Článek
Úkryt v chrámu
Sedm československých parašutistů (Josef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc) našlo úkryt v kryptě pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Skrývat se v chrámu začali postupně už od 28. května. Úkryt byl organizován s pomocí pravoslavné církve, přičemž klíčovou roli hrál Jan Zelenka-Hajský.
Zrada a obklíčení
Karel Čurda nevydržel tlak a 16. června 1942 se přihlásil na pražském gestapu. Jeho informace přivedly ráno 18. června 1942 příslušníky SS a gestapa k obklíčení chrámu.
Poslední boj
Když Němci vstoupili do kostela i s přivedeným kaplanem Vladimírem Petřekem, začala se trojice parašutistů (Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík) na empoře a kůru kostela bránit. Nedostatečně vyzbrojeni (měli jen osobní zbraně) kladli rozhodný odpor dvě hodiny.
Busty Josefa Gabčíka a Jana Kubiše v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje v Praze.
Pak se nacisté zaměřili na kryptu, kde se ukrývali zbývající čtyři parašutisté. Protože přístup do krypty vedl malým otvorem o rozměrech přibližně 30×40 centimetrů a chtěli parašutisty získat živé, střídali vyjednávání se slzným plynem, zaplavováním a střelbou. Marně.
Hrdinný konec
Boj trval sedm hodin a skončil sebevraždou parašutistů. Překazili tím nacistům možnost výslýchání, získání dalších informací i veřejný proces.
Odveta
Byla brutální. Byli zatčeni a popraveni představitelé pravoslavné církve včetně biskupa Gorazda. Československá pravoslavná církev byla zrušena. Hrdinný odpor parašutistů se ale stal symbolem československého odboje proti nacistické okupaci.
Filmové nepřesnosti
Považuji za ostudu, že dodnes neexistuje film, který by věrně zobrazil nejen obranu v kostele, ale i samotný atentát.
Zatímco utopistický filmy nám líčej, jak to v budoucnosti vypadat nebude, historický filmy ukazujou, jak to nevypadalo v minulosti.
Tvůrci filmů se (často záměrně, aby byl film akční) například vyhnuli tomu, že:
- při boji v chrámu nebyl zastřel žádný nacistický útočník,
- všichni parašutisté nezemřeli v chrámu,
- bránili se jen špičkovými pistolemi, ne samopaly,
- pohřební vůz pro parašutity nejel,
- voda v kryptě nedosáhla filmové výše,
- schování parašutistů po atentátu v kostele spolu s těmi, kteří teprvě měli jít do akce (atentát na Moravce), bylo chybou
- vyslání Čurdy bylo také chybou (měl špatné výsledky při výcviku),
- velitel Opálka povolil po seskoku (lehce se zranil) návštěvu příbůzných sobě, Čurdovi a Kolaříkovi, což se později ukázalo, jako velká chyba,
- Kubiš s Gabčíkem se nakonec (vzájemně) nezastřeli
- a samotný atentát proběhl také jinak.
Někdy je mi líto, že filmy z toho dělají hlavně tu střílečku, protože historie atentátu nepotřebuje nic vylepšovat, ona je sama o sobě dramatická, silná a lidská.
Abych se dále již neopakoval, kdo má zájem, zde je podrobnější článek o obraně kostela:
A zde o samotném atentátu:
K článkům jsou připojeny i filmové ukázky s nesmysly filmařů. Problém je v tom, že většina populace si historické obrazy vytváří podle filmů, protože tak je to nejjednodušší na zapamatování.
