Článek
Zatímco vládní ANO sází na její dravost a silný politický mandát, kritici mluví o tichém vyklízení pozic a kapitulaci před rozebíráním lidskoprávní agendy jednotlivými ministerstvy. Má exministryně spravedlnosti pro tuto citlivou roli vůbec správné předpoklady, nebo jde jen o politickou trafiku pro loajální stranici?
Když Česká republika objevila, že novou vládní zmocněnkyní pro lidská práva má být právě Taťána Malá, lidskoprávní scéna se otřásla v základech. Ne však proto, že by snad přicházela s vizí, která by předčila všechny dosavadní úvahy. Spíše šlo o onu tichou fascinaci, když sledujete, jak někdo s obdivuhodnou lehkostí přeskakuje z jednoho oboru do druhého, aniž by se u toho, byť jen na vteřinu zastavil a zakopl o vlastní kompetenci.
Dosavadním hlavním ‚dostihem‘ Taťány Malé je přenesení lidskoprávní agendy z čistě neziskové sféry do nejvyšších pater politického vyjednávání. Zda se však tento politický cirkus promění v konkrétní zákony chránící lidská práva, nebo zda skončí pouze u administrativního oslabení úřadu, zůstává v roce 2026 otevřenou otázkou.
Oficiální vládní šanony sice vznešeně hovoří o jejím právním vzdělání, zkušenostech s mediací a dlouholetém politickém vlivu, ale realita všedního dne voní spíše pragmatickým diletantismem. Copak může existovat lepší předpoklad pro ochranu práv menšin a znevýhodněných než člověk, který se této agendě do té doby obloukem vyhýbal? Přece nechceme v čele úřadu nějaké ukřičené aktivisty, kteří by snad chtěli lidská práva brát vážně. Ideální úředník nové éry je ten, jehož hlava zůstává prostá jakýchkoliv předchozích názorů či zbytečných skrupulí.
Kritici jí vyčítají, že se dosud aktivně nepostavila za práva sexuálních, národnostních či jiných menšin v situacích, kdy tato témata narážela na odpor konzervativní části politického spektra.
Zatímco neziskové organizace zmateně lomily rukama a namítaly absenci jakékoliv hlubší praxe, vládní garnitura se tvářila, že objevila Ameriku. A co teprve skvělá disciplína zvaná kumulace funkcí! Řídit největší poslanecký klub v parlamentu a k tomu takzvaně „při neděli“ zachraňovat lidská práva v zemi – to chce vskutku nadlidský talent. V polovině roku 2026 pak přišlo zasloužené vyvrcholení tohoto politického dramatu, kdy opozice začala hlasitě poukazovat na to, že úřad pod jejím vedením úspěšně ztrácí poslední zbytky nezávislosti a agendy se potichu přesouvají pod jednotlivá ministerstva.
