EU se peče ve vlastní šťávě. V Belgii stála elektřina rekordních 1038 €

Kdysi v dávnověku, kdy mladí říkali „vole“ místo „kámo“, 30 °C ve stínu bylo krásné léto a ne klimatický rozvrat a banky zajímala víc návratnost než záchrana planety (rozhodněte si sami, co je lepší), řešil jsem technický problém s přehrávačem na cédéčka. To byl takový ten poněkud neduživý potomek gramofonu. Vadilo mi, že takřka nové zařízení vydává při přehrávání zvuky, o nichž jsem se domníval, že do hudební produkce Queenů ani Roxette nepatří (nebo aspoň ne vždy). Šlo o takový cyklický svist podobný špatně promazanému kolečku. Prodavač se mě však snažil přesvědčit, že je to normální. Dodnes si pamatuji jeho titulní argument, kterým odmítl jakoukoliv diskuzi o reklamaci: „To není chyba, ale vlastnost.“

Rozčarování mi mnoho let nedovolilo ocenit sílu těch slov.

Ve středu 24. června 2026 ve 20:45 (což vychází na okamžik před šlágrem fotbalového mistrovství světa Bosna – Katar) podle denního výhledu ceny elektřiny v Evropě explodují (příčinnou souvislost bych tam teda nehledal). Nejvíc mě zaujala Belgie s 1038 eur/MWh, tedy cenovkou, jakou nikdy předtím na denním trhu neviděla. Rekord však zaznamená i sousední Nizozemsko (902 eur/MWh) a panenky se protočí i spotřebitelům v celém pásu od Dánska po Rumunsko (600-800 eur/MWh).

Hned na úvod cítím potřebu odpovědět na salvu otázek z čeledi zjišťovacích. Ano, jsem si vědom toho, že existují fixy (ne ty barvičky, ale dlouhodobé smlouvy), díky nimž spotřebitele nemusí zajímat, co se děje na denním trhu. Ne, už to dávno není tak, že by ty fixy měli všichni – hlavně západní Evropa už z velké části jede na spotu. Ne, ani ti nebozí spotoví zákazníci, kteří zrovna v onen večer museli řezat na třífázové cirkulárce, nespadli do exekuce – byť celá exkurze do oblasti vysoko nad hranici 200 eur/MWh trvala skoro šest hodin. Ano, vím, že i tyto excesy se (tím spíš, když jich je hodně a trvají déle) mohou projevit v dlouhodobých kontraktech – ostatně nejčerstvější belgické průměry vypadají fakt hrozivě (denní 258 eur/MWh, týdenní 189 eur/MWh). Ne, vskutku nejde o celkovou cenu pro koncového zákazníka, chybí regulovaná složka. Zapomněl jsem na něco, nebo už je to vše?

A teď to nejdůležitější: Proč má smysl tak bedlivě sledovat spotový trh a nejrůznější extrémy nahoru i dolů? Ze stejného důvodu, jako má smysl sledovat frekvenci. Je to EKG naší energetiky. Tisíc eur v jedné čtvrthodině ani 49,8 Hz nemusí být samo o sobě žádné drama. Z hlediska okamžité diagnostiky jde však o naprosto zásadní parametry. Zatímco těch 49,8 Hz svědčí o vyčerpání veškeré disponibilní regulace na vyrovnávacím trhu, těch tisíc eur zase o kritickém nedostatku zdrojů na denním trhu. „A co byste řekl? Měl ho tam! A pak se v tom vyznejte…“

Připomeňme si, jak moc vzácné jsou čtyřciferné ceny na spotu. Naposled jsme je viděli na podzim v Pobaltí, a to kvůli kombinaci nepříznivého počasí, odstávek klíčových vedení i zdrojů a slabé síťové infrastruktuře. Vícero podobných excesů se pak objevilo v roce 2024 a samozřejmě v krizovém roce 2022. Dokonce i tehdy však pořád šlo o velmi vzácné situace.

Na druhou stranu pokud definujeme jako „raketu“ cokoliv kolem 400 eur/MWh a výš, můžeme poslední týden směle označit za Bajkonur, protože takových raket napočítáme minimálně šest. Jde tedy zjevně o systémovou záležitost a nastal nejvyšší čas objasnit, v čem spočívá.

Na první dobrou by člověka napadlo, že na Evropu konečně naplno dopadla Hormuzská krize, před níž odborníci už čtvrt roku varují. Jenomže to nesedí. Po 437. zaručené zprávě Donalda Trumpa, že mír na Blízkém východě je už na dosah ruky, šly ceny zemního plynu dost razantně dolů. Následné stejně zaručené zprávy, že to zase o prsa nevyšlo, už trhy ignorovaly, protože nemají rády, když si je někdo plete s Disneylandem.

Na druhou dobrou bychom mohli za sprosté podezřelé označit francouzské jaderky, kterým nedělá dobře horko (proč, to vysvětlujeme s kolegou Mirkem Haškem tady). Jenomže to taky nesedí. Francie i během „čtvrthodiny hrůzy“ patřila k těm levnějším obchodním zónám a provozní data zatím poukazují toliko na výkonové uhýbání jádra v solárních špičkách. Ostatně už vloni jsem toto téma trochu znectil s tím, že mohlo kandidovat na energetický hoax roku…

Při pohledu na předpovědi počasí na další dny a varování vyhlášená na Rhôně s průtočnými reaktory a skomírající Garoně však připouštím, že v nadcházejících dnech může situaci nemile okořenit „francouzský polibek“.

Z dlouhodobějšího hlediska je pak evidentní, že pokud se nepodaří otevřít Hormuzský průliv a začneme plnit zásobníky za ceny vysoko nad 50 eur/MWh, závěrné plynové zdroje začnou posílat na burzu nabídky, které se nám fakt nebudou líbit.

Znovu však opakuji: Ani jedno ani druhé zatím není téma. Major Haluška může bez obav nahlásit: „Po dobu mojej služby se nič zvláštného něstalo.“ Jenomže to je právě na tom to děsné. Nic se neděje. Takto vypadá normální stav! To jediné, co se děje, je mimořádné vedro o síle až 40 °C. A to za stávajícího stavu evropské energetiky bohatě stačí k cenovému pozdvižení.

Pojďme si to na závěr rozebrat poctivě na datech, jak to máme rádi:

1) Klimatizace a další chladicí systémy se rozdrnčely, jako by měly každou chvíli odletět, takže v celé Evropě dost významně stoupla spotřeba elektřiny a zatížení ve špičkách. Ono se to nezdá, ale dohromady to dělá až přes 30 GW navíc! (= 10 %!)

2) Prakticky nad celou Evropou už několik dní skoro nefouká (což prý taky nějak meteorologicky souvisí s tou výhní, ale to fakt nechám povolanějším). Nejlépe je to vidět na příkladu Německa, které má nejrobustnější onshore i offshore flotilu na celém kontinentu.

3) Zatímco vítr se nepředře, slunce naopak maká jako nikdy. O to je však situace horší, když jde na kutě. Víte proč? Je to až dětinsky jednoduché. No protože se nechce vstávat elektrárnám, které musely jít kopat do peřin právě kvůli tomu slunci. Jinými slovy: Velké části flexibilních (plynových či uhelných) zdrojů se pod solárním náporem nedaří přežít poledne a udržet kotle v teple až do večera (z ekonomických důvodů). Nedivte se jim, že za opětovné najetí „ze studena“ si pak nechají štědře zaplatit.

Jen pro ilustraci: takto najíždělo a sjíždělo minulý týden 15 plynových zdrojů v Německu.

Když někde zasvítí 400-500 eur/MWh a víc, už se to samozřejmě těžko dá svést jen na plynovku, které se nechtělo z kanafasu. Tam už do hry vstupují mazuťáky, diesely a další chuťovky, které běží jen pár hodin v roce, ale zato s extrémně vysokými provozními náklady. A jak nedávno potvrdil zástupce OTE, v některých případech může závěrnou cenu definovat i odběratel (typicky větší továrna), který se rozhodne raději omezit či úplně odstavit výrobu a nakoupenou elektřinu prodat zpátky na trhu takzvaně „za nesmysl“.

Tipnul bych si, že právě to byl nyní i případ té Belgie za 1038 eur/MWh. Nás ale ještě více zajímají strukturální příčiny. Pokud čtete můj blog pravidelně, nemělo by vás překvapit, že taková suma zasvítila právě v kolébce Green Dealu. V době, kdy to Němci schytávali ze všech stran za to, že vypnuli nejmodernější jaderné reaktory v Evropě, prohlásili Belgičané: „Hold my beer!“ (nebo možná spíš „Hold my Trappist!“) A během pouhých tří let zlikvidovali skoro celou svou jadernou flotilu.

Nechali si pouze Doel 4 (1026 MW) a Tihange 3 (1030 MW), a aby je mohli provozovat aspoň do roku 2035, musí je teď tři roky po sobě skoro na půl roku odstavovat kvůli nezbytné modernizaci. Právě teď je tedy Belgie zcela bez jádra a nejde o nic mimořádného – příští rok to bude to samé a další rok jakbysmet. Ale buďte v klidu. Zpráva provozovatele soustavy říká, že z pohledu bezpečnosti a spolehlivosti provozu by to mělo být v pohodě (po každé přitom zdůrazňuje, že nesmí být v odstávce víc než jedna vysokonapěťová linka do Francie…).

Mimochodem takhle teď vypadá belgický výrobní mix. Při zakrytí osy Y by člověk skoro uvěřil, že je to Itálie nebo Litva…

Z výše uvedeného laskavý čtenář snadno dovodí, co nám cenové extrémy naprosto zřetelně sdělují: Energetický systém se ocitá už v day ahead rovinách na hraně. Chybí levné zdroje a občas i ty drahé.

Nerad to říkám, ale bohužel došlo na moje slova – jen možná v trochu nezvyklém období a v překvapivě rychlé posloupnosti. Evropa střídá obří přebytky energie s obřími nedostatky. Projevilo se to přitom na konci června, kdy jsme očekávali, že budeme mít problém jen s těmi přebytky. Střídání těchto dvou nebezpečných poloh se navíc neodehrává v týdenním či měsíčním cyklu, ale dokonce i v rámci jediného dne!

Nenechme se přitom zmýlit. Jde o vlastnost, nikoliv chybu systému. Systému, který vědomě budujeme přes 20 let. Systému, v němž se až donedávna směly rozvíjet pouze obnovitelné zdroje. Systému, v němž fosilní a jaderné zdroje až donedávna neměly místo. Jistě, aktuálně probíhající boom baterií a elektromobility, posilování a nachytřování sítí, řízení spotřeby a další flexibilita všeho druhu mohou problém zmírnit, ale obávám se, že to bude trvat a s výsledkem stejně nebudeme spokojení. O tom, kolik nás to bude stát, raději pomlčím.

Říkám si však, že dokud se bavíme jen o vysokých cenách či výkyvech, není ještě tak zle. Nedávné události ve Španělsku, na Balkáně, v Severní Makedonii a koneckonců i České republice však ukazují, že evropská energetická politika se začíná nepříznivě projevovat už i v oblasti bezpečnosti a spolehlivosti provozu. A to se přitom o spoustě „skoroblackoutů“ či situací na hraně ani nedozvíme… (viz případy ve Velké Británii, Německu, Francii či nedávno ve Švédsku)

Ale ani to není chyba systému. Je to jeho vlastnost.

P.S.: Abych nebyl jen negativní, připomenu, že i situace v Evropě se pod tíhou ekonomické konkurenceschopnosti pomalu ale jistě začíná měnit. Na jadernou renesanci to sice zatím moc nevypadá a kapacitní mechanismy na nové paroplynky se ve spoustě zemí teprve rodí. Na druhou stranu právě Belgie jako by si nedávno uvědomila, kolik uhodilo, a dělá vše pro to, aby zachránila co nejvíc již odstavených jaderných bloků. Minimálně tři reaktory by se ještě daly vzkřísit, protože se ještě nedostaly do fáze hluboké demontáže. I to však bude z mnoha důvodů extrémně obtížné i drahé. Ovšem kdo ví. Pokud ještě párkrát zasvítí na belgickém spotu přes 1000 eur/MWh, mohou se dít i zázraky… Necháme se překvapit.