by měli investovat.
Lze se tedy divit, že znalosti studentů prvního ročníku střední školy jsou nevalné? Vůbec ne. To, zda studenti dokázali na danou otázku správně odpovědět, je závislé na jediné věci - zda se s daným produktem či jevem již setkali. Inflace, se kterou se v Česku potýkáme již více než rok, studenty nezaskočila. Vysokou úspěšnost měla také teoreticky zaměřená otázka, na co bychom si měli či neměli půjčovat (byť použitá formulace ve správné odpovědi „věc, která v čase neztrácí cenu, např. na bydlení“ je podle mého názoru přinejmenším diskutabilní). Naopak otázka kombinující zisk z prodeje akcie a výnos dividendy, navíc doprovozená „děsivým“ grafem dopadla nevalně.
Výsledky studentů také v podstatě kopírují jejich socioekonomický status, což dává smysl. Čím víc peněz, tím lepší znalosti. Střední třída v ČR má kreditní i debetní kartu, kupuje věci v takové hodnotě a na takových místech, že je má cenu a lze reklamovat. Ti ještě o trochu bohatší potom mají peníze „navíc“, takže jim jejich banka jistě nabídla přinejmenším stavební spoření, zmiňované DPS, případně podílové fondy, REITy apod. a někteří to alespoň zkusili. Podobně schopnost řešit otázky týkající se daní souvisí s tím, zda jejich rodič někdy vyplňoval sám daňové přiznání.
Zajímavé je geografické rozložení úspěšnosti. Moravští studenti dosáhli v testu poněkud lepších výsledků než Čeští. Já osobně přikládám tento rozdíl nastavení testu, který směřuje spíše ke konzervativnímu přístupu k financím (nepůjčuj si, pořiď si hlavně vlastní bydlení…), který je možná bližší moravskému naturelu.
Kdo ale tedy má Čechy, potažmo české studenty, ve finanční gramotnosti vzdělávat? A kdo se o to snaží? Finanční gramotnost je jedním z průřezových témat školního vzdělávání, ale podobně jako u jiných průřezových témat v konkurenci ostatních nároků na studenty ustupuje do pozadí.
Pokud se dostanou natolik daleko, věřím, že v matematice se studenti setkají s jednoduchým a složeným úrokováním. Nevím však, do jaké míry je tento výklad doprovázen zdůrazněním, že zrovna tohle vám v životě k něčemu bude a především, že složené úrokování je ten důvod, proč time in the market beats timing the market. Tedy že pokud si budou studenti investovat ze svých prvních výplat tisíc korun, může to nakonec stačit k jejich zabezpečení na stáří, protože nejdůležitější ingrediencí investování je čas.
V občanské nauce pak možná zazní něco o odpovědnosti, rozmyslu a hospodaření. Anebo také ne, záleží na konkrétních okolnostech. Pokud chce být škola obzvláště důsledná, uspořádá k tomuto tématu nějakou debatu s pozvanými odborníky. Problém je v tom, že tito odborníci a programy často vznikají v kooperaci s některým z bankovních ústavů a jako takové nejsou zcela nestranné. Jistě, velké banky nechtějí, abyste se dostali do finančních problémů. Tedy přesněji, nechtějí, abyste se dostali do takových finančních problémů, že jim nedokážete splácet své závazky. Je pro ně prostě výhodnější, aby z vás peníze vydělávali postupně po troškách - to není projevem jejich zlotřilosti, je to jejich byznys.
Takové programy, navádějící k zabetonovanému českému přístupu k penězům (hypotéka, kreditka, leasing, stavební spoření, DPS), jsou pak konfrontovány se světem influencerů. Pán v norkovém kožichu si investováním do bitcoinu vydělal na teslu (a ne, vůbec se neživí ze sledovanosti svých videí a z prodeje svého kurzu), ty pěkné slečny uspěly jako týmlídryně v tomhle super byznysu (který vůbec není MLM) a páni v obleku z Marks and Spencer jsou geniálními investory s jistotou desetinásobku. Případně si ještě studenti můžou jako svoji první investici v životě pořídit korporátní dluhopis, protože ta firma má tak hezkou webovou stránku (ale zato 1,- Kč základního kapitálu, nulový majetek a historii několik měsíců).
Takže prosím, co kdyby stát najal ekonomy (protože učitelé jsou jen obyčejní lidé, jejichž finanční gramotnost je odrazem finanční gramotnosti populace) a připravil ucelený program pro školy? Vážně musíme v téhle zemi všechny problémy hasit, až když hoří?
