Článek
Tento medailonek mapuje neuvěřitelnou transformaci muže, jehož kariéru lemovaly hlasité akademické čistky, dálniční majáky i demonstrace u Národního muzea, až dovedla bývalého komunistického asistenta přímo do sněmovních lavic za SPD.
Postava Miroslava Ševčíka by mohla posloužit jako dokonalá učebnicová případová studie o tom, jak se v českém prostředí tvoří ideologická ohebnost. Je to pozoruhodná sága o muži, který dokázal projít téměř celým spektrem polistopadové i předlistopadové politiky, aniž by při tom ztratil jediný gram svého pověstného sebevědomí.
Marxistický úsvit v záři rudé hvězdy
Každý velký příběh má svůj počátek. Ten Ševčíkův se začal psát v dobách hlubokého socialismu. Být v 80. letech asistentem na Ústavu marxismu-leninismu vyžadovalo jistou dávku odhodlání a hluboké pochopení pro dialektický materialismus. Mladý Ševčík tehdy pomáhal vysvětlovat studentům zákonitosti třídního boje a nevyhnutelný pád prohnilého kapitalismu. Netrvalo dlouho a jeho akademické zapálení bylo odměněno vstupem do KSČ. Rozvědka si zapsala jeho jméno a budoucnost se zdála být jasná: budování světlých zítřků pod věčným dohledem Sovětského svazu.
Kvantový skok k neviditelné ruce trhu
Pak ale přišel rok 1989. Dějinný zvrat, který by menší charaktery vyvedl z míry, zvládl Miroslav Ševčík s elegancí politického akrobata. Během několika málo měsíců prožil neuvěřitelnou vnitřní katarzi. Karl Marx musel z polic knihovny ustoupit Friedrichu Hayekovi a Miltonu Friedmanovi. Z komunistického kádra se ze dne na den stal ultra liberalista, plamenný obhájce neviditelné ruky trhu a spoluzakladatel Liberálního institutu. Kapitál už nebyl nástrojem útlaku, ale posvátným svatým grálem. Pád komunismu zkrátka dokázal zázraky – alespoň pokud šlo o jeho rétoriku.
Akademické impérium a dálniční záchranář
Následovala léta na Národohospodářské fakultě VŠE. Ševčík se stal děkanem a z fakulty vytvořil vlastní nedobytnou pevnost. Pravověrní liberálové z 90. let sice z institutu postupně odešli po divokých roztržkách, ale na fakultě Ševčík vládl pevnou rukou. Svůj neskonalý altruismus předvedl celému národu v roce 2014 na dálnici D1. Když uvízl v zácpě, nasadil na své auto modrý maják, vjel do protisměru a prosvištěl uzavřeným úsekem. Kdo jiný, než pravý liberalismus uctívající muž by jednal v takové „krajní nouzi“, aby zachránil údajně nemocného spolujezdce? Zákon je koneckonců jen přežitek pro ty, kteří nemají maják.
Od vlajek k parlamentní lavici
Vrchol akademické kariéry přišel v březnu 2023. Zatímco se u Národního muzea odehrávala strkanice o ukrajinskou vlajku, pan děkan – jak sám tvrdil – šel náhodou kolem a čistě z lidské dobroty pomáhal zraněnému. Zlé jazyky a záběry kamer však akademické obci nabídly trochu jiný obrázek, což nakonec vedlo k jeho odvolání z funkce děkana rektorem univerzity.
Pro člověka Ševčíkova formátu to však byla jen drobná epizoda. Kruh se musel uzavřít. Po dekádách kázání o voňavém tržním kapitalismu nahradil volný trh národní izolacionismus. V roce 2025 vstoupil do Poslanecké sněmovny pod praporci SPD. Cesta z Ústavu marxismu-leninismu přes dálniční protisměr až do parlamentních lavic vlastenecké vládní koalice se tím úspěšně dokonala. Miroslav Ševčík tak celému národu dokázal, že ideály se mohou měnit, ale touha zůstat na výsluní je věčná.
