OLYMP, sídlo bohů. Nemusíte do Řecka! Zajeďte do Boletic!

ÚVOD

Cyklovýlet, který jsem si dopřál navzdory věku (78), přitom shodou okolností v jednom ze dvou po sobě jdoucích státních svátků (6.7.), mne inspiroval. Konečně jsem prozkoumal kostel v obci Boletice (Pošumaví, vojenský prostor). Do tohoto dne jsem jezdil okolo po silnici, vedoucí skrz vojenský újezd do Polné (750 m n.m.), o níž jsou historické záznamy z roku 1259, a dál do Horní Plané u Lipna, na motorce. Dnešní cyklovýlet ve mně spustil cosi, co neumím pojmenovat. Na stará kolena jsem se ponořil do vrchních vrstev dějin národa českého. Do hloubky nejdu. Tam bych se utopil ve vlastní nevědomosti a spekulacích. I když bych se tím v podstatě dostal do stejné pozice jako profesionální historici.

Co o kostelu píše wikipedie?

Kostel svatého Mikuláše je původně románská stavba v  Boleticích, v okrese Český Krumlov. Krumlov, to je jiná písnička, že. Na rozdíl od zde popisované nedaleké vyvýšeniny, nazývané zcela nepochopitelně Olymp, na níž stojí ten kostel. První písemná zmínka o něm se datuje rokem 1263, uvedeným na darovací listině Přemysla Otakara II.

Moje poznámky níže jsou tím, co je v kontextu důležité.

To nejdůležitější z mého pohledu? Jak se stalo, že vyvýšenina v Pošumaví (cca 640 m n. m) dostala název OLYMP? Pátral jsem, kde nic tu nic. Bohové řečtí mne neoslovili. Bůh křesťanský také ne, možná proto, že jsem nebyl v kostele, který je nepřístupný veřejnosti. Nebo proto, že jsem agnostik.

Zajímavost? Místní osady a jejich farnosti původně spadaly pod Zlatou Korunu. Neuvěřitelné je pro mne zjištění, že už v té době byl v Pošumaví i na Šumavě „čilý život“.

Rok 1263 logicky není rokem stavby. V té době kostel musel minimálně několik let stát. Kdo ho postavil na tak odloučeném místě a kdo to zaplatil, není známo. V té době bylo původní osídlení (údajně) slovanské. Nevím, ale nevěřím tomu s ohledem na pozdější osídlení německé. Stejně tak si nejsem jistý důvodem té stavby na tak (relativně) nehostinném místě. Možná proto, že každá vesnice, která měla několik desítek obyvatel, asi musela postavit kostel. Viz třeba níže v textu zmíněná Polná. Jisté bylo jen to, že ten, kdo kostel postavil, udělal to pro místní farníky nebo to mělo být poutní místo. Netuším.

To, co mne fascinuje, je jeho stáří. Odolal téměř po 8 století v nepříliš pohostinném podnebí.

Jak jsem již zmínil, jsem agnostik, historie včetně církevní mne začala zajímat až v pokročilém věku. Kostely byly výjimkou, zajímaly mne stavby jako takové včetně vybavení. Ale hlavně v nich konané hudební akce.

Informační panel přímo před kostelem je mimořádně zajímavý (a evidentně udržovaný). Dobové fotografie, historie místa za poslední dvě století. Překvapivě ani náznak zájmu archeologů. Nemluvě o aktivitách hledačů pokladů. Neobvyklé. V těsném okolí jsou zbytky poměrně rozlehlých budov, dokonce fary a školy (!), evidentně jsou 2-3 století staré, protože zdi jsou výhradně kamenné.

Na (bývalém) hřbitově u kostela jsem na náhrobních kamenech, které byly čitelné, našel jen německá jména, hřbitov je zdevastovaný, kříže na všech náhrobcích jsou odřezané a pryč. Ostatně v období před 2.světovou válkou bylo místní obyvatelstvo převážně německé národnosti. Po Mnichovu (1938) se obec stala součástí Německa. Po konci 2.světové války se hranice vrátily do původní podoby a tehdy téměř výhradně německé obyvatelstvo bylo vysídleno.

Éra vesnice Boletice a nejbližších k ní přidružených osad v ten moment definitivně skončila. Kostel chátral.

Víra je věčná

Dramatický osud kostela totiž pokračoval po roce 1945. Celý obrovský prostor Pošumaví se stal vojenským újezdem (cvičiště) Boletice po vzoru osvoboditelů. Neuvěřitelné – už po roce 1947 jsme začali zbrojit! Prostor vrchu Olymp byl ovšem lokalitou součástí cvičiště. Překvapivě ho armáda nesestřelila a po roce 1989 dokonce přispěla k jeho částečné obnově. Aktuálně je od roku 2016 i s osadou Boletice vyčleněn z vojenského újezdu a připadl obci Kájov.

Když jsem pátral v historii, narazil jsem na fotografie interiéru, které mimo jiné dokazují přítomnost sovětské posádky v Boleticích! Neuvěřitelné – počmárané zdi kostela velkými nápisy azbukou! Datum vzniku není uvedeno.

Státní svátky

V úvodu jsem zmínil státní svátky. Má to souvislost s mým výletem do historie.

Právě jsme „prodělali“ dva státní svátky po sobě. V médiích se objevily poutače (lidolapky, po vzoru mucholapky) s otázkami typu víte co ty svátky připomínají a proč je slavíme – udělejte si test znalostí. To mne inspirovalo.

V čem je princip?

V tom, že každý národ (?) musí mít své hrdiny a proroky. Ti se osvědčili! To je totiž bonus, připomínka reality z dob, kdy lidu byla vtloukána disciplína pomocí náboženství. Později se začalo přemýšlet stylem, jak to bylo doopravdy. Často se zjistí, že to žádní hrdinové nebyli. Ostatně, kdo po pár staletích dokáže pravdivě popsat realitu dějin?

Minulost je mrtvá! Musíme si ji připomínat? Prý ano. Abych se vyvarovali minulých chyb. Směšné. Nepoučíme. Naopak. Uděláme další. Logicky budou jiné. Horší. S rozsáhlejšími následky a škodami. A nakonec to zase bude minulost pro nové generace. A tak dokola. Až do jakéhosi konce.

Tak třeba - jak to bylo s těmi věrozvěsty Cyrilem a Metodějem? Přišli nás, pohany (Slovany?) slovansky osvítit? Tak to opravdu ne! Byli to řečtí učenci ze Soluně. Vlastně křesťanští misionáři. Nikoliv však Slované.

Než je na Velkou Moravu pozval kníže Rastislav (viz Velehrad), aby zabránili vlivu německého kléru v Čechách, Moravě a Slovensku, pokoušeli se šířit křesťanství třeba i na blízkém Východě. Přežili. A jak byli úspěšní u nás? Pravda, byli natolik schopní, že pro nás, Slovany, vymysleli první slovanský jazyk a písmo. Tuším, že pár desítek let to fungovalo. Nebudu zdržovat podrobnostmi a dalším vývojem. Jen připomenu, že dlouho to nevydrželo.

Jan Hus?

Nebylo to s ním (náhodou) jinak? Podařilo se mi zhlédnout zajímavé pořady na youtube, generované Inovací Republiky (IR). Nemohu jednoznačně říci, že souzním. Prostě jsem z toho zmatený. Jaký byl jeho vliv před jeho upálením a jaký po něm? Nemluvě třeba o jistém Janu Žižkovi? Nad tím jsem se zamyslel podrobněji, napíšu to v jednom z dalších článků, který věnuji analýze fenoménu státní svátky a významné dny. Kolik jich je a k čemu jsou dobré?