Článek
Lašák měl být manažerem, který přinese do Letiště Praha nový vítr. Místo toho po zhruba třech měsících skončil. Za jeho velmi krátkým působením zůstávají nepříjemné otázky. A především otázka, kterou by ministryně financí Alena Schillerová neměla nechat bez odpovědi:
Kdo a na základě čeho rozhodl, že právě tento člověk má řídit jednu z nejvýznamnějších strategických společností státu?
Někdy není potřeba dlouhý čas, aby se ukázalo, jak špatné může být personální rozhodnutí. V případě Radomíra Lašáka stačily přibližně tři měsíce.
V létě 2026 ministryně financí Alena Schillerová prosadila jeho nástup do vedení Letiště Praha. Nešlo o bezvýznamnou manažerskou pozici v jedné z mnoha státních institucí. Pražské letiště je strategickou infrastrukturou, významným zaměstnavatelem a podnikem, který hospodaří s miliardami korun a jehož rozhodnutí mají dopad na celou českou ekonomiku.
Odpovědnost za jeho řízení proto nemůže být otázkou politického vkusu, osobních sympatií ani momentální potřeby vyměnit lidi dosazené předchozím vedením. Přesto právě takové otázky začaly provázet Lašákovo jmenování.
Manažer s minulostí, která byla velkým varováním
Radomír Lašák nebyl neznámou osobností, která by se na manažerské scéně objevila znenadání. Jeho jméno bylo spojeno především s Českými aeroliniemi, které vedl v letech 2006 až 2009. A právě tato kapitola jeho profesní dráhy vyvolávala největší pochybnosti.
ČSA v tomto období čelily vážným ekonomickým problémům. Společnost se potýkala se ztrátami, zadlužením a nutností rozsáhlých restrukturalizačních opatření. Martin Kupka z ODS připomínal rekordní ztrátu 3,7 miliardy korun a dramatický pokles hodnoty společnosti.
Samozřejmě by bylo nespravedlivé připisovat veškeré problémy ČSA jedinému manažerovi. Letecká doprava procházela složitým obdobím a na hospodaření společnosti působila řada vnějších faktorů. Jenže právě proto měla být Lašákova minulost předmětem mimořádně důkladného hodnocení.
Kdo jiný, než stát jako stoprocentní vlastník měl důsledně zkoumat, jaké výsledky kandidát v minulosti skutečně dosáhl? Jaké konkrétní manažerské úspěchy za sebou zanechal? A proč je právě on tím nejvhodnějším člověkem pro řízení tak významného podniku? Veřejnost na tyto otázky nedostala přesvědčivé odpovědi.
Výběrové řízení vyvolalo více otázek než odpovědí
Jedním z nejproblematičtějších aspektů celé kauzy byl způsob výběru nového vedení. ODS upozorňovala na nedostatečnou transparentnost. Nebyla veřejně dostupná podrobná výběrová kritéria, seznam uchazečů ani složení výběrové komise. Martin Kupka navíc zpochybňoval, zda Lašák vůbec patřil mezi nejlépe hodnocené kandidáty.
To jsou otázky, které by v normálně fungující státní společnosti neměly být považovány za politickou provokaci.
Pokud stát vybírá člověka do čela strategického podniku, měl by být schopen veřejnosti vysvětlit, proč vybral právě jeho. Nejde o zveřejňování každého detailu personálního řízení. Jde o základní důvěryhodnost rozhodování o veřejném majetku.
Ministerstvo financí namítalo, že Lašák byl zkušeným profesionálem a že výběr proběhl v jeho kompetenci jako zástupce jediného akcionáře. Formální kompetence ovšem není totéž, co přesvědčivé vysvětlení. A už vůbec není zárukou dobrého výsledku.
Schillerová vytáhla argument o „kšeftech ODS“
Ministryně Schillerová se proti kritice nebránila pouze odbornými argumenty. Její rétorika byla podstatně ostřejší. Mluvila o ukončení údajných „kšeftů ODS“, zastavení netransparentního prodeje handlingové společnosti a vypovídání poradenských smluv. Tím posunula celou debatu do politické roviny.
Najednou nešlo pouze o to, zda byl Lašák správnou volbou. Šlo také o to, zda předchozí vedení letiště hospodařilo řádně a zda za některými obchodními vztahy nestály zájmy politických struktur. To jsou mimořádně závažná tvrzení. Pokud má ministryně důkazy o nehospodárnosti, střetu zájmů nebo porušování pravidel, má je předložit a zajistit jejich nezávislé prověření.
Politická tisková zpráva však není audit. A označení určitého postupu za „kšeft“ samo o sobě nedokazuje, že šlo o nezákonné jednání. Stejná přísnost musí platit pro všechny. Nelze požadovat transparentnost od předchozího vedení a současně ji nepovažovat za důležitou při výběru vlastního kandidáta. To je přesně ten dvojí metr, který podrývá důvěru veřejnosti ve správu státního majetku.
Odbory se vzbouřily ještě před jeho nástupem
Další varovný signál přišel od lidí, kteří na letišti skutečně pracují. Pět odborových organizací vyhlásilo v červenci stávkovou pohotovost. Obavy se týkaly nejen Lašákovy minulosti v ČSA, ale také budoucího směřování společnosti, pracovních míst a komunikace s vedením. To není maličkost.
Pokud nový šéf strategického podniku vyvolá tak silný odpor ještě předtím než se stačí ve funkci pořádně rozkoukat, měl by vlastník zpozornět. Odbory samozřejmě nemají automatické právo rozhodovat o personálním obsazení představenstva. Mají však legitimní právo upozorňovat na rizika a požadovat vysvětlení. A stát by měl být schopen tato varování věcně vyhodnotit. Místo toho se spor rychle stal součástí politické přestřelky mezi ANO a ODS.
Miliardové zakázky a audit: tady začíná skutečně vážná část příběhu
Nejzávažnější otázky však přišly až během Lašákova působení. Na letišti začaly personální změny, odcházeli někteří významní manažeři a vedení zadalo forenzní audit hospodaření předchozích let.
Dílčí výsledky auditu následně upozornily na stovky zakázek zadaných bez klasické soutěže v celkové hodnotě přibližně 780 milionů korun. Další skupinu představovaly zakázky, u nichž byl jediný uchazeč nebo byl osloven konkrétní dodavatel.
Je nutné zdůraznit, že zadání zakázky bez klasické soutěže samo o sobě nedokazuje nezákonnost. Rozhodující jsou okolnosti jednotlivých případů, jejich právní základ a ekonomická výhodnost. Přesto jde o informace, které si zaslouží důkladné prověření.
Zvláštní pozornost pak vzbudily zprávy o sporu kolem koncesních smluv týkajících se leteckého paliva a využívání letištní infrastruktury. Podle mediálních informací se jejich předpokládaná hodnota měla pohybovat kolem 45 miliard korun.
Podle zdrojů citovaných Ekonomickým deníkem měl Lašák požadovat důkladnější prověření těchto kontraktů. Pokud je tato informace správná, nejde o drobnou manažerskou neshodu. Jde o otázku, jakým způsobem se rozhoduje o zakázkách v řádu desítek miliard korun.
Kdo prosazoval jejich podpis? Kdo je připravoval? Kdo měl kontrolovat jejich ekonomickou výhodnost? A proč kolem nich vznikl takový konflikt? To jsou otázky, na které by měl stát odpovědět bez ohledu na to, kdo právě sedí ve vedení letiště.
Tři měsíce a konec. Osobní důvody, nebo nevyřešený konflikt?
Dne 23. října přišla zpráva, která celou kauzu posunula do další roviny. Radomír Lašák rezignoval. Oficiálně z osobních důvodů. Po přibližně třech měsících ve funkci předsedy představenstva skončil člověk, jehož výběr ministryně financí tak vehementně obhajovala.
Jeho odchod doprovázely mediální informace o konfliktech uvnitř vedení letiště, sporech kolem forenzního auditu a rozdílných názorech na některé miliardové kontrakty. Podle informací médií se situací zabývala také dozorčí rada.
Nelze tvrdit, že známe skutečný důvod Lašákovy rezignace. Oficiální vysvětlení zůstává osobní a informace o zákulisních konfliktech pocházejí především z mediálních zdrojů. Jenže právě to je důvod, proč by měla ministryně financí vystoupit s jasným vysvětlením.
Jak je možné, že člověk, kterého stát vyhodnotil jako nejlepšího kandidáta, skončil po tak krátké době? Byla chyba v samotném výběru? Došlo k rozkolu mezi ním a ostatními členy vedení? Nebo narazil na problémy, které nebyl schopen vyřešit? A jestliže byl problém na straně vedení, proč se o něm veřejnost dozvídá především prostřednictvím anonymních zdrojů v médiích?
Schillerová by neměla utíkat před vlastní odpovědností
Ministryně financí může namítnout, že předsedu představenstva nejmenuje proto, aby byl populární mezi odboráři nebo opozicí. To je pravda. Její odpovědností však je zajistit, aby stát vybíral kompetentní lidi, chránil svůj majetek a kontroloval hospodaření strategických podniků. A právě v tomto případě zůstává řada nepříjemných otázek.
Schillerová nejprve Lašákovo jmenování hájila jako správné odborné rozhodnutí. Kritiku ODS odmítala a předchozí vedení letiště vykreslovala jako zdroj problematických obchodních vztahů. Pak její nominant po třech měsících skončil.
To samo o sobě ještě nedokazuje, že Lašák byl špatným manažerem. Ani to nedokazuje, že ministryně postupovala nezákonně. Dokazuje to však, že personální rozhodnutí, za kterým politicky stála, skončilo velmi rychle a bez přesvědčivého veřejného vysvětlení. A to je politická odpovědnost, před kterou by se ministryně neměla schovávat.
Letiště Praha není politická kořist
Celá kauza nakonec ukazuje mnohem širší problém českého státu. Strategické státní společnosti nemohou fungovat jako odměna za politickou loajalitu, nástroj vyřizování účtů s předchůdci nebo prostor pro experimentování s manažery.
Letiště Praha potřebuje stabilní vedení, profesionální kontrolu, transparentní výběrová řízení a dlouhodobou strategii. Potřebuje lidi, kteří dokážou řídit rozsáhlý podnik, nikoliv pouze obhajovat své jmenování v politických debatách.
A potřebuje také vlastníka, který se zajímá nejen o to, kdo je právě předsedou představenstva, ale především o to, jak se nakládá s miliardami veřejného majetku. Proto by nyní měly následovat tři konkrétní kroky:
- Zveřejnění maximálního možného rozsahu dokumentace k výběrovému řízení Radomíra Lašáka, včetně vysvětlení hodnoticích kritérií a postupu výběru.
- Zveřejnění závěrečné zprávy forenzního auditu v rozsahu, který neohrozí zákonem chráněné informace ani případná právní řízení.
- Nezávislé vysvětlení okolností Lašákova odchodu a sporů kolem miliardových kontraktů.
Bez toho bude veřejnost dál odkázána na tiskové zprávy ministerstva, opoziční tisková prohlášení a informace anonymních zdrojů. A to je na strategický podnik, který patří všem občanům České republiky, zoufale málo.
Tři měsíce Radomíra Lašáka v čele Letiště Praha jsou možná jen krátkou epizodou v historii jedné státní společnosti. Otázky, které po nich zůstaly, jsou ale mnohem větší. Když ministryně osobně obhajuje jmenování šéfa strategického podniku, měla by být připravena osobně vysvětlit i jeho rychlý konec. A především odpovědět na to, co se během těch tří měsíců skutečně dělo.
Protože státní letiště není soukromá firma žádného ministra. A miliardy, o které se v něm hraje, nejsou peníze žádné politické strany.
Vedle miliardových otázek se nabízí i jedna jazyková
Celá kauza má ještě jeden pozoruhodný rozměr, který by v ní neměl zapadnout. Vedle odbornosti, manažerských zkušeností a politických vazeb se totiž nabízí i otázka jazykové vybavenosti. Ve veřejném prostoru se opakovaně diskutovalo o angličtině Aleny Schillerové. A teď se na sociálních sítích objevují záběry, které vybízejí ke srovnání s angličtinou Radomíra Lašáka.
Samozřejmě, úroveň angličtiny sama o sobě nikoho nediskvalifikuje. Letiště se neřídí podle výslovnosti a státní rozpočet se nesestavuje v předpřítomném čase. Jenže u lidí, kteří mají reprezentovat významnou státní instituci a jednat v mezinárodním prostředí, je schopnost komunikovat v angličtině docela praktická výhoda. Ne pouhá ozdoba životopisu.
Člověk by skoro čekal, že při výběru šéfa strategického podniku se bude kromě politické důvěry a manažerských referencí zkoumat také to, zda se kandidát dokáže bez tlumočníka domluvit se zahraničními partnery. A že ministr, který takového člověka vybírá, bude mít v této oblasti přinejmenším stejně vysoké nároky jako na ostatní.
Možná je ale celý jazykový spor jen nedorozumění. Třeba se oba v angličtině domluví výborně – jen jsme dosud neměli možnost slyšet dostatečně reprezentativní rozhovor. A třeba se při příští tiskové konferenci dozvíme, že jejich společným jazykem není angličtina, ale především řeč politických tiskových zpráv. Ta má totiž jednu nespornou výhodu: obejde se bez výslovnosti, gramatiky i nepříjemných doplňujících otázek.
Zdroje:
Ministerstvo financí – Letiště Praha povede Radomír Lašák
Ministerstvo financí – Reakce na tiskovou konferenci ODS
Martin Kupka – kritika jmenování Radomíra Lašáka
Martin Kupka – proč Lašák představuje riziko pro letiště
Česká televize – reportáž - poplatky
ČT - Rezignoval šéf pražského letiště Lašák
