Pomůže i odměna pro první dámu A. Babišovi k vítězství ve volbách?

Chystá se novela zákona o odměnách pro představitele státu z pera Ministerstva práce a sociálních věcí ministra M. Jurečky (ale na čí popud zatím není jasné). Podle ní se označení „první dáma“ stane placenou (ale pořád nevolenou!) funkcí a paní Pavlová bude brát 95 tis. měsíčně na paušální výdaje na reprezentaci. Ta ale spočívá víceméně jen v doprovodných ceremoniálních úkonech, sem tam nějaká ta charita. Doposud ale všechny naše první dámy nebyly za svoji činnost honorovány. Od paní Masarykové, Benešové, přes manželky komunistických prezidentů až po paní Zemanovou. Snad jen paní D. Havlová stála nejvíce o změnu postavení první dámy. Dámy O. Havlová i L. Klausová se s výdaji vypořádaly a paní Zemanová aktivní moc nebyla.

Dokonce ani nikde v Evropě není činnost první dámy nastavena jako placená funkce. Není totiž k tomu ani moc důvod a nejsme Spojené státy. Pan prezident Pavel si přijde na 341 tis., ze kterých odvádí jen daň, nikoliv sociální a zdravotní pojištění, a dalších 317 tis. na paušální výdaje. Člověk by myslel, že prezidentský pár má dost, aby zvládl ufinancovat svoji činnost i bez dalších peněz… A co výsluhy?

Tak si říkám, jestli si ministerstvo uvědomilo, co novela zákona vyvolá mezi lidmi. Pan prezident je vnímán jako koaliční prezident. Ceny rostou, platy a důchody málo nebo stagnují, do důchodu se jde stále později a později, stát se neustále zadlužuje a zvyšuje daně a před námi (psáno v neděli 6. října 2024) jsou stávkové dny soudních zaměstnanců kvůli mzdám atd. Tahle novela hodně lidí jen naštve.

Druhý důvod zavedení této odměny, který mi přišel na mysl, byl ten, že koalice má obavu, že za rok neuspěje. Tak se bude snažit prosadit vše, o čem ví, že by za rok nemuselo být schváleno. Jenže novela nakloní další nerozhodnuté voliče k opozičním stranám.

Na svém webu první dáma uvádí: „K úkolu první dámy přistupuji s velkým smyslem pro povinnost a chápu ji jako službu vlasti.“ Nelze přehlédnout její vojenský pohled na svět, protože v civilním prostředí se místo termínu „služba vlasti“ více hodí termín „čestná funkce“ nebo „dobrovolná služba“. Tedy neplacená. Náklady na „služební“ cesty má však první dáma už dnes hrazené. Většinou totiž na cestách doprovází svého chotě. Jde tedy hlavně o oblečení, kadeřníka, případně zdravotní a sociální pojištění atd.

Otázkou je, jak paní Pavlová kloubí službu vlasti i s ostatní činností, když na jednu stranu na webu píše: „Ráda bych se proto věnovala tématu „Zdravá rodina“. Pozornost svého působení bych ale chtěla zaměřit i na problematiku chudoby, sociálního vyloučení, zdravotní péče, vzdělávání nebo ochrany životního prostředí,“ a na druhou stranu uvádí, že: „Zároveň ale chci zůstat dcerou, manželkou, matkou a babičkou. Když jde o rodinu, musím zmínit i jejího dalšího významného člena, naši kočku Micku. Vždy jsem si dokázala najít čas i na své koníčky - lyžování, ježdění na motorce, fotografování, malování a tanec. To jsou věci, které mi umožňují vnímat krásu kolem nás. Mám ráda přírodu, pěkné věci, chalupaření a zahradničení.“

Doba je poblázněná a plná prázdných slov i činů, jak za socialismu, tak možná už je službou vlasti i pěstování mrkve, sázení růží a péče o kočičího zvěda.

Kromě výše uvedeného má ale paní Pavlová na Pražské hradě fakticky pod palcem ještě kancelář (Kabinet manželky prezidenta republiky) a dva „podřízené“ k ruce: tajemnici (válečná veteránka Miroslava Macků) a tiskového tajemníka (Petr Fučík). Dále ale má pak ještě tři poradce v tzv. „obsahovém týmu“ (Eva Holečková, Michaela Kopalová a Lilly Ahou Král). I na ně je pamatováno výdaji státu.

Je i nejasné, zda s penězi by paní Pavlová získala i nějakou hierarchickou či oficiálně řídící pozici, ze které by někomu velela a udělovala rozkazy. Už tak to ale na hradě začíná vypadat jako generální štáb ve výslužbě.

Nedávno navštívila lidi zasažené povodněmi a poděkovala všem, kteří pomáhali s následky velké vody. Byla se podívat v azylovém domě Otevřené srdce a v USA (při doprovodu manžela, tedy bez nákladů) navštívila Národní české a slovenské muzeum a knihovnu v Iowě. Založila Nadační fond Evy Pavlové (protože se to tak prostě dělá), který pomáhá dětem s rozvojem a vzděláváním, samoživitelkám a samoživitelům, seniorům a podporuje inovativní projekty. Při vší úctě k ní je mi záhadou, jak všechno výše uvedené může časově a smysluplně vůbec zvládat. Tolik k její činnosti.

Novela ale nenechala v klidu například i lídra Motoristů, manažera Institutu Václava Klause, pana Petra Macinku. Poměrně dost jadrně až nevybíravě označil na síti X paní Pavlovou za první vyžírku na Hradě po prvních dámách za doprovodu písně „Peníze, peníze, peníze“ skupiny ABBA. Ač se mi nemusí ona „vyžírka“ líbit, dokazuje, kam až návrh novely zbytečně vede. A určitě toto nebude jediná neslušná reakce.

Možná by bylo ale řešením právě o 95 tis. snížit příjmy pana prezidenta a přenechat je první dámě. Ať má jistotu. Její práce přece není nijak definovaná a není povinností. A pan generál by se ukázal jako pravý rytíř. „Vynucovat“ si či navrhovat v současné době odměnu je však hodně nešťastné. Schválením novely pobudí Pražský hrad i vládní koalice proti sobě nejen své oponenty, ale i další nerozhodnuté voliče. Situaci už nezachrání ani odmítnutí peněz samotnou první dámou. Ani posílání peněz na charitu. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam. Další nepochopitelné chování koalice už se nedá jinak komentovat. Doslova nahání každým dnem voliče do náruče opozice.