Má Andrej Babiš pravdu, že mobily do třídy nepatří?

Andrej Babiš nedávno znovu otevřel téma omezení používání smartphonů nezletilými ve školách, kdy se přidal na stranu zastánců restrikcí. V Británii dokonce zavedou příští rok plošný zákaz přihlášení lidí pod 16 let na sociální sítě. Jsou pro tuto regulaci ale vůbec nějaké prokázané důvody?

Je známo, že se mentální zdraví u lidí narozených v 21. století rychle zhoršuje, ale to nutně nemusí být důsledek přílišného využívání mobilních telefonů. Například růst prodeje zmrzliny silně koreluje s počtem lidí, kteří zemřeli na přehřátí. To ale nutně neznamená, že mezi těmito dvěma jevy je kauzalita. Ve skutečnosti oba tyto jevy ovlivňuje třetí faktor - a to je teplota venku.

Je proto důležité ignorovat studie, které pouze srovnávají děti aktivně využívající mobilní telefony, a ty, které nikoli. Musí se vytvořit lepší experiment, který vyloučí existenci třetího faktoru ovlivňujícího mentální zdraví.

O tomto tématu by se dalo napsat několik diplomových prací, proto jsem raději vše shrnul představením tří studií, kde každá z nich má nějaké neobyčejně silné stránky.

První velká studie se odehrává na Floridě. Tam roku 2023 vydal místní parlament zákon, který plošně zakázal užívání smartphonů, sluchátek nebo chytrých hodinek při školních hodinách. K tomu musí být na školním internetu blokován obsah závadný nezletilým - do tohoto jsou zahrnuty i všechny sociální sítě.

Studie proto srovnávala žáky v roce 2022-2025 a sledovala, co se změnilo.

Vedle toho vědci získali data o využívání internetu na území školy v letech 2023 a 2024 od Advan Research. Školy s nízkou aktivitou (spodní 1/3) byly využity jako kvazi-kontrolní skupina a byly srovnávány s důsledky restrikcí v školách s vysokou aktivitou (vrchní 1/3).

Tento kvazi-experiment má výhodu v tom, že školy si nemohly na základě vlastních zkušeností vybírat, jestli zavedou zákaz nebo ne.

Restrikce měly znatelný vliv na pokles aktivity mobilních zařízení v okolí školy přibližně na třetinu. Dříve bylo možné zaznamenat přibližně 30 unikátních pingů z smarthonu na 100 studentů v časovém rozmezí ,kdy je většina dětí ve škole. Po zákazu okolo 10.

Ve Floridě byl zaveden systém standardizovaného testování studentů jménem Florida Assessment of Student Thinking, který probíhá 3× ročně. Výsledky se po zavedení zákazů změnily, ale zcela zanedbatelně. Ve školách, kde dříve bývala vysoká internetová aktivita, se zlepšily ani ne o dva percentily výše nezávisle na stupni vzdělávání.

Dále jsou státem sbírána data o trestání studentů za jejich chování. První rok vzrostly případy vyhození žáků nebo ekvivalentů českých „ředitelských důtek“ o čtvrtinu. Další rok čísla klesla, ale stále se drží lehce nad průměrem předchozích let. Tento efekt se neprokázal u bílých a hispánských studentů. Na základních školách (6–11 let) počty problematického chování druhý rok spíše klesly.

Do menší míry se zlepšily i neomluvené absence studentů. Zameškali o 0,5 % všech školních dní v roce méně. U černochů byl vliv větší (0,7 %) než u bělochů a hispánců (0,4 %). U základních škol tento vztah neexistoval. Byl nalezen jen u nižších středních (11-14 let) a vyšších středních škol (14-18 let), kdy počet zaměškaných a neomluvených dnů byl o 0,7 % nižší. To může poukazovat na zlepšení atmosféry ve škole.

Tato studie má i přes své výhody problém s omezeným časovým intervalem. Vzhledem k tomu, jak byly konstruovány dvě skupiny škol ke srovnání po a před zákonem, je jisté, že výsledky jsou podhodnoceny.

Ale lze vyloučit vliv na studijní výsledky. Pro učitele může být problematický první rok po zákazu, kdy dost vzrostly vážné kázeňské postihy (o cca 5 incidentů na 1000 žáků ročně). Těžko říci, jestli se po dalších letech po zákazu situace vrátí na původní úroveň. Neomluvené absence se po zákazu staly méně častým jevem.

Vidíme také, že školní řešení zákazu nebylo perfektní. Přestávky nejsou přesně třetina času stráveného ve škole. Tudíž někteří studenti museli zákon obcházet.

Skupina vědců (Hunt Allcott, E. Jason Baron, Thomas Dee, Angela L. Duckworth, Matthew Gentzkow, Brian Jacob) vydala pod hlavičkou National Bureau of Economic Research studii, která zanalyzovala zkušenosti z amerických škol.

Jejich kvaziexperiment srovnával 4607 veřejných základních a středních škol, kde neexistují regulace užívání telefonů, s těmi, kde jsou studenti nuceni odevzdat svůj telefon před začátkem vyučování do pouzdra Yondr, které mohou mít u sebe, a až skončí výuka, tak se samo odemkne.

Pouzdro od firmy Yondr dokonce sbírá data o tom, zda je telefon skutečně v pouzdře uložen, nebo ne. Vědci dostali i přístup od Advan Research k GPS lokaci mobilních telefonů žáků na 40 542 školách, tudíž máme objektivní data o tom, jestli děti byly ve škole. Nationwide Teacher Survey badatelům poskytla informace, jestli jsou na školách bez Yondr pouzder vlastní pravidla omezení přístupu k mobilním telefonům, a jak učitelé hodnotí chování žáků.

Z dalších propojených datasetů lze získat výsledky otázek pokládaných žákům a jsme tedy schopni pozorovat vývoj dětí léta před zavedením restrikcí mobilních telefonů a po nich. To stále není ideální experiment. Samotná studie přiznává, že existovaly značné rozdíly v demografii škol s restrikcemi a bez restrikcí. Bylo nutné tyto rozdíly statisticky zohlednit, což je nevýhoda oproti předchozí studii.

Omezení užívání mobilních telefonů pomocí pouzder Yondr dle monitoringu objektivně funguje. Dle učitelů klesly incidenty, kdy žáci používali telefon ve třídě, z 61 % na 13 %.

To znovu ukazuje, že experiment není perfektní, protože menšina žáků byla schopná zákaz obejít (nejspíše nepřiznala, že mají telefon s sebou a nemusela ho dát do pouzdra). Konečné výsledky studie jsou tedy spíše podhodnocené. Další důvod podhodnocení souvisí s tím, že málokterá škola drží restrikce přes 3 roky. Tudíž je pro nás nemožné zjistit dlouhodobé trendy.

Hodí se také srovnat očekávání s realitou. Rodičům byly položeny otázky, jak si myslí, že zákaz ovlivní žáky, na škále -1 až 1. U studijních výsledků rodiče očekávali zlepšení o 0,37, u vztahů školáků o 0,46 a mentálního zdraví školáků o 0,6. Na stejné škále souhlasu se zavedením restrikcí dali rodiče 0,4. Studenti nejsou tak optimističtí a nepodporují restrikce telefonů.

Vliv na dobré chování žáků je však zanedbatelný. Ani ne 0,1 směrodatné odchylky… Zákaz neměl ani vliv na pozornost studentů, kyberšikanu, disciplinární incidenty, výsledky v testech nebo docházku.

Na středních školách (v USA „high school“) si dokonce učitelé stěžují, že žáci jsou po zavedení restrikcí více nepozorní. To může být způsobeno tím, že menšina žáků se nudí a vyrušuje i zbytek třídy.

Z krátkodobého hlediska vzrostl počet kázeňských postihů studentů podobně jako v předchozí studii.

To nejspíše souvisí s tím, že vliv učitele a jiných aspektů školního systému vysvětluje jen malou menšinu variace ve výsledcích studentů. Když například zajistíte dětem učitele matematiky na 98. percentilu schopností, tak zlepšíte jejich výsledky jen o necelou 0,3 směrodatné odchylky.

Rozhodně ale nelze říci, že je zákaz k ničemu. Pozitivní vliv na žáky byl prokázán u subjektivního pocitu spokojenosti: +0,49 směrodatné odchylky po dvou letech na úrovni celé školy, což už je znatelný rozdíl, o kterém bychom měli mluvit. Na úrovni studentů uvnitř školy se spokojenost zlepšila o +0,16 směrodatné odchylky.

První rok po restrikcích užívání smartphonů ale vidíme propad spokojenosti žáků. Je tedy nutné vytrvat.

Subjektivním pocitem spokojenosti jsou myšleny emoce, které žák cítí. Tedy pozitivní emoce: štěstí, vzrušení, bezpečí. A negativní: smutek, nejistota, frustrace. Ty jsou žáky posuzovány na pětibodové Likertově škále. Není to tedy úplně validovaná škála na screening mentálních poruch.

Tato studie je zajímavá hlavně svou velikostí. Zkoumala obrovské množství studentů a škol. Možná nejvíc, co jsem kdy spatřil.

Pozitivní asociace se nalezla pouze u spokojenosti žáků. Což je jen indikátor emočního prožitku ze dne. To má svou výpovědní hodnotu, ale jedná se o moc obecnou metriku. Bohužel nemáme výsledky pro určité demografické skupiny.

Podobně jako u předchozí studie zde bylo krátkodobé zhoršení chování a za pár let návrat k původnímu stavu.

Další studie s podobných zaměřením pochází z Norska. Zde byla využita The Norwegian Registry data, což jsou informace sesbírané od dětí a rodičů norskou vládou. Z nich vědci mohli získat informace o pohlaví, datumu narození, bydlišti, vzdělání a příjmech rodičů, přistěhovaleckém původu a dalších demografických dat.

V Norsku mají děti možnost nalézt zdravotní péči nebo dostat instrukce, jak ji získat, i bez pomoci rodičů, přímo ve škole. Obce většinou platí škole alespoň jednu zdravotní sestru. Této služby využilo 39 % studentů. Spolu s daty ze zdravotního systému lze lehce získat data o tom, jakou děti vyhledávají pomoc.

Na Norsku je i pokrokové, že každý rok stát zasílá žákům dotazníky, kde povinně vyplňují, jaké mají zkušenosti s šikanou, mentálním zdravím, kolektivem ve škole. Tato data nejsou uložena na individuální úrovni, ale jsou agregována na úroveň jedné školy.

Norsko je jedna z nejbohatších zemí na světě (per capita), tudíž 95 % teenagerů ve věku 12-16 let má vlastní smartphone. 70 % dívek a 54 % kluků využívá smartphone přes 2 hodiny denně. 60 % dívek využívá sociální sítě přes 2 hodiny denně, ale jen 32 % chlapců.

529 škol odpovědělo, jak přesně regulují využívání mobilních telefonů, a u 477 se podařilo přiřadit jejich žáky k datům z jiných registrů. To je dohromady 40 % norských škol.

52 škol má zákaz nošení telefonů do školy, 249 vyžaduje vypnout notifikace, 148 konfiskuje telefony před školní hodinou, 25 má jen vágní prohlášení, že by telefon neměl rušit zbytek třídy. 55 nemá v školním řádu nějaké regulace.

Před rokem 2009 víceméně všechny školy neměly ve školním řádu omezení užívání. Nejvíce škol začalo implementovat zákazy roku 2016 (nejspíše v reakci na mediální kampaň).

Bohužel ve studii chybí jakékoli způsob ověření, že regulace využívání smartphonů nejsou aktivně porušovány.

Narozdíl od předchozí studie se neprokázalo, že by omezení smartphonů vedlo k menšímu počtu návštěv psychologa nebo méně předepsané medikace. Alespoň u chlapců. Pokud se zaměříme pouze na dívky, tak počet návštěv psychologů klesl za 3 roky o 60 %. Zákaz smartphonů ve školách má speciálně dobrý vliv na mentální zdraví dívek s méně vzdělaným otcem.

Nápodobně jako v předchozí studii zde není signifikantní vztah zákazu mobilních telefonů se známkami, celostátními testy (jako maturity od Cermatu) a šikanou.

Ale u dívek vystavených restrikcím mobilních telefonů po >1 rok je o 4-7 % vyšší šance, že se budou ucházet o akademické vzdělání.

Tyto změny nejspíše nesouvisí s rostoucím počtem cizinců v norské společnosti.

Poněkud překvapivé je, že zde není rozdíl mezi školami, které zakazují mobilní telefony jen při vyučování, nebo po celou dobu strávenou ve škole.

Tato studie nám již ukázala, že zde jsou velké genderové rozdíly v reakci na omezení využívání telefonů. Ale zkoumala více extrémní formu zhoršení mentálního zdraví - tedy vyhledání odborné péče.

Nápodobně jako u první studie nejsou prokázané jasné vlivy restrikcí na studijní výsledky nebo chování žáků k sobě navzájem.

Z těchto studií můžeme usoudit, že pokud jde o duševní zdraví nezletilých a neomluvené absence, tak se jedná o relativně levnou intervenci ke zlepšení situace. Ale jiné údajné benefity nejsou potvrzeny. Což nejspíše souvisí s tím, že vliv školního prostředí na vývoj dětí se přeceňuje a vliv genetiky podceňuje.

Samozřejmě tyto studie nezkoumaly méně probírané vlivy používání mobilních telefonů. Např. omezení času stráveného koukáním do smartphonu může dle určitých studií zmírnit zhoršování krátkozrakosti u školáků.

Nejdůležitějším poselstvím z tohoto článku by mělo být začít se ptát, proč jsou ohroženy hlavně dívky a speciálně ty z rodin s nižším sociálním statusem. Jakmile najdeme odpověď, tak můžeme začít s mnohem efektivnějšími intervencemi.

Důležité ale je, že Babišův návrh na zákaz by nejspíše nijak neuškodil. Spíše by měl pozitivní výsledky. Na druhou stranu - učitelé a rodiče mají příliš vysoká očekávání a realita nemusí odpovídat jejich očekáváním.

https://www.facebook.com/AndrejBabis/posts/pfbid0K5Dcu27NrfdexWVjso1G5Rmy5jdRyicqXANwquVbPjLdWE6FRsqNLRcaqeTizFMml

Rahman-Jones, I., McMahon, L., & Fraser, G. (2026, June 15). Starmer announces social media ban for under-16s. BBC. https://www.bbc.com/news/articles/c2kydl0zqeko

Figlio, D. N., & Özek, U. (2025). The Impact of Cellphone Bans in Schools on Student Outcomes: Evidence from Florida (No. w34388). National Bureau of Economic Research.

Allcott, H., Baron, E. J., Dee, T., Duckworth, A. L., Gentzkow, M., & Jacob, B. (2026). The effects of school phone bans: National evidence from lockable pouches (No. w35132). National Bureau of Economic Research.

Lichand, G., Moreno-Louzada, L., da Costa, T., & Gentzkow, M. (2026). The Educational Impacts of School Phone Bans: Evidence from Brazil (No. w35233). National Bureau of Economic Research.

Abrahamsson, S. (2026). Smartphone bans, student outcomes and mental health. Journal of Human Resources.

Karim, M. S., Shukla, H., Mishu, N. I., Haque, M., Anwar, K. S., & Jaman, A. (2025). Impact of Screen Time Reduction and Outdoor Activities on Myopia Progression in School-Aged Children. Journal of Biosciences and Public Health, 1(1), 1-12.