Článek
Jedním z nejúchvatnějších kapitol tohoto divuplného příběhu je Grand Prismatic Spring – monumentální horký pramen, který se třpytí v srdci Severní Ameriky jako obří, zářivý drahokam zasazený do koruny samotné přírody.
Když se ocitnete na vyhlídce nad oblastí Midway Geyser Basin v Národním parku Yellowstone, otevře se před vámi scenérie, jež překračuje běžné lidské chápání krásy. To, co vidíte, není pouhá vodní plocha. Je to žijící malířské plátno, na němž se střídá neuvěřitelná paleta barev – od neprostupně hluboké safírové modři až po planoucí odstíny oranžové, žluté a rubínově červené.
Třetí div světa
S průměrem přesahujícím 110 metrů a hloubkou úctyhodných 50 metrů je Grand Prismatic Spring nepopiratelným králem amerických geotermálních pramenů. V celosvětovém měřítku mu patří čestné třetí místo – hned za jezerem Frying Pan Lake na Novém Zélandu a Boiling Lake na karibském ostrově Dominika.
Pramen Grand Prismatic Spring si v roce 1871 všimli geologové pracující v Haydenově geologickém průzkumu a pojmenovali ho podle jeho výrazného zbarvení. Jeho barvy odpovídají většině barev duhy : červené, oranžové, žluté, zelené a modré.
Každou jedinou minutu vyprýští z temných hlubin Země do tohoto přírodního kotle na 2 100 litrů vroucí, minerály nabité vody. Její teplota dosahuje stálých 70 °C. Voda, která pramení v samotném středu, nezná odpočinku. Neustále stoupá vzhůru, aby na hladině vytvořila zářivý závoj z jemné páry, jež se jako mýtická mlha vznáší nad divočinou.
Jak příroda míchá barvy
Proč je však tento pramen tak uhrančivě barevný? Odpověď leží na pomezí chemie, fyziky a mikrobiologie.
Safírové srdce nehostinné hloubky. Přímo uprostřed pramenité nádrže je voda nejteplejší a nejhlubší. Je zde takové horko, že v ní nedokáže přežít téměř žádný organismus. Voda je neuvěřitelně čistá a sterilní. Její křišťálová průzračnost pohlcuje všechny vlnové délky slunečního světla kromě té modré – a právě ta se odráží zpět k vašim očím jako neuvěřitelně sytá, hypnotizující modř.
Duhový prstenec plný života. Jak voda od středu odtéká k okrajům, postupně chladne. S klesající teplotou se mění podmínky pro život a vytváří se unikátní teplotní gradient. Zde přicházejí na scénu termofilní bakterie a archea – extrémofilní mikroorganismy, kterým se v horké, minerální vodě neobyčejně daří.
Tyto mikroorganismy tvoří tzv. mikrobiální maty a k ochraně před silným slunečním zářením produkují různá barviva. V závislosti na poměru chlorofylu a karotenoidů rozehrávají neuvěřitelné divadlo. V létě pramen zahalí zářivé odstíny oranžové, zlatavé a červené. V zimě, kdy je slunečního svitu méně, převládnou temnější, smaragdově zelené tóny.
Od prvních traperů k vědeckému úžasu
Divoká krása pramenící z hlubin země po staletí fascinovala původní obyvatele Ameriky, avšak pro západní svět zůstával pramen dlouho jen mýtem. První písemné zmínky pocházejí z roku 1839, kdy přes Midway Geyser Basin prošla skupina čtyř lovců kožešin. Ti ve svých denících popsali jakési „vřící jezero“ o průměru devadesáti metrů.
Yellowstonský národní park, Wyoming. Průzkumná skupina s nákladem na cestě po stezce mezi řekou Yellowstone a East Fork, ukazuje způsob, jakým všechny skupiny procházejí touto divočinou v roce 1871. Americký geologický a geografický průzkum teritorií - Haydenův průzkum.
O více než tři desetiletí později, v roce 1871, stanuli u pramenů geologové ze slavné Haydenovy expedice. Byli nevídanou krásou pramene tak ohromeni, že mu dali jméno Grand Prismatic Spring. Prizma – neboli hranol, který rozkládá bílé světlo na všechny barvy duhy – přesně vystihovalo to, co před jejich zraky příroda vytvořila.
„Nic, co vytvořil člověk, se nemůže rovnat barevné nádheře, kterou zde země vydechuje do nebes.“
Zážitek, na který se nezapomíná
Pohled (byť jen na fotografie) na Grand Prismatic Spring je připomínkou toho, jak mocná, tvůrčí a nepředvídatelná dokáže naše planeta být. Dřevěné chodníčky vinoucí se kolem pramene nabízejí návštěvníkům blízké setkání s touto bublající silou, zatímco z výšky vyhřívané vyhlídky se odhaluje celá monumentálnost duhového oka. Místo, kde se věda snoubí s ryzí poezií a kde člověk pociťuje hlubokou pokoru před neuvěřitelným uměním Matky Přírody.
