Článek
Zdá se neuvěřitelné, že i po více jak osmdesáti letech nevíme zdaleka vše o širokých souvislostech. Mnohdy se v nás natolik zakořenily mýty, filmové báje a omyly o obraně parašutistů 18. června 1942 v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v Praze, že je jen těžko opouštíme. Téma heydrichiády je nesmírně obsáhlé, malou i velkou roli v něm sehrálo obrovského množství lidí, leč do článků lze vtěsnat jen drobné útržky…
Článek volně navazuje na tyto dříve publikované články:
Nacistické oběti
Ač bychom (nejen) z natočených filmů o atentátu mohli mít dojem, že parašutisté při obraně v chrámu zneškodnili několik útočníků, nebyl nalezen žádný oficiální dokument, který by toto potvrzoval. Na německé straně buď nebyl nikdo zastřelen, nebo došlo k takovému utajení, které se i při veškeré úctě k německé důslednosti jeví jako nemožné. Všehovšudy byli jen tři vojáci Waffen-SS postřeleni a jeden byl otřesený.
Nezemřeli v chrámu
Hrdinný příběh parašutistů při obraně chrámu je natolik dramatický a ustálený, že filmaři (záměrně) zcela ignorují některé informace. Například tu, že dva parašutisté nezemřeli v chrámu.
Jan Kubiš utrpěl mnoho zranění. Při obraně na kůru kostela upadl po výbuchu granátu i do bezvědomí. Proto nespáchal (resp. ani nemohl spáchat) sebevraždu. Zemřel na vykrvácení až při převozu (nebo krátce po dopravení) do nedalekého lazaretu SS v Praze 4-Podolí.
Josef Bublík měl po výbuchu granátu natolik zničené nohy, že na nic nečekal a raději se střelil do hlavy. Ne však dost dobře, aby hned zemřel. Němečtí okupanti jej našli ještě živého. Ale též v bezvědomí. Zemřel podobně jako Jan Kubiš.
Střelba parašutistů
Výsadkáři měli velmi omezenou zásobu nábojů. Možná jen jednotky bomb resp. granátů, z krypty vyhodili lihové molotovovy koktejly, ale určitě neměli žádné samopaly a kulomety. Což je hodně rozšířený omyl, za který mohou filmaři. Stříleli proto úsporně a ojediněle z pistolí Colt 1903 a 1911 Government (na svoji dobu špičkové zbraně).
Originál pistole Colt 1903, která patřila parašutistům, najdete v Národním památníku hrdinů heydrichiády.
Pohřební vůz
Traduje se, že pro parašutisty přijel „převozní“ pohřební vůz v čase, kdy již došlo k jejich obklíčení. Ve filmech pozdní příjezd vypadá jako vyložená smůla. Ve skutečnosti se ale něco takového nejen neodehrálo, ale možná ani neplánovalo. Je zdokumentován jen příběh o převozu padáků v dětské rakvi. Nic víc jsem k převozu parašutistů pohřebním vozem doposud nenašel.
Stará chodba či stoka
Dlouhá léta bylo prokopání únikové cesty z krypty považováno za nesmyslné. Podél kostela však ve vzdálenosti asi jednoho metru opravdu vede velmi stará chodba či stoka. Parašutisté o ní mohli vědět (věděli) od někoho z duchovních v chrámu (J. Sonnevend, V. Petřek, M. Pavlík aj.). Je i dost pravděpodobné, že s prokopáním začali ještě před obklíčením. Aby si připravili další únikovou cestu. Takové počínání by totiž odpovídalo i jejich výcviku. Ve stěně krypty je asi půl metru hluboká díra viditelná dodnes.
S ohledem na omezené vybavení v kryptě, hloubce, širokým stěnám a hluku na ulici nemohlo být jejich „kopání“ ani slyšet. Bohužel se zatím zdá, že ani touto cestou by se nedostali za okruh obklíčení.
Voda v kryptě
Nejeden divák v kině a u televizorů prožíval s parašutisty strach z nevyhnutelného utonutí, když hasiči vháněli do krypty vodu. I toto je však více filmová dramatizace než skutečnost. Voda vystoupala asi do metrové výše a dál už ne. Možná i začala klesat. Mohl za to později odhalený starý a zanesený odvodňovací kanál. Není jen zcela jasné, kam vodu přesně odváděl.
Každopádně je docela jasné, že Londýn počítal s tím, že (parašutisté) se z akce nevrátí.
Jak vidíte, mnohé se stalo jinak nebo vůbec. A zdaleka nejde o celý výčet mýtů, filmových bájí a omylů. Nic to však nemění na hrdinství parašutistů.
Nejasné chybování
V pravoslavném chrámu se po atentátu sešli výsadkáři, kteří již měli po akci s těmi, kteří teprve do akce měli jít. Je to velmi neobvyklé, chybné a značně riskantní. Například J. Švarc měl před sebou atentát na kolaborujícího Emanuela Moravce. Místo splnění úkolu však padl při obraně pravoslavného kostela.
Lze to vše svést jen na Čurdu?
I když je z vojenského hlediska jasné, že zradil, přesto se domnívám, že je tu pár vysvětlujících až polehčujících okolností.
Čurdovo celkové hodnocení výcviku v Británii bylo až na jedno, dvě dílčí a lepší ohodnocení jenom průměrné. Je v něm ale i uvedeno, že nezvládal nové způsoby střelby, byl pomalý, nechápavý a méně inteligentní. Myslím, že do protektorátu neměl být vůbec vysazen.
Po zmatení navigátora skupina Out Distance (Opálka, Čurda a Kolařík) místo u Kovářova na Písecku byla narychlo vysazena 28. března 1942 u Hrejkovic. Jenže po seskoku parašutisté zjistili, že jsou u Ořechova u Telče… Doprostřed vesnice se snesl i jeden ze dvou kontejnerů a Adolf Opálka si při dopadu zlomil kůstky na nártu pravé nohy. Nyní všem hrozilo brzké dopadení. Velitel Opálka proto dočasně nechal na každém zvlášť, aby se o sebe postaral. Sám se vydal za příbuznými, Kolařík s Čurdou učinili totéž…
Později Opálka lidi kolem sebe varoval, že Čurda není úplně spolehlivý. Měl najít Kolaříka, ale nenašel ho a nic o něm nezjistil. Kolařík už byl ale v té době mrtvý. Při seskoku totiž ztratil 150 říšských marek, falešné doklady a fotku snoubenky. Vše se dostalo do rukou gestapa a 1. dubna 1942 už mu bylo na stopě. A tak spáchal sebevraždu.
Příběh Karla Čurdy je na samostatné bádání a článek. Dej Bůh ale, aby se nikdo z nás nedostal do situace podobné té jeho.
Domácí odboj
Do pomoci parašutistům se překvapivě zapojilo přímo i nepřímo mnoho občanů. Kolikrát šlo jen o drobné a téměř anonymní pomocnictví. Přesto z domácího odboje nikdo dobrovolně nezradil.
Jízdní kolo Premier Works z roku 1930, na kterém jezdil i Aťa (Vlastimil Moravec), je novým darem jeho příbuzných Národnímu památníku hrdinů heydrichiády. V 60. letech nahradil původní chrom černý lak, kdy bylo přidáno světlo nikdo neví. Po nynější rekonstrukci má kolo drobné prvky i z 60. let.
Filmaři
Je pravda, že popularizují silný příběh našeho boje či odboje proti nacismu. Ovšem někdy to dělají mírou hodně přitaženou za vlasy.
V následující reportáži najdete:
1. část - filmové ukázky, ve kterých parašutisté pálí ze samopalů hlava nehlava. Nechybí ani americký doják při smrti Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. Ani jedno však není podle skutečnosti. Jde o dramatickou a komerční fikci filmařů. V krátkých ukázkách si možná všimnete v roli parašutistů i Jiřího Krampola a Jaroslava Drbohlava. Bývá zvykem, že natáčení filmů u nás přináší i role pro naše herce. Mimo ukázky bychom jich napočítali docela dost. V roli Čurdy se v jedné ukázce velmi krátce mihne i Martin Shaw (Doyle ze seriálu Profesionálové z CI5). 0:00 - 3:39
2. část - chrámová vzpomínka na parašutisty je tichým připomenutím hrdinství a oběti sedmi statečných. 3:39 - 5:18
3. část - závěrečné titulky běží na pozadí videa z krypty. Pro ty z vás, kteří jsou z daleka, jde o možnost alespoň takto nahlédnout do podzemí chrámu. 5:18 -6:45
- délka reportáže 6:45
Zdroje:
Filmy o atentátu na Heydricha: Atentát, Operace Daybreak, Smrtihlav, Anthropoid / Příběh rodiny Smržovy / Chyběl necelý metr. Parašutisté nekopali v kryptě obležené nacisty marně / Seznam výsadků do Protektorátu Čechy a Morava / Národní památník hrdinů heydrichiády / Bylo málo mužů, str. 78 / Koura: Zodpovědnost za atentát Beneš nikdy nepřiznal / Operace Out Distance / Boj v kostele v Resslově ulici, str. 27 - 42
