Článek
Lidé čtěte seriózní zdroje, je to ve vašem zájmu!
Články, věnované problematice života seniorů, jsou poměrně oblíbené, tedy poměrně často čtené. Píšu je také. Jejich konkrétní (!) obsah střídám. Píšu o reálném životě seniorů s laskavým nadhledem, vždy připojím „dobré rady“. Věnuji tématu a pozorování reálného života hodně času. Všímám si konkrétních problémů. Považuji to za smysluplné. Na rozdíl od čtenářů „po padesátce“, včetně mých vrstevníků.
Nezájem je důkazem zanedbávání sebepéče – prevence.
Mnozí z vás (většina) si pomyslíte: „Co je to za hloupost, stresovat se rizikem chorob, když je mi pod 30 a jsem zdravý jako rybička“?
Nuže, jak myslíte. Mým cílem není strašit, ale vyznávat moudrý slogan „štěstí přeje připraveným.“
Nezájem čtenářů? Realita, která mne neodradí. Budu spokojený, když si moje rozumy přečte pár desítek, možná stovek lidí. Přestože by se díky moderní době o tom měli učit na střední škole.
Stárnutí a stáří a jejich prevence je světovým vědeckým i praktickým hitem!
Už dřív jsem připomenul dva autory: Davida Sinclaira a jeho knihu Konec stárnutí, a Petera Atillu a jeho knihu Přežít.
Při průzkumu internetu stále nacházím další autory, kteří se problematice stárnutí a stáří věnují. Nejenom na Médiu od Seznamu. Zabývá se tím po teoretické stránce určitě okolo jedné stovky vědců, po praktické už to jsou celé týmy. Jen letmo připomenu tzv. antiaging kliniky a poradny zdravého životního stylu.
Dnes, 12. června, jsem objevil interview se socioložkou Lucií Vidovičovou, specializující se právě na seniory (také se tomu říká třetí věk). (Zdroj je portál echo.cz). Přečetl jsem řadu podnětných myšlenek a formulací fakt. To nemohu přejít aniž bych je zde (ne)citoval a (ne)přidal vlastní zamyšlení. V podstatě půjde o (pozitivní) diskuzi.
L.Vidovičová konstatovala realitu překvapivého jevu (citace upravena autorem tohoto článku): „Senioři jsou často diskriminováni, přitom podobnou diskriminaci gender problematiky řeší málokdo.“ L.Vidovičová možná nemá detailní přehled o dění v celém jeho rozsahu, protože to je nad síly jednoho odborníka. Ostatně, jen na Médiu je článků o seniorech, stárnutí a nemocném stáří plná nůše. Tudíž to není kritika citované autorky, protože tak to často ve světě vědy chodí. Nestíháte shromáždit kompletní dokumentaci.
Druhou významnou myšlenkou, zmíněnou L.Vidovičovou, je existence a projevy tzv. ageismu.
Ageismus lze přeložit do „laičtiny“ jako odmítání nebo dokonce hejtování seniorů. Jednoduše řečeno ageistům senioři překážejí, tvrdí, že znamenají velké investice do zdravotní péče (to je pravda), přidělávají starosti i výdaje svým nejbližším (to je ve většině případů také pravda). Nicméně také je pravda, že situace je reálná a nelze ji eliminovat. Nežijeme v džungli, ale ve světě lidí, v němž naštěstí existuje humanismus. I když…
Jak připomíná L.Vidovičová, situace je někdy vyhrocená, třeba už jen v kontextu s penzijní reformou a s posunováním věkového limitu pro odchod do penze. V důsledku to podle slov autorky někdy vypadá, jako by starší lidé v ideálním případě měli místo odchodu do důchodu umřít. Dále se zmiňuje, že směrem k OSN zaznívají návrhy na formulaci Listiny práv seniorů. Výborná myšlenka.
Co dalšího? Není sporu, že zdravotní stav české populace není dobrý, zdravotní stav seniorů je mnohdy tristní.
Navzdory tomu je seniorů stále víc. Je to relativní, protože ubývá dětí a mládeže. Nedostatek škol není důkazem, že tomu tak není.
Nedávno jsem doprovázel jednu mnohem mladší známou, která začala mít problémy s hypertenzí, do krajské nemocnice v Českých Budějovicích. To, jak to vypadá na příjmu, v čekárně urgentu a jak v čekárně kardiologie, to není pěkný pohled. Znovu jsem si uvědomil, jak přetížení jsou lékaři. Ostatně, totéž se děje i v čekárnách praktických lékařů.
Co se tedy děje?
Nic vyloženě mimořádného, proto také nedělám záměrný poplach s cílem „přiložit polínko“ k ageismu, ani dramatizovat už dávno probíhající fňukání politiků a mnohých dalších lidí (generace mladších jedinců) nad neúnosností výdajů za léčbu seniorů, včetně farmak.
L.Vidovičová v kontextu s výše uvedeným připomíná jednu z příčin situace, jíž je absence včasné prevence. Musím připomenout, že jsem se ve svých dvou předchozích článcích pokusil vzbudit zájem čtenářů tímto směrem. Neúspěšně. Mimochodem, na internetu je denně na různých portálech desítky konkrétních článků, obsahujících různě kvalitní doporučení, jak se chovat „po 60tce“.
Jeden z nich upoutal moji pozornost ten samý den. Byl na portále i60.cz a byl specializovaný na problematiku seniorů.
Popisoval příběh jisté seniorky (69 let), která manželovi a nejbližším mladším příbuzným připomenula nutnost její osobní přípravy na stáří. Logicky a oprávněně, to musím zdůraznit. Setkala se s nezájmem manžela a příbuzných, kteří prohlásili, že zbytečně panikaří! Neuvěřitelné, když si připomenu realitu, kterou je možné riziko brzkého vážného onemocnění (dost možná u této dámy některého chronického či dokonce relativně akutního).
K tomu musím dodat zcela kategoricky – ve věku 70 let je už pozdě! To byl důvod, proč jsem psal o včasné prevenci počínaje dosažením 60 let věku ve svém posledním článku, cíleném na problematiku seniorů. Nicméně i to je pozdě, jak opakovaně připomínají (většinou zahraniční) servery.
Zbraně pro sebeobranu
V kontextu s prevencí a specializovanou formou terapie stárnutí připomenu existenci tzv. anti-aging medicíny (medicína proti stárnutí) a geriatrie. Řekněme že anti-aging medicína je zaměřena na aktivní obranu proti stárnutí a na použití nejnovějších nelékových forem alternativní prevence a nefarmakologické terapie, kdežto geriatrie (nebo gerontologie) používá aplikaci postupů v rámci konvenční medicíny. Jde o to, že gerontologie nedisponuje žádnými konkrétními léky, zpomalujícími nebo léčícími stárnutí a stáří, ona léčí choroby, typické pro stáří.
Proč jsem znovu připomenul potřebu včasné prevence?
Protože nás lidi Příroda nevybavila nesmrtelností ani dokonalou odolností proti mechanickému i psychickému opotřebení. Pro zjednodušení můžeme mluvit o zahájení stárnutí po několika letech života, prožitého po dosažení fyzické dospělosti. Nebudu dramatizovat, tudíž prohlásím, vědom si reality, že zahájit cílenou prevenci je vhodné nejpozději po dosažení věku 40 let u mužů a 35 let u žen.
Na tomto místě není nutné „ohánět se“ vědou nebo zdravotní prevencí stárnutí, ani psát odkazy na portály, zaměřené na danou problematiku. Byl by to velmi rozsáhlý seznam. Také není cílem zde prezentovat ty z nich, které jsou opravdu objektivní a vědecky oprávněné a kontrolované.
Na závěr opět připomenu vědecká fakta.
Jedním z kolegů, kteří se zabývají problematikou stárnutí (byť nepřímo) je profesor Jan Zrzavý, evoluční biolog. Dovolím si citovat několik jeho myšlenek (v podstatě tedy fakt):
Dlouhověkost nemá evoluce na programu.
Problémy starých lidí evoluce nemůže efektivně odstraňovat.
Stařecké choroby jsou důsledkem opotřebení.
Rychlý metabolismus jen nevhodně zrychluje proces opotřebení.
Poznámky autora tohoto článku:
Zpomalení metabolismu je pro bojovníky s obezitou vysvětlením vzniku problému. Naopak zrychlení metabolismu jedinou možností, jak se obezity zbavit.
Upozorňuji, že hladovění a užití stimulantů nejsou řešení. Stejně tak není řešením neustálé připomínání optimálního způsobu stravování v podobě tzv. Středomořské stravy. Tak, jak ji krátce popsal a za jedinou vhodnou nedávno označil mladší, mediálně známý kolega ing. P. Havlíček.
Na tomto místě nebudu prezentovat oprávněnou polemiku, částečně jsem to udělal již ve svých minulých článcích.
