Británii v červnu chyběla elektřina. Pomohlo až nouzové zaříznutí exportu

Jako milovník dobrého fotbalu a nadsázky velmi oceňuji přístup britského provozovatele přenosové soustavy NESO k tvorbě obsahu na sociálních sítích. Social manager pravidelně analyzuje souvislosti mezi zatížením britské soustavy a zápasy anglického nároďáku na fotbalovém mistrovství světa.

Nenechte se přitom zmást, to není hoax ve stylu Svatopluka Kuřátka. Je to tzv. TV pickup, naprosto reálný britský fenomén popisovaný jako „tea, snacks, dinner“ a vyvolávající běžně spotřební minišpičky mimo každodenní odběrový rytmus. Funguje to jednoduše a velmi logicky.

Zatímco při samotném zápase diváci poslušně dřepí u obrazovek, spílají rozhodčímu a skandují jméno Harryho Kana, o přestávce či po skončení mače vstanou a hromadně zapínají rychlovarné konvice, mikrovlnky, sporáky i trouby. Takže dokud se hraje, spotřeba zůstává stabilní, ale běda, jak rozhodčí třikrát pískne – to jsou najednou domácnosti schopné zničehonic sežrat navíc plný výkon reaktoru Sizewell B a k tomu ještě nějakou tu plynovku…

Stále se však pohybujeme spíš na úrovni statistické zajímavosti než reálného ohrožení spolehlivého a bezpečného provozu. Britská energetika má mnohem horší strašáky než nějaký TV pickup: třeba bezvětří, chybu v odběrové prognóze nebo letní odstávky. A když se to všechno sejde, může být na dispečinku ve Wokinghamu větší vedro než v Atlantě při zápase Anglie – Demokratická republika Kongo (ale tam to tolik nevadilo, protože stadion je klimatizovaný).

Hned první letní týden přinesl na britské ostrovy nejen nevídanou „heatwave“, ale také neobvykle závažné problémy v energetice. O nich se dodnes vášnivě hovoří nejen v médiích, ale i na půdě britského parlamentu a mezi kapitány britského průmyslu.

V týdnu od 22. června 2026 musel provozovatel soustavy NESO vydat hned dvakrát tzv. Electricity Margin Notice (EMN). Být to v zimě, neřeknu ani „damn it“, protože energetika bývá pod náporem. V létě se to ale dvakrát během jediného týdne až dosud nikdy nestalo.

Teď ještě co to ty tři písmenka vlastně znamenají, že? Po vzoru Václava Klause budu parafrázovat sám sebe (nehledejte za tím narcismus, je to obyčejná lenost): EMN je standardní nástroj, kterým NESO formálně vysílá na trh zhruba tuto zprávu: „Milí provozovatelé stabilních zdrojů, čeká nás trošku složitější období a nám by se fakt hodilo mít trochu vyšší kapacitní rezervu, než jaká nám zatím vychází. Je-li ten váš bazmek, ať už spaluje třeba šišky z Sherwoodu, technicky schopný výroby, koukejte vystřelit nabídku na vyrovnávací trh. S přáním pevného zdraví Mafalda Hopkirková.“

Že britská soustava nezažívá zrovna prázdninovou idylku, to se dalo odečíst například i z Nord Poolu, kde ve středu 24. června zasvítilo ve večerní špičce bezmála pětikilo.

Jenomže nejnapínavější moment zažili britští energetici už o den dřív, tedy 23. června. Jak to, když NESO nevyhlásilo EMN? No, v tom to právě vězí. Provozovatel soustavy neměl ani ponětí, že večer může být ouvej.

Grafy z vyrovnávacího trhu potvrzují, že systém se po celý týden dostával do významné nerovnováhy. Nenechte se zmást, jde o půlhodinové hodnoty, takže 1 000 MWh ve skutečnosti svědčí o výkonové odchylce 2 000 MW. „Velký špatný“ ve večerní špičce 23. června pak signalizuje hitová cena 800 liber/MWh (= cca 936 eur/MWh).

Až do této chvíle by ovšem pořád nebylo o čem psát. Systém fungoval, jak měl, byť vykazoval jisté trable, které na začátek léta nejsou zrovna běžné. Smočit brk v kalamáři mě donutil až tento graf.

Je stále úterý 23. června, nejslavnější hodiny světa v Londýně ukazují 18:00, za velkou louží rozehrávají Portugalci s Uzbekistánem zápas typu „vraždění neviňátek“ a frekvence britské soustavy začíná povážlivě vadnout. Napřed se vrtí mezi 49,8 a 49,9 Hz, což signalizuje značné využití regulačních rezerv. V 19:00 se ale propadá pod 49,7 Hz a nedaří se ji nakopnout ani hodinovou aktualizací nabídky. Skoro celou půlhodinu zůstává EKG britské energetiky uvězněno mezi 49,7 a 49,8 Hz, což svědčí o naprostém vyčerpání vyrovnávacích zdrojů! Pak se situace na půl hodiny zdánlivě stabilizuje, než přijde další pád. Když už to vypadá, že se ve 20:00 frekvence vydá někam k 49,6 Hz (!), jako zázrakem vyletí nad 50,1 Hz a zavládne klid. Dobrou noc, děti.

Opakuji to pořád dokola, tak jen pro jistotu: Ani frekvence 49,6 Hz by sama o sobě nebyla nic dramatického, natož aby vedla k odpojovací kaskádě. Jde jen a pouze o objektivní diagnostiku soustavy v dané chvíli. A podle ní stav pacienta nebyl úplně dobrý.

Říkáte si, co tak zázračného Britové vytáhli z rukávu? Něco jako energetického Marcuse Rashforda, který je schopný jako střídající hráč rozhodnout rozjetý zápas? Nebudu vás dlouho napínat. Nešlo o žádný výrobní zdroj, natož o odhazování spotřeby (o tom by se asi psalo trochu víc). Britové požádali o překročení limitů pro vnitrodenní přeshraniční obchodování proti směru, který byl naplánován na Day-Ahead trhu a brutálně zařízli již nasmlouvaný export. Nouzově. Dvakrát! (protože jednou to nestačilo)

Když se ještě jednou podíváte na výše uvedený graf, dovtípíte se, že v 19:10 požádali Britové napřed Nizozemce, zda by mohli poštelovat ve svůj prospěch tok v podmořském kabelu Britned. Nizozemci souhlasili, tok byl poštelován, ale britská soustava si toho prakticky nevšimla. A tak došlo ve 20:00 na nejhorší. Britové museli s prosíkem k odvěkým kamarádům Francouzům… To už naštěstí zabralo a na britsko-francouzský historický seznam křivd, závazků a příslibů pomsty přibyla položka č. 14 879.

Abyste docenili, o jak obrovských objemech elektřiny se tu bavíme, dohledal jsem fyzikální toky přímo na příslušných kabelech (jen si k tomu UTC musíte přičíst hodinu, aby vás to nemátlo). Modrý je Britned z Nizozemska, na něm Britové vyškemrali cca 772 MW. Pomohla však až načervenalá IFA z Francie, díky níž Britové získali dalších téměř 1 600 MW.

Suma sumarum, britská bilance se během pouhých 45 minut zlepšila o více než 2,3 GW díky změně přeshraničních toků. Wow! To skoro odpovídá dvojnásobku Sizewell B…

Kouzelné jsou na tom dvě věci. Tu první už znáte. NESO nevydalo EMN, takže veřejně nepřiznalo, že má problém. Připomínám, že tuto hlášku vydávají přímo dispečeři na základě vlastního uvážení. Za druhé, Britové byli nuceni překročit limity, k nimž se o pár týdnů nazpátek sami zavázali. Níže uvedený papír zjednodušeně řečeno říká, že s jedním interkonektorem se smí hýbat proti nasmlouvaným day ahead obchodům v rámci jednoho dne maximálně o 300 MW a se všemi dohromady maximálně o 1 500 MW. NESO však v tomto případě muselo porušit obojí, aby nemuselo využít brutálnějších dispečerských zásahů, které už by se mohly týkat i spotřeby britských podniků. Tyto dva aspekty mohou Britům zadělat na nepříjemný precedens do budoucna, ale k němu se dostanu až v závěru.

Nedalo mi to a hodil jsem oko za La Manche, abych zjistil, zda tam ty stovky či tisíce megawattů v inkriminovanou dobu náhodou nechyběly. A světě, div se, ono jo! Francie se večer dostala do nerovnováhy ve výši skoro 2 000 MW a vyrovnání jedné MWh ji pár hodin stálo přes 800 eur/MWh. Položka č. 14 880.

Ještě před pár lety bych si kladl otázku, jak je to vůbec možné? Začalo léto, všichni jsou u vody (nebo u TV a sledují fotbal), zatížení je nízko, produkce solárů vysoko… No jo, jenomže léto, to jsou také odstávky zdrojů, linek a další infrastruktury, častá bezvětří a v novodobé energetice rovněž klimatizační špičky a obtížné honění nabídky a poptávky.

Moc se o tom nemluví, ale v návaznosti na transformaci energetiky začíná být čím dál tím větší výzvou i prostá prognóza spotřeby. Jedním z mála stakeholderů, kteří se tomuto opomíjenému aspektu dlouhodobě věnují, je britská energetická expertka Kathryn Porterová.

Podle jejích dat stoupla průměrná britská odchylka mezi prognózou a reálným zatížením z dřívějších 640 MW na letošních 800 MW. To zní nevinně, ale když pošleme na střídačku ten průměr, zjistíme, že forecastové errory se mohou pohybovat i nad úrovní 5 000 MW. A to jsme pořád ve světě agregovaných hodnot! Jinými slovy chyba se může vyšplhat i k cca 10 % zatížení a toho už si dispečer fakt všimne (nebo aspoň by teda měl).

V den D (23. června) to ještě za kuropění vypadalo na dokonalou trefu, ovšem cca od 8. hodiny se křivky rozjely jak běžky na černé sjezdovce a v následujících hodinách odchylka dosahovala 1 000 – 1 500 MW. Když si uvědomíme, že NESO má oficiálně držet rezervu 1 400 MW, jsme doma! V Británii selhala prognóza spotřeby. Nevnímejte mě přitom špatně – neukazuji prstem a neobviňuji. Jen chci, abychom si přiznali nepříjemnou pravdu, že odhadovat spotřebu elektřiny je v dnešní energetice asi tak spolehlivé jako věštit počasí (chce to výlet do Delf).

Když si to tedy shrneme, 23. června nic nenasvědčovalo tomu, že by britská energetika měla čelit mimořádné situaci. Ostatně NESO ani nepobídlo výrobce k návštěvě vyrovnávacího trhu pomocí výzvy EMN. Nikde žádné výpadky zdrojů ani linek či rozvoden, jen trochu vedro. A přesto provozovatel soustavy vyčerpal rezervy a drbal se za uchem, jak vzkřísit frekvenci z hodnoty 49,7 Hz…

Jasně že měl k dispozici ještě spoustu efektivních nástrojů, jak se s tím vypořádat. Připadá mi však, že ty, které by se obešly bez odpojování spotřeby, už mezi nimi nebyly. Omezení exportu vypadá na první pohled elegantně a čistě, ale jen do té doby, než nám dojde, že šlo o nouzový zásah do již nasmlouvaných obchodů!

Tím, že Britové dvakrát po sobě vydali „Emergency instruction“ na podmořské kabely, aniž by před tím vyhlásili EMN, udělali ze zaříznutí exportu běžný nástroj k řízení soustavy. A teď si uvědomme, jak moc nebezpečný precedens to může být do budoucna (teď přijde to, co jsem asi před třemi minutami slíbil). V zimě se Británie stává totálně závislou na dovozech. Co když v Nizozemsku či Francii zrovna přijde bída na kozáky a vzpomenou si na ono elegantní „šmik“ z letošního léta?

Aby se mohly toky proměnit, musí sice protistrana souhlasit. Platí to však jen v teorii. Představte si, že požádáte souseda o vyrovnání přeshraničního toku ve svůj prospěch a on vám řekne cosi jako „trhni si, sám mám málo“. Co uděláte? Budete odpojovat vlastní fabriky (napřed ty nasmlouvané) či nedej bože domácnosti a riskovat hněv v ulicích nebo k tomu přistoupíte trochu partyzánsky a smíříte se s položkou č. 14 881?

Vidíte tu rozvodnu u Calais? Tak ta se může taky zničehonic porouchat a nikdo neřekne ani WTF… (proto je tak důležitá vzájemná důvěra mezi provozovateli přenosových soustav)

Nechápejte mě špatně. Nekritizuji NESO a jeho vysoce profesionální dispečery. Beru si na paškál jen a pouze britskou energetickou politiku posledních 10-15 let. Rychlý odchod od uhlí, nedokonalý a ekologicky problematický přechod na biomasu, pomalá obnova plynové flotily, zoufale pomalá výstavba jádra, ambiciózní dekarbonizační plány navzdory odchodu z unie, orientace pouze na větrníky a soláry, neochota těžit vlastní ropu a zemní plyn.

To všechno vede k tomu, že britská energetika se zmítá v rekordních deficitech (je to dlouhodobá dvojka po Itálii), občas balancuje na pokraji blackoutu a potýká se se všemi typickými transformačními problémy od krácení výroby přes negativní ceny po vysoké náklady na řízení soustavy.

Beru to jako další regionální důkaz, že z pohledu energetiky se léto stává novou zimou.

Zbývá už jen žertovné šlehnutí na závěr – a tentokrát neskromně slibuji, že fakt bude stát za to. Když se tak koukám na postupového pavouka fotbalového mundiálu, bavím se představou, kdo koho vyzve ve finále. Ano, přátelé, letos je ve hře historicky první anglicko-francouzský boj o titul!

Přestože by se mi to jako fotbalovému fanouškovi moc líbilo, obávám se, že vzhledem k očekávanému zájmu ze strany televizních diváků už by britská síť mohla mít problém i s těmi TV pickupy. A jestli bude Hary Kane zase řádit, britská energetika může na francouzskou „kabelovou výpomoc“ přímo během finálového klání fakt zapomenout…