Článek
Esej o realitě výživy a způsobu stravování (seriál)
Strava naše vezdejší? V mém případě s ohledem na profesní specializaci snad ani nemůže být řeč o ničem jiném než o jídle. Tedy, může, ale vše ostatní už bude jen můj názor.
Dnes to bude o tom, co všechno s výživou (stravou, jídlem) souvisí. No, trochu jsem to přehnal, protože v případě, kdy by to bylo opravdu o všem v této oblasti, byla by to objemná kniha. Když už jsem připomenul knihu, co říkáte realizaci tohoto nápadu? Možná to nevíte, ale byla by to moje 24. kniha o výživě. Opravdu nejsem grafoman. Jedna každá z těch knih totiž byla „na jiné téma“. Také můj přístup k obsahu se s postupujícími roky vyvíjel. Stejně jako věda o výživě. Berte to jako důkaz, že výživa má mnoho aspektů a temných zákoutí, především však řadu nedořešených problémů a odlišných přístupů a názorů. Výsledkem jsou zmatky jak po odborné, tak realizační stránce. Ale také to je zdroj vášnivých, často neetických diskuzí a osobních invektiv.
Dramatický popis reality výživy je dán rychlým vývojem odborné problematiky, ale současně politicko-ekonomickými a sociologickými okolnostmi v průběhu několika posledních let. V dalším textu se pokusím stručně, ale srozumitelně, popsat okolnosti. Bude to hodně zajímavá jízda do světa blízké budoucnosti.
Nejdříve motiv
Stala se jím žádost redaktorky jakéhosi slovenského webu, informačního „start-upu“, o interview, protože „jsem prý nejlepší“. Tohle dobře znám. Nedaří se jim najít mezi odborníky na Slovensku nikoho, kdo by byl ochotný odpovídat na záludné otázky bez přípravy a bez honoráře. Nepřeháním, protože ty otázky jsou banální a to znamená, že stejně obecné budou odpovědi. Žádná věda, ale ani reálný život. Měli byste vědět, že s reálným stravováním má většina kolegů problém. To nemyslím pejorativně, prostě je to tak, že mnoho odborníků neumí poradit „s reálnou výživou“. Vsadil bych se, že většina lékařů, nepřímo zainteresovaných ve výživě díky své odbornosti, neumí nakoupit ani uvařit tak, aby to splňovalo konkrétní obsah jimi prezentovaných (obecných) doporučení.
Vrátím se k tomu interview. Neměl jsem radost, odmítl jsem, ale nakonec souhlasil, že napíšu relativně rozsáhlý materiál, protože, cituji: „je to určeno pro prémiové vydání“. Později mi došlo, že se tím myslí platící členové.
Těch otázek bylo, napíšu to slovy – sedmnáct! Obsáhly celou problematiku výživy (stravování). Mnohé byly opravdu „žhavé“ jako ta, která chtěla „rozsudek“ o lepku, laktóze (v souvislosti s mlékem), žádala konečné řešení konzumace „červeného masa“, formulaci „pravdy“ o umělých sladidlech, keto dietách, přerušovaném hladovění atd.
Až to dám dohromady, moje odpovědi budou znamenat vstup na tenký led, je to mimořádně citlivé téma, kterému se „rozumní“ odborníci vyhýbají formulací nic neříkajících obecných frází. Ode mne se očekává, že vyprodukuji odpovědi, které ukončí diskuze a stanou se z nich „definitivní zákony zdravé výživy“.
Milí čtenáři, na to zapomeňte. Nic nebude formulováno „absolutně“.
Co se stane brzy poté?
Veřejnost si to přečte, nelze vyloučit, že čtenářů bude hodně. Je to prostě zajímavé téma. Jiná věc budou reakce. Znáte to. Většinou píší ti, kteří neví, která bije, ale ventilují svůj „názor“, protože oni přece mají jasno. Ano, právo na názor máme všichni. Na druhé straně, názor může být zajímavý nebo dokonce inspirující, ale ještě to není fakt!
Moje opravdu intenzivní dlouholetá praxe mne „seznámila s realitou“. Veřejnost velmi ráda čte o jídle, způsobech stravování, vaření, dietách a rychlém zhubnutí, ale jako vždy – většinou to nezmění přístup ke stravování ani nevede k znovuzískání optimální figury. Nebo že by? Nejsem si jistý.
Možná si to přečtou také praktikující kolegové „výživáři“, a dokonce lékaři. Někteří z kolegů začnou žárlit a okamžitě zvýší mediální aktivitu, je to přece jejich reklama, tudíž (už z principu) budou oponovat. Přestože se mnou, opět už z principu „v duchu“ souhlasí. Tak to prostě chodí. Hlavně neprodukovat nic kontroverzního, neodhalovat „realitu všedního dne stravování“ a tím marnost jejich aktivit. To je vlastně princip politiky a diplomacie. Stejně tomu je mezi vědci, politiky, herci (hlavně herečkami, že), supermany a milovníky….
Navzdory tomu všemu, co popisuji výše, jsem začal psát odpovědi. Ty otázky mne rozčílily a tím vyprovokovaly, ony se stále opakují aniž by odpovědi kolegů ukončily diskuze. Začal jsem psát, protože se snadno nechám vyprovokovat k mozkové činnosti. Nedbám zkušeností s „účinkováním“ v TV, přestože vím, že to bude tlachání v horizontu tří minut, přičemž v tištěných médiích se otázky také stále opakují, jak jsem připomenul výše. Dohodnul jsem se s novináři (většinou z magazínu TÉMA, je seriózní a hledá kvalitní a mediálně známe respondenty), že otázky „trochu upravím“. Vždy se to podařilo a výsledek byl podle jejich slov, vždy velmi dobrý.
Jak to bylo dál s těmi otázkami?
Když jsem napsal vyčerpávající vysvětlení problematiky, dané prvními třemi otázkami, uvědomil jsem si, že textu už je asi 10 stran a „místy“ je to dost odborné. Pochopil jsem, že jsem začal pracovat na rukopisu knihy, jejímž obsahem budou dlouholeté zkušenosti, průběžně aktualizované posledních 15 let! Moje hlava mi řekla: „víš ty co, supermane, tenhle slovenský web ti nezaplatí ani groš (euro) za tvoje know-how. Přitom na jejich stránkách jsi zjistil, kolik si účtují za reklamu! Tak nebuď už tak naivní“! Hlava konstatovala: „tak dost sousedi, nic vám nenapíšu, raději z toho udělám seriál pro Seznam Média. Bude jen na čtenářích, co si z toho vezmou.
Neváhám, rovnou začnu
Dnes „úvod do problematiky“ v podobě zajímavostí ze světa „tlusté výživy“. Inu, úplně optimistické to nebude. Kdykoliv se píše o realitě, skončí to řešením problémů. Život není peříčko ani pohádka.
Pokusím se psát stylem „Jak to vidím já“
Sleduji život ze všech úhlů pohledu. Prozkoumávám internet jak po stránce odborné a vědecké (a mezinárodní), tak mediální, ale také veřejné, ba lidové, surfuji po FB, ostatní sítě mne nezajímají, protože bych nikdy nic nenapsal. Hledám zajímavé informace z mého oboru, shromažďuji, analyzuji, dělám závěry. Není to jen o vědě, ale také o reálném životě těch, kteří bez špetky vzdělání a odpovědnosti plácají nesmysly v rámci mnoha webů „o výživě, zdraví, životním stylu, vaření“ a přemýšlím o tom, jak je možné, že mladé dámy v roli redaktorek bez zábran přiznají, že výživu nikdy nestudovaly, nikdy nepraktikovaly poradenství, ale prostě je „to zaujalo“, když nedávno přibraly 5 kilo, jiné měly problém s trávením atd. Teď píšou o hubnutí, ketóze, detoxikaci, alkalizaci, aniž by věděly, o čem to je, případně že to, co vyplodí, jsou bláboly. Tak to jsou tzv. copywriterky. Česky to lze nazvat opisovačky. Nemohou kopírovat doslova, tak si přidají něco z jiného soudku (cizí nebo vlastní hlavy). Jeden web však opisuje od druhého, je z toho řetězová reakce a výsledkem je výbuch. Stává se z toho „tichá pošta, protože jedna paní povídala“, tak vám to hned předáváme, pošlete to dál. Kdyby jenom to. Ono je to často formulováno jako doporučení do života!
Pokračování příště o slíbené „tlusté výživě“.
