Článek
Můj kamarád zdědil starý venkovský domek se zahradou. Vzhledem k tomu, že ho k vlastnímu bydlení nepotřebuje, domluvil se s manželkou na prodeji. Nafotil obrázky interiéru i exteriéru a sepsal inzertní text, v němž jasně popsal, co nabízí. Dále uvedl, že nebude jednat s realitními makléři a dům určitě nechce pronajímat.
V následujících dnech se kamarádovi v emailu sešlo několik nabídek z různých realitek. „Nevím, co všechno bych měl napsat, aby pochopili, že o jejich služby opravdu nestojím,“ rozčiloval se. Každého telefonujícího zájemce se proto hned v úvodu zeptal, zda náhodou není makléř. Tu a tam musel hovor s omluvou ukončit, neboť se zdálo, že určitá skupina lidí snad neumí číst.
Na sobotní odpoledne si můj přítel domluvil čtyři prohlídky. Prvním zájemcem byl starší muž, který se hned mezi dveřmi uvedl větou: „Tak mi ten váš zázrak ukažte!“ Kamarád spolknul to, co měl na jazyku a ukázal mu nemovitost takovou, jaká je. „Já vám řeknu, že bych to snad ani neopravoval. Vzal bych bagr a za chvíli by bylo hotovo,“ rozumoval návštěvník. „Ale za cenu pozemku to beru,“ přihodil jako dobrý vtip. Majitel se jen otřeseně pousmál a rozloučil se.
Jako druhý dorazil manželský pár ve středním věku. Když žena spatřila starou koupelnu s lázeňskými kamny, jízlivě poznamenala: „To je jako v pravěku. Jak takhle může někdo bydlet?“ „Všechno bylo vidět na fotkách,“ ovládnul se kamarád, ale v duchu si jadrně ulevil. Muž sice celou dobu mlčel, ale na konci prohlídky zaperlil:„Pronajal bych si to jako chalupu, ale musel byste vyměnit okna. V zimě jimi určitě táhne.“
Dalšími zájemci o prohlídku byli tři mladí kluci. Hledali nějaké klidné místo pro zkoušky své kapely. Peníze neměli, a tak se pokoušeli diplomaticky vyjednat splátkový kalendář. Bylo to vlastně úsměvné, neboť s jejich možnostmi by dům zaplatili nejdříve za dvacet let.
Jako poslední dorazila stará dáma s dospělým synem. Tvářila se jako hraběnka a nad vším, co viděla, ohrnovala nos. „Je to katastrofa. Tohle přeci nikdo normální na bydlení nekoupí,“ zasmála se, když slezla z půdy. „To víte, dům potřebuje rekonstrukci, proto je také tak levný,“ unaveně vysvětlil kamarád a prohlídku co nejrychleji ukončil.
Můj přítel zatím nezahořknul a vytrvale pokračuje v prodeji. Doufá, že se brzy objeví rozumný člověk, který bez urážek a zbytečných řečí dům koupí. Vždyť i majitelé levných nemovitostí mají svoji důstojnost a není třeba je bezdůvodně ponižovat jen proto, že zrovna máme potřebu do někoho píchnout.
