Dekarbonizace zapomíná na Afriku, která se ještě nestihla ani karbonizovat

Kdybychom porovnávali kontinenty čistě podle uhlíkové stopy a nebrali v úvahu žádné další parametry, museli bychom Afriku pochválit jako suverénního lídra dekarbonizace. A byl by to samozřejmě vrchol cynismu, vždyť z 1,3 miliardy Afričanů má přístup k elektřině stále jen polovina! ( O přístupu k potravě a vodě se raději ani nebavím.)

Asi se, doufám, shodneme na tom, že i tito lidé mají právo žít důstojné životy v moderní civilizaci. Posun z energetické chudoby do energetického (skoro)blahobytu se však bohužel dosud nikdy v historii neobešel bez masivního spalování fosilních paliv. Co ale s tím, když změny klimatu jsou evidentně globální problém, a je tedy úplně jedno, zda tuna oxidu uhličitého vyleze z německé paroplynky nebo čadského nafťáku?

Na úvod si dovolím odprezentovat pár grafů, které jsou tak výmluvné, že nepotřebují dalšího komentáře.

Chvíli na sebe ty obrázky nechte působit. Ještě chvíli. Máte to? Dobře.

Teď zase trochu kvalitního čtiva. Zalistujme knihou Jak svět doopravdy funguje od mého oblíbeného Václava Smila a čtěme odstavec na straně 16:

„Abychom si uvedli jedno klíčové srovnání: v roce 2020 nečinila průměrná roční spotřeba energií na osobu u zhruba 40 % světové populace (3,1 miliardy obyvatel, mezi něž patří téměř všichni lidé v subsaharské Africe) o nic víc než hodnota dosažená v Německu a ve Francii v roce 1860! Aby se tyto 3,1 miliardy lidí přiblížily hranici důstojné životní úrovně, bude potřeba minimálně zdvojnásobit – ale spíše ztrojnásobit – spotřebu na osobu, a tím tedy znásobit výrobu elektřiny, zvýšit produkci potravin a vybudovat základní městskou, průmyslovou a dopravní infrastrukturu. Tyto požadavky nevyhnutelně vystaví biosféru další degradaci.“

A teď už jen pár čísel a hrubých výpočtů a působivou overturu máme za sebou. Průměrné zatížení všech afrických elektrizačních soustav dohromady činí něco málo přes 103 GW, což jen o 20 GW převyšuje maximální zatížení té francouzské… Když tuto hodnotu vztáhneme na počet obyvatel, vyjde nám, že na milion afrických hlav připadá pouhých 75 MW. Přitom i Moldávie jako nejchudší evropská země má aspoň přes 250 MW (Česko skoro 700 MW). Jinými slovy: Aby měl průměrný Afričan aspoň tolik elektřiny jako průměrný Moldavan, musela by se africká výroba skutečně zvýšit minimálně na trojnásobek. Pochopitelně se ale pořád pohybujeme na zavádějící rovině průměrů, do nichž promlouvá i pár relativně rozvinutých afrických zemí. Vezmeme-li v úvahu ty nejchudší (ze subsaharského regionu), realita je ještě mnohem drsnější.

Asi nejhůř je na tom Čad, kde žije skoro dvakrát tolik lidí jako v Česku, ale přístup k elektřině má dodnes jen 11 % z nich. Naprostou většinu výroby přitom zabezpečují elektrárny spalující naftu. Trochu se obávám, že heslo na Wikipedii s velkorysým titulkem „List of power stations in Chad“ skutečně zahrnuje všechny (obě dvě) čadské elektrárny, jak vyplývá z popisu. Jedna má výkon 22 MW a druhá 120 MW. Velmi podobný obrázek nabízí energetický profil Somálska (kupodivu jen s výrazně vyšším podílem lidí, kteří mají přístup k elektřině)…

…a třeba Středoafrické republiky, která se tedy aspoň může opřít o výrobu z vodních zdrojů (byť všechny tři by u nás spadly do kategorie malých vodních elektráren…). Nemusím, doufám, vysvětlovat, že těch „100 % z OZE“ v tomto případě není úplně výhra?

No dobře, to byly ty opravdu chudé státy. Ale co ty bohatší? Co třeba taková ta exotická destinace, v níž jste byli jednou na dovolené? (A po odeznění Faraonovy pomsty jste si to i celkem užili?) Egypt. 40 °C přes den, 30 °C přes noc. Tam se musí dařit solárům! Jojo, za rok 2023 se jim dařilo tak, že pokryly 2,3 % egyptské spotřeby… Zatímco skoro 84 % elektřiny pocházelo ze zemního plynu.

Co třeba taková Nigérie? Největší trh Afriky s nejvyšším růstem HDP a nejvyšším přírůstkem obyvatel. Čím to? Že by Nigérijcům tak vynášelo to proslulé kakao? Kdepak, boom posledních let je založen především na těžbě bohatých zásob ropy a plynu. A podle toho vypadá i elektrický mix. No dobře, ty vodní zdroje jsou taky docela slušné. Ale v hlavní roli je opět plyn.

Alžírsko? Podobný příběh, jen vynecháme tu vodu.

A co Jihoafrická republika? Tam přece plyn nemají! Místo něj ale mají uhlí. A taky jedinou jadernou elektrárnu v celé Africe. Jmenuje se Koeberg, stojí kousek u Kapského města, funguje od roku 1984, má dva bloky po 970 MW a v letech 2005-2006 v ní došlo k několika haváriím, jejichž důsledkem byly výpadky proudu v téměř celé provincii. Což zní hrozně, ale v afrických poměrech ještě celkem příznivě – když má aspoň co vypadnout…

Klíčová otázka zní: Proč afričtí tygři nepřeskočili onu protivnou a, jak my na Západě už dnes dobře víme, „zbytečnou“ či „slepou“ fázi fosilních paliv? Proč po roce 2000, kdy jejich ekonomický boom většinou začal či chytil grády, nepostavili svůj růst na solárech, větrnících a akumulaci? Vždyť přírodní podmínky pro to mají ideální…

Na naprosté většině prostoru svítí určitě víc než ve Španělsku.

A ani s tím větrem to na většině míst černého kontinentu vůbec nevypadá špatně.

V roce 2022 ovšem soláry a větrníky vyrobily dohromady pouze 5 % africké elektřiny. Drtivou většinu pokryly plyn, uhlí, ropa a voda.

Čím to? Vždyť Pařížská dohoda, která definovala ty nejdůležitější globální dekarbonizační cíle, je v platnosti už od roku 2015. No jo, jenomže to by nesměly v letech 2016-2021 v Africe masivně vzrůst investice do rozvoje ropy, zemního plynu a uhlí. Celkem jde o 964 projektů, z nichž 782 bylo k roku 2022 již v provozu či ve výstavbě a 111 dalších schválených. Neziskovky uvádějí, že jen v 58 těchto projektech bylo proinvestováno přes 132 miliard dolarů, přičemž většina investic pocházela ze zemí globálního severu a téměř třetina z Asie (hlavně z Číny).

Chcete pár dalších zdrcujících čísel? Financování průzkumu ropy v Africe se mezi léty 2020-2022 zvýšilo z 3,4 na 5,1 miliardy dolarů. V letech 2021-2022 přibyly nové LNG projekty, například v Tanzánii či Mozambiku. Ve stejné době se nigérijská ropná pole rozrostla o dvě další a v Alžírsku otevřeli nová ložiska plynu. Mimochodem do zemního plynu má jít do roku 2030 dohromady 245 miliard dolarů.

Sedm afrických zemí (Nigérie, Angola, Rovníková Guinea, Alžírsko, Gabon, Libye a Republika Kongo) je závislých na ropě a plynu jako na jednom z hlavních zdrojů příjmu (mezi 35 až 82 %). Podíl ropy a plynu na HDP nejméně osmi zemí (Nigérie, Ghana, Republika Kongo, Alžírsko, Čad, Angola, Gabon a Libye) se pak pohybuje mezi 10 až 64 %.

Afrika tedy jednoznačně směřuje za… ani ne snad blahobytem jako spíš důstojnou životní úrovní díky ropě, zemnímu plynu a uhlí a minimálně příštích deset let se to nezmění. A proč by to taky mělo být jinak, když všude jinde na světě kráčel vývoj stejnou cestou? A to nejen před 50 lety, ale i v novém miléniu. Vzpomeňme na Vietnam! Jen v letech 2011-2021 se tam spotřeba uhlí zpětinásobila.

Příběh o africké energetice nám dává jednoznačnou odpověď na otázku, zda-li už obnovitelné zdroje, zařízení sloužící k akumulaci a obecně moderní energetické technologie zlevnily natolik, že samy o sobě reprezentují přirozeně preferované investiční záměry. Nezlevnily, nereprezentují. Respektive… v rozvinutých zemích, kde již mají vybudovaný základ v podobě fosilní či jaderné energetiky, mohou tyto technologie tvořit přínosný doplněk. Jak moc přínosný, to samozřejmě do značné míry vyplývá z klimatických podmínek.

Asi se shodneme na tom, že takové Dánsko by mělo vyrábět většinu elektřiny z větru. Na druhou stranu, kdybychom tento výběžek do Severního moře nyní teprve osidlovali, by bylo nepředstavitelné budovat tam energetiku rovnou od větrníků…

Abychom však nebyli nespravedliví. Možná skutečně existuje cesta, jak přeskočit fosilní fázi ve vývoji energetiky nebo ji aspoň významně urychlit. Problém je však v tom, že dotčená země na toto „přeskočení“ většinou nemá peníze. Z čehož vyplývají dvě řešení, jak přistoupit k dekarbonizaci Afriky (jedno horší než druhé). To cynické spočívá v tom, že Afrika se prostě nebude vyvíjet tak rychle, takže jí ani nebudou stoupat emise. To drahé spočívá v tom, že jí tu dekarbonizaci (ať už bude vypadat jakkoliv) prostě zaplatíme. My všichni.