Článek
O europoslankyni
Nedůvěra v pí Nerudovou u mě začíná tím, že se samolibě označuje za „pohlednou mladou dámu“. V uvozovkách jsem použil pouze a jen její slova plná samochvály uvedená v různých rozhovorech a písemných projevech. Nevzpomínám si ale na žádnou další političku, že by se až takovým způsobem vychvalovala.
Musím však ocenit její dovednost práce s grafickými programy na úpravu fotografií, které v omlazování a zkrášlování udělaly přímo zázračný pokrok.
A pak, že po více jak půlroce od prvního vychvalování začala tvrdit, že šlo o nadsázku a záměr, aby se společnost zamyslela, proč je málo žen v politice. Kdo chce, ať tomu věří.
Druhou nedůvěru spatřuji v její ochotě představovat se při volbě prezidenta jako česká verze slovenské prezidentky Čaputové. Ona sama kopírování popírá, ale mediální kampaň dvaceti fotografií ji usvědčuje, že s kartou „Čaputová“ hrála.
V průzkumech zase vypadala nadějně, ale nakonec bublina průzkumníků záhadně splaskla a od přírody blonďatá kandidátka pohořela. Nehodlám nikomu sahat do svědomí, ale průzkumy mohou být jako reklama, která vám říká, co si po jejich přečtení máte myslet.
Třetí nedůvěru vidím v její „oběti“ ochotně kandidovat do parlamentu EU, když to nevyšlo na hrad. Prostě hlavně být kdekoliv na výhodném místě. Jedno kde.
Kdo ale dobře ovládá na sociálních sítích reklamu, dokáže dostat kohokoliv do senátu či parlamentu EU. Fakt to není zase až tak složité. Jen musíte mít připravených takových 400 tisíc korun. Je to však dobrá investice. Nejen z důvodu rychlé návratnosti, ale i s ohledem na spící Česko, které příliš neovládá tento druh téměř bezrizikové politické propagace.
Čtvrtou nedůvěru u mě vzbuzuje její styl komunikace. Je takový školní. Naučí se, co má říkat, co je správné říkat, co chce slyšet ten, komu slouží a musí zůstat v hlavním proudu. A pak těmi naučenými frázemi začne druhé poučovat. Pro dodání vážnosti a síly „svým“ 100 krát již ve skutečnosti veřejností jinde přečteným argumentům se zaštítí množným číslem, jako mluvčí toho či onoho uskupení, kde zrovna oportunisticky působí.
Pátou nedůvěru jsem našel v článku, na který vlastně reaguji. Styl a duch, jakým byl napsán, mi připomněl úderné a motivační články z Rudého práva z dob socialismu. Velmi často se v něm obrací k lidu, k Čechům a velice ráda mluví v množném čísle za jiné. Ať už jako zástupce lidu, vládnoucí či politické elity nebo za frakci v EU. Podprahově se snaží vetřít i k tzv. vlastencům, když píše, jak dobří Češi jsou.
A to nemluvím o predátorských článcích, diplomech atd.
K článku D. Nerudové
Že velmi hodně podporujeme Ukrajinu, je jasné. Že nás za to nemá Rusko rádo, také. Ale strašení našich občanů druhými Vrběticemi (mimochodem je vše na 100 % veřejnosti vysvětleno?), protože V. Orbán otevřel možnost práce v Maďarsku lidem z jiných států (včetně Ruska a Běloruska), je od pí Nerudové dvojím metrem Bruselu.
Ne snad, že by k něčemu podobnému jako ve Vrběticích u nás nemohlo dojít. Nedělám si o Rusku vůbec žádné iluze. Ale proto, že dostat se do EU maďarskou cestou přes na východě uzavřenou Ukrajinu mi pořád přijde hodně složité. Skoro až nemožné. To je mnohem jednoduší cesta přes mořské pašeráky, kteří vozí do EU lidi po tisících. A tudy možná stačí, když někdo z nich jen doručí ten správný vzkaz na správné místo.
EU dnes a denně řeší problémy s demonstracemi, zvýšenou kriminalitou, terorismem, jen paní Nerudová vzorně (školně) řeší V. Orbána. Je poslušná a chce se holt zalíbit. Vidí třísku unie v Maďarsku, ale nevidí trám mnoha problémů v živelné a nekontrolované migraci do celé EU. Nakonec překažený útok Jihoameričana v Praze jen ukazuje, jak je D. Nerudová v této věci nekompetentní a není potřeba cesty přes Maďarsko.
Orbán je sice politický cynik, který se stará především jen o Maďarsko. Jde klidně na hranu ve všech směrech. Ale padlý na hlavu není. Dělá jen to, co dělat může.
A Ukrajina? I pan prezident Pavel sám nedávno pronesl, že v dohledné době je nereálné si myslet, že získá zpět okupovaná území či Krym.
A nově je nakloněn i jednání o bezpečnosti s Čínou. Pořád nemají jeho voliči dojem, že diplomaticky mluví jako dvojitý agent? Moskvy i Washingtonu? Velká politika je pro veřejnost často srozumitelná až po mnoha letech…
Jediným smyslem článku D. Nerudové ale bylo její zviditelnění. Nic víc.
Zdroje:
Facebook - video: Jsem mladá a pohledná? A je to handicap v kampani? / Nerudová se brání, že není druhá Čaputová. Tady je 20 důkazů, že se jí podobá víc, než se zdá / Do predátorských časopisů psala i Nerudová. Nejsem tomu ráda, říká dnes / Stopy útoku vedou do Ruska, potvrzuje šéf BIS Koudelka. A mluví o nové taktice Kremlu
