I po pětašedesáti letech je „Vyšší princip“ vynikajícím filmem a varováním

Film je natočen podle krátké předlohy (povídky) spisovatele Jana Drdy z roku 1945/46. Ta vychází ze skutečné události na příbramském gymnáziu, kde Drda dříve studoval.

15. června 1942 zde gestapo zatklo během maturitních zkoušek 17letého studenta sexty Antonína Stočese. Ten se provinil tím, že ve třídě měl vytrhnout z časopisu Světový zdroj zábavy a poučení stránku s fotografií Adolfa Hitlera a vyhodit ji se slovy: „To sem nepatří!“

Všimne si toho spolužák Červenka, propadlík, spolupracující s bývalým skautem, oktavánem Kepkou, nově horlivým říšským občanem. A událost se dostane na německé úřady. Není ale jisté, zda šlo o aktivní udání. Tehdy se stačilo jen někde neopatrně či hloupě zmínit o příhodě a gestapo si už Červenku předvolalo k výslechu samo.

Zatčen byl i otec Antonína a ředitel školy Josef Lukeš. První asi z důvodu zodpovědnosti za neplnoletého syna (přesný důvod není znám), druhý za nedostatečně německy vyzdobenou školu, nevhodné knihy ve studentské a učitelské knihovně a výklad, že i největší řecká či římská říše po dosažení vrcholu zanikla. Měl údajně pronést i větu „Vražda na tyranu není zločinem“, ovšem už v roce 1940 v reakci na nacistický teror, nikoliv konkrétní osobu. Pro gestapo to ale znamenalo, že schvaluje atentát na Heydricha. Paradoxní je, že s ohledem na následné represe s atentátem nesouhlasil.

Do konce června byli všichni zatčení popraveni.

Červenka „vyfasoval“ po válce 15 let žaláře (propuštěn po 8 letech) a při práci v lese jej zabil padající strom. Kepka se stal německým letcem, byl sestřelen a držen v zajetí ve Francii do ledna roku 1948. Po propuštění odešel do západního Německa, kde podnikal a v klidu dožil.

V povídce není zcela jasný důvod (údajně rozprava na plovárně) zatčení tří studentů (Havelka, Moučka, Ryšánek - Jan Šmíd, Alexandr Postler st., Ivan Mistrík), ale na gestapo se nejspíše od udavače (Zajíček ml. - Jiří Kodet nebo otec Rudolf Hrušínský) dostanou noviny s fotografií Heydricha, kterému studenti přimalovali uši a knír. Za což budou popraveni.

Film se soustředí i na dějovou linku profesora Málka (František Smolík), který má přezdívku „Vyšší princip“, protože toto spojení rád používá, a spolužačku Janu (Jana Brejchová) zamilovanou do jednoho ze zatčených studentů. Oba odvážně usilují o jejich propuštění.

Rozvádět děj filmu více by nebylo vhodné pro ty, kteří jej ještě neviděli. Lze jen vřele doporučit jeho zhlédnutí. Jde o mimořádně silné, citlivé a humanistické drama, které diváky udrží v nepřetržitém sledování až do závěrečného uronění slzy. Je o odvaze, ale také strachu, který v době vzniku odvážně boří falešnou představu o ochotě národa jednotně bojovat. Je o studentské lásce, ale také střetu jedince s nacismem.

Pro ty, kteří film viděli, nemusím děj popisovat.

Vkládám ale dvě ukázky z filmu:

První obsahuje větu z jednání profesorského sboru po vykonaném rozsudku. Pronese ji profesor Richter (Václav Lohnický): „To máte z té vaší rebelanštiny!“

Ve skutečnosti ale původně zněla takto:

Ještě ve vydání povídky v „Němé barikádě“ v roce 1950 je zachován Masaryk, od dalšího roku už jde o rebelanštinu.

Druhá je s již památnou větou. Třídní profesor Málek má studentům proněmecky vysvětlit, co se stalo. Ukázněný, noblesní, neprůbojný a trochu i mimo realitu žijící profesor, zaujatý antickými filozofy, se rozhodne pro vzpouru a proti popravě studentů protestuje:

V této scéně se František Smolík vzepřel i režiséru Krejčíkovi a prosadil si zvýšený a bojovný tón protestu. A aby herci měli slzy v očích, zněla při natáčení státní hymna.

Ač to tak nevypadá, předlohou k postavě prof. Málka nebyl jen popravený ředitel, ale po válce politicky kontroverzní profesor František Francouz, který byl na příbramském gymnáziu později i ředitelem.

Drama záhy po uvedení do kin vidělo téměř 2 miliony diváků.

Filmový festival v Locarnu

Filmový festival v Benátkách

V západním Německu byl film zakázán až do roku 1965, protože byl prý vůči Německu nepřátelský. Filmový časopis „epd Film“ (dříve Evangelischer Filmbeobachter) však film v roce 1968 ocenil: “ … přesně vykresluje … dobu a její atmosféru hrůzy a strachu; stojí za to jej vidět … jako příklad povědomí o nacionálně socialistických zvěrstvech mezi obyvateli naší sousední země.“

Ani v USA, Velké Británii a Rakousku nebyl film adekvátně propagován.

Pocházel z chudých poměrů a možná proto byl před válkou horlivým komunistou, v roce 1945 vstoupil do strany a od roku 1948 se podílel na personálních čistkách. Bylo to období, za které se mohl jen stydět.

V povídce a ve filmu ale politický, natož komunistický narativ není rozvíjen. Režim však film využíval k protizápadní propagandě.

V roce 1968 se postavil proti invazi vojsk, když mu 25. srpna vyšel v Rudém právu článek „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“, čímž se mnoho lidí ve vztahu k okupantům řídilo. Ale jak to tak u komunistů bývalo, s čím zacházeli, tím také scházeli. Hned při první personální čistce v roce 1969 byl z práce šéfredaktora vyhozen.

Svůj hanebný obraz ale zcela nevylepšil. Především se v něm ozvalo zklamání levicových intelektuálů, deziluze z toho, v co věřil. Jiní zapálení a napálení soudruzi šli ale dál a stali se z nich například chartisté.

Filmový přehled | ČSFD | ČT | Das höhere Prinzip | Poznej Příbram | Filmová místa | Květnový rozhovor …