9 miliard forintů v trezorech, zatýkání a otázka, zda přijde řada i na bývalého premiéra Orbána

Devět miliard forintů. V přepočtu zhruba 600 milionů korun. Taková částka se podle informací maďarského soudu měla nacházet v domácích trezorech Miklóse Sesztáka, někdejšího ministra národního rozvoje ve vládě Viktora Orbána. Když však vyšetřovatelé přišli na prohlídku, našli prázdné trezory.

Samotná informace by stačila na titulní strany. Jenže podstatnější je to, co se za ní skrývá. Seszták je podezřelý z přijímání úplatků v souvislosti s veřejnými zakázkami. Podle vyšetřovatelů měl společně s někdejším šéfem maďarského státního majetkového fondu získat neoprávněný prospěch v hodnotě přibližně 11 miliard forintů.

Jeho obhájce ovšem tvrzení o devíti miliardách v trezoru odmítá. Seszták podle něj v trezoru uchovával dokumenty, nikoli hotovost. Ani policie zatím žádné takové peníze nezajistila. Vyšetřování proto musí teprve objasnit, co se skutečně stalo. Přesto je tento případ mimořádně výmluvným symbolem toho, co se v Maďarsku právě odehrává.

Viktor Orbán nebyl obyčejným premiérem, který po prohraných volbách jednoduše předal klíče od úřadu svému nástupci. Od roku 2010 postupně vybudoval politický systém, v němž jeho strana Fidesz ovládala klíčové instituce a měla zásadní vliv na fungování státu. Jeho vláda byla dlouhodobě kritizována kvůli koncentraci moci, klientelismu a nedostatečné kontrole nakládání s veřejnými prostředky.

Dvanáctého dubna 2026 však přišel zlom. Orbánova strana volby prohrála. Vítězem se stala Tisza Pétera Magyara, která získala ústavní většinu v parlamentu. Magyar následně převzal premiérský úřad. Pro Maďarsko to znamenalo konec jedné politické éry. Pro bývalé představitele Orbánovy vlády začátek období, které může být mnohem méně pohodlné než předchozích šestnáct let.

Nový premiér totiž postavil významnou část své politické nabídky na slibu, že prověří hospodaření předchozí vlády, odhalí případnou korupci a pokusí se získat zpět veřejný majetek, který měl být nezákonně odčerpán. A nyní se začínají objevovat první významné výsledky tohoto úsilí.

Jedním z nejvýznamnějších případů je vyšetřování někdejšího guvernéra Maďarské národní banky Györgye Matolcsyho. Matolcsy patřil k nejvlivnějším ekonomickým osobnostem Orbánovy éry. V čele centrální banky stál více než deset let a byl považován za jednoho z důležitých architektů hospodářské politiky bývalé vlády. Dne 21. října 2026 byl zadržen v souvislosti s vyšetřováním podezření z rozsáhlé hospodářské kriminality.

Případ se týká především nakládání s prostředky spojenými s nadacemi a společnostmi napojenými na centrální banku. Vyšetřovatelé prověřují pohyb částek v řádu stovek miliard forintů. To je důležité i z politického hlediska. Nejde totiž o okrajového úředníka, který by se někdy ocitl ve špatnou chvíli na špatném místě. Jde o člověka, který stál v samém centru ekonomického rozhodování Orbánovy éry.

Matolcsy obvinění odmítá. Jeho zadržení však ukazuje, že vyšetřování se neomezuje pouze na jednotlivé politické ministry.

Případ Sesztáka a vyšetřování Matolcsyho mají společný širší kontext: nová maďarská vláda se pokouší prověřit fungování institucí a hospodaření lidí, kteří byli součástí předchozího mocenského uspořádání. V září 2026 maďarský parlament zbavil imunity premiéra Pétera Magyara a dva bývalé ministry Orbánovy vlády, Miklóse Sesztáka a Balázse Hankóa, v souvislosti s oddělenými případy.

To je důležitý moment. Vyšetřování už není jen politickým slibem nové vlády. Dostává konkrétní podobu v podobě policejních úkonů, soudních rozhodnutí a trestních řízení. Zároveň je ale nutné zachovat jednu zásadní věc: podezření není rozsudek. Nikdo nesmí být považován za vinného jen proto, že jeho jméno figuruje v policejním nebo soudním spise.

Bývalý premiér je bezpochyby politicky spojen s obdobím, během něhož vznikaly a fungovaly instituce, jejichž hospodaření je dnes předmětem vyšetřování. To ale automaticky neznamená, že se dopustil trestného činu. Zatím není doloženo, že by byl Orbán v uvedených kauzách osobně obviněn. Je proto nutné rozlišovat mezi politickou odpovědností za fungování jeho vlády a případnou individuální trestní odpovědností.

Jenže právě tady se může odehrávat nejzásadnější část celého příběhu. Pokud vyšetřování prokáže pouze pochybení jednotlivých ministrů, může se Orbán pokusit prezentovat kauzy jako selhání konkrétních spolupracovníků.

Pokud se však podaří doložit, že problematické finanční operace a veřejné zakázky byly součástí širšího systému, jehož fungování bylo řízeno nebo koordinováno z nejvyšších politických míst, bude situace podstatně vážnější. A právě na to bude třeba čekat.

Po šestnácti letech měl Viktor Orbán k dispozici něco, co je v politice mimořádně cenné: stabilní parlamentní většinu, vliv na státní instituce a širokou síť politických a ekonomických vztahů. To se změnilo. Nová vláda má možnost prověřovat smlouvy, hospodaření institucí a rozhodnutí předchozího kabinetu. Může měnit pravidla, posilovat kontrolní mechanismy a předávat podezření příslušným orgánům.

To ovšem neznamená, že může automaticky rozhodovat o vině bývalých představitelů. Právě nezávislost vyšetřování a soudů bude zásadní zkouškou nové maďarské politické éry. Magyarova vláda bude muset prokázat, že nejde pouze o politickou odplatu vítězů nad poraženými, ale o skutečnou snahu vybudovat stát, v němž platí stejná pravidla pro všechny. To bude možná ještě těžší úkol než samotné odhalování minulých kauz.

Devět miliard forintů v údajně prázdném trezoru, vyšetřování bývalého ministra a zadržení někdejšího šéfa centrální banky. To nejsou události, které by bylo možné odbýt jako běžné politické přestřelky. Především však ukazují, jak rychle se může změnit postavení lidí, kteří ještě nedávno stáli v centru státní moci.