České Čelisti: legendy o žralocích ve Vltavě se vracejí už třetí století

Žralok ve Vltavě? Tyto záběry z bezpečnostní kamery vás vyděsí! V Čertovce plaval žralok! Mořská obluda napadla hospodyni na smíchovském břehu. Pod Karlovým mostem ulovili žraloka. Podobné novinové titulky i ústní a písemné zvěsti se už třetí století občas šíří Českem. Jako by si Češi chtěli vynahradit, že nemají moře, povídají si občas alespoň o žralocích ve svých řekách. Někdy se jedná o úplné výmysly, někdy mají alespoň trochu pravdivé jádro. Údajným vltavským žralokům tak můžeme s čistým svědomím věnovat další z putování za českými kryptidy.

Zatím poslední žraločí pozdvižení na Vltavě lze datovat do léta 2026. Na jejích březích, ale také u Malše a některých rybníků v okolí Českých Budějovic se objevily výstražné značky v podobně žlutého čtverce postaveného na jeden z vrcholů, uvnitř kterého byl černě vyvedený žralok a nápis Shark Zone.

Pokud se však člověk jen trochu namáhal, mohl se strachu ze žravé paryby poměrně rychle zbavit. Při bližším prozkoumání zjistil, že se jedná o svéráznou upoutávku na divadelní představení. „Žraloků se zatím v jižních Čechách bát nemusíme, je to jen originální upoutávka na divadelní hru Čelisti 2026, čímž si připomeneme ikonický film Stevena Spielberga, který soudruzi v ČSSR po roce zkoumání ideové nezávadnosti pustili před 50 lety 30. července 1976 do československých biografů,“ řekl za ochotníky z Boršova nad Vltavou Jan Zeman Českobudějovickému deníku.

Mnohem trvalejší fáma vznikla v roce 2017 díky aktivitě webu Prima Style, který byl bulvárním projektem Primy a na konci téhož roku se změnil v Lajk.cz. Web tehdy přišel s krátkou sérií článků o údajném žralokovi ve Vltavě. Prvním byl text VIDEO: Týpek spadl do Vltavy a natočil pod vodou neznámé monstrum. Je to fakt žralok? z 8. června. Doprovází jej video, které se tváří, jako by mladík se svojí partnerkou byli na šlapadle a chtěli se nafilmovat pomocí selfie tyče. Chlapec ztratil rovnováhu a spadl do vody. Pak následují údajné podvodní záběry, na kterých s ukáže hlava žraloka. „Když vyplaval zpátky na šlapadlo a podíval se na video, nestačil se divit. Monstrum, které ve vodě viděl, totiž bylo až nápadně podobné žralokovi!“ napsal anonymní autor textu.

O den později pak následoval článek VIDEO: Tyhle záběry z bezpečnostních kamer dokazují přítomnost žraloka ve Vltavě! Pořád tomu nevěříte? Ten ukazoval rozmazaný kraťoučký údajný záznam stejného incidentu z bezpečnostní kamery s datem 3. června 2017. „Na záběrech z kamery je jasně vidět, jak se na vodě po klukově pádu objeví na moment žraločí ploutev, která se k němu velmi rychle blíží! Snímky z kamery sice jsou kvůli dálce poněkud rozmazané, i přesto ovšem o ploutvi žraloka nemůže být pochyb!“ přesvědčoval autor.

Aby to nebylo málo, ve stejný den vydala Prima Style text Opravdu může být žralok ve Vltavě? Zjistili jsme, jestli by dravec z tajemného virálního videa mohl přežít ve sladké vodě!, ve kterém poukazuje na to, že existují druhy žraloků, kteří zvládnou pronikat i do řek. Konkrétně zmiňuje žraloka bělavého (známého také jako býčí), který žije v pobřežních vodách, ale také řekách. V Amazonce ho našli 4000 kilometrů od ústí, v Mississippi 3000 kilometrů. Žije také třeba v Ganze. „Žralok se přitom objevuje také v Atlantském oceánu. Možnost, že se mohl při svém lovu v řekách zatoulat až do českých končin, není proto úplně nereálná,“ tvrdí autor.

Proti těmto slovům ovšem mluví to, že žralok býčí je žralok tropický a subtropický, který žije především v teplé vodě. A především, v evropských vodách byl spolehlivě zaznamenán jenom u Azor. Tedy tisíce kilometrů od ústí Labe, kudy by se musel do Vltavy dostat, a také o nějakých 1500 kilometrů jižněji.

Naopak je nutné poctivě uznat, že u břehů Ameriky je severní hranice rozšíření tohoto žraloka, který jako jeden z několika druhů žraloků skutečně zvládne žít nejen ve slané ale i brakické a sladké vodě, až někde u Cape Cod, kde moře teplotou odpovídá zhruba evropskému Severnímu moři či Baltu. Jenže podél amerických břehů tam má dálnici teplé vody v podobě Golfského proudu. Cestou do Evropy by na chladnější vodu narazil dříve.

Labem by, pokud by se zvládl vyhýbat čilému lodnímu provozu, asi proplouval celkem dobře, v Německu je jedinou překážkou plavební stupeň Geesthacht u Hamburku, který je však vybaven velkokapacitním moderním rybím přechodem. Jenže problém by nastal brzy po překročení hranic. Od ústeckého Střekova je řeka plná překážek jako jsou zdymadla a vysoké jezy, ve Vltavě to není o nic lepší. Je to jeden z důvodů, proč se v Praze už skoro sto let nevyskytují jeseteři, mihule, ale i pstruzi, kteří jsou zvyklí přirozené překážky překonávat skokem. Lze tedy říct, že se do pražské Vltavy nemá ani takový otužilý jedinec býčího žraloka jak dostat. Stejně tak není moc pravděpodobné, že by někdo do řeky živého žraloka vypustil.

O důvěryhodnosti zmíněných videí pochybovala řada lidí na sociálních sítích. Jejich skepticismu dává za pravdu to, že se k nim nikdy nevyjádřily žádné úřady (které jindy například i v případě pouhých podezření na krajně nepravděpodobný výskyt údajné pumy v okolí pravidelně dávají upozornění), vědci, nezabývali se jimi seriózní novináři a to ani ti ze zpravodajských částí Primy. Nikomu dokonce nestála ani za to, aby se snažil je fact-checkovat a vyvracet. Prima Style ani Lajk.cz se nevyjádřily k tomu, zda šlo o čistou kachnu, snahu o virální reklamu či něco podobného. Po zveřejnění článku ho ještě promoval facebook Primy Cool 20. června, pak ale zprávy ustaly.

Navzdory pofidérnosti a nepravděpodobnosti se kauza pravidelně vrací. V srpnu 2018 ji zopakoval clickbaitový server Fasteer.cz. A dokonce v říjnu 2026  s ní přišla podobně zaměřená facebooková stránka Svetové zaujimavosti.

Obdobné zprávy se ovšem šířily i v předchozích letech. „Naše redakce v neděli odpoledne obdržela záznam z mobilního telefonu. Je na něm rybář v Praze u Vltavy, kterému na háčku místo nějaké ryze české ryby uvízl žralok. Záznam poskytl televizi údajný Marek Kučera, který ale nechtěl vystoupit před kamerou,“ uvedl 19. srpna 2007 server Tn.cz.

V reportáži na stejné téma v televizi Nova údajný svědek i mluvil. „Bohužel se rybáři přetrhl vlasec. Chvilku jsme tam s ním stáli a povídali si. Ten z toho byl úplně vyjevený. Říkal že od malička rybaří ale že něco takového nikdy nezažil,“ hlásil do telefonu.

Nova na webu i v televizi ale okamžitě uvedla věc na pravou míru a označila vše za kachnu. Video v reportáži rozcupoval veterinář pražské zoo Roman Vodička. „Vypadá jako podvrh, protože pohyb toho žraloka rozhodně není fyziologický. Vypadá to, jako kdyby dotyčný rybář tahal z vody kládu nebo nějakou mrtvolu. Poloha ocasu neodpovídá poloze žraloka. Je příliš příliš kolmo na tělo,“ konstatoval odborník.

Údajný Kučera si ale trval na svém a jako další svědkyni přivolal k telefonu svoji údajnou partnerku. „Vím, že jsem to viděla a že on to natočil ale jako mě tohle už vůbec nebaví,“ prohlásila.

Po pár dnech se ukázalo, že nešlo o pravého žraloka, ale ani o snahu jedince se zviditelnit. Jednalo se o reklamní kampaň řetězce Albert. „Chtěli jsme tuto kampaň spustit nějak netradičně a dosáhnout při jejím uvedení rychlého nárůstu povědomí o kampani. Během natáčení jsme tedy materiál zaznamenali amatérskou kamerou, aby vypadal jako natočený na mobil, nechali ho poslat anonymně prostřednictvím PR agentury do několika TV stanic a čekali, jestli se nějaká chytí,“ uvedl Jiří Žižka z agentury Mark BBDO, která reklamu připravila, pro Lidové noviny.

Podle autora článku v Lidovkách Jaroslava Krupky byla kampaň diskutabilní snahou předložit divákům jako realitu něco, co ve skutečnosti reálné není. Navzdory tomu se jí podařilo získat druhé místo v kategorii Ostatní služby soutěže o nejefektivnější reklamu Effie Czech Republic. „Cenové vnímání značky Albert se v roce 2007 zlepšilo, zatímco všichni konkurenci si výrazně pohoršili! A to i přes to, že reálná cenová hladina v Albertu nebyla rozhodně nižší než u konkurence, ba právě naopak,“ stojí v hodnocení na webu soutěže.

Vltavský žralok se dostal do hledáčku bulvárnějších médií už o dva roky dříve. V listopadu 2005 v paryba v řece opravdu plavala. „Stáli jsme u břehu Čertovky a najednou jsme ucítili strašný zápach rybiny. Pak jsme uviděli, jak na vodě plave něco velkého. Nejdřív jsme si mysleli, že je to sumec. Pak jsme uviděli hřbetní ploutev a zjistili, že je to žralok,“ popsal Vítězslav Krupka z První všeobecné člunovací společnosti pro Blesk.

Muži se nezalekli a parybu vylovili. Nebylo to těžké, jednalo se totiž, jak už zápach napověděl, o mršinu. „Veterinární lékař zvíře otevřel a zjistil, že bylo vycpáno nějakým starým hadrem. Tělo měřilo 1,5 metru a bylo ve značném stupni rozkladu,“ řekla Blesku mluvčí pražské městské policie Radka Waitová.

Odborníci žraloka určili jako pravděpodobně ostrouna obecného, který žije ve východním Atlantiku a středozemním moři. „V nějaké restauraci zřejmě nechali vypreparovat rybu, kterou hosté snědli. Pak nacpali dravce polystyrenem a pustili ho po Vltavě. Možná to byl kanadský žertík přímo někoho z podniku,“ vzpomněl později šéf dvou pražských zvířecích útulků Václav Steinbauer pro E15.

I tato historka žila dál. Ve vzpomínkách ji například různí pamětníci kladli do různých jiných let, například roku 2009. Na její památku se objevila na ocelovém sloupu protipovodňových vrat v Čertovce cedule Pozor, žralok. A inspiroval se jí ve své povídce také Vojtěch Gabriel z webu Pražský strážník.

Jak jsem naznačil výše, vhození mrtvoly žraloka, nebo dokonce živého jedince, do Vltavy lidmi, je kvůli jezům a zdymadlům jedinou možností, jak by se do řeky mohl dostat. Ale co v době, kdy ještě tyto překážky v Labi a Vltavě nebyly?

Milovníkům záhad a žraločím nadšencům dal naději v roce 1998 v Magazínu záhad spisovatel Jiří Zeman. „Například v časopise Zlatá Praha psali v minulém století o tom, jak žralok sežral u Karlova mostu prase a jak ho pak s velkou slávou lovili. Žraloka viděli i u Mělníka a v Děčíně. Objevil se zkrátka všude, kam mohl doplavat, protože žraloci jsou kromě jiného zvědaví a hraví. Jak se řeky přehradily vysokými jezy a přehradami, byl konec. Žraloci se už do Prahy nedostali,“ napsal tam.

Bohužel bez bližších podrobností. Rozhodl jsem se je tedy zjistit přímo ve zmíněném časopisu. Poctivě jsem několikrát prohledal všechna čísla vydaná v letech 1884 až 1929, kdy Zlatá Praha standardně vycházela. (Čísla z let 1864 – 1865, kdy se konal ne příliš úspěšný start vydávání, zatím nejsou dostupná elektronicky. V budoucnosti je prohledám v tištěné podobě a pokud najdu něco, co změní smysl tohoto článku, budu o tom informovat.)

Bohužel, zmínky o žralocích pod Karlovým mostem či ve Vltavě vůbec tam chybějí.

Nemyslím si ovšem, že autor úmyslně mystifikoval. Existuje možnost, že podobný text vyšel v nedostupných číslech Zlaté Prahy. Pravděpodobnější se mi ovšem zdá, že buď čerpal z nepřesných zdrojů, nebo psal podle vlastních vzpomínek na přečtené články časem zkreslených, kdy mu splynulo více zpráv dohromady.

V jednom případě se totiž v 19. století skutečně Prahou rozšířila zpráva, že ve Vltavě skutečně žraloka ulovili! „Včera rozšířena byla po Praze pověsí, že ve Vltavě, u staroměstských mlýnů, chycen byl přes 1,5 metru dlouhý mladý žralok. Hned vyskytli se i svědkové, kteří se vší určitostí tvrdili, že na své vlastní oči viděli, jak hrozná tato potvora mořská utlučena byla kyjemi,“ uvedly ve zprávě Žralok ve Vltavě 24. srpna 1892 Národní listy.

Redaktor ovšem nebyl nikterak senzacechtivý a záležitost ihned uvedl na pravou míru. „Pravda jest, že byla chycena ve Vltavě mořská nestvůra, avšak již mrtvá a poloshnilá, která svou velikou hlavou, ostrými zuby a zejmena obrovskou tlamou a velkými ostny zavdala podnět k pověstem tak překvapujícím. Zdechlinu donesli k panu V. Náprstkovi, který je odkázal na známou firmu pana V. Friče ve Vladislavově třídě. Assistent p. Fričův uvítal příchozí s úsměvem a poznal ihned rybu, která mu byla den před tím ke koupi nabízena,“ napsal.

Zmiňovaným V. Náprstkem byl samozřejmě mecenáš a národopisec Vojtěch Náprstek. U dalšího jména došlo zřejmě k mýlce v iniciále a jednalo se o přírodovědce Antonína Friče, který se mimo jiné podrobně věnoval vltavské fauně.

Fričův asistent přiblížil původ tvora. „Vyprávěl, že jistá zdejší lahůdkářská firma obdržela v zásilce mořských ryb také tuto potvoru, mořského ďasa (Sophius piscatorius), kterou však nikdo nechtěl koupiti, poněvadž její odporný zevnějšek neláká nikoho, aby si ji dal upéci nebo usmažiti. Jak tato ryba dostala se do Vltavy, nedalo se zjistiti. Také na tom nezáleží. Jisto jest, že to žralok nebyl a že všechny pověsti o žraloku kolující byly vymyšlené,“ uzavřel autor.

Ačkoliv seriózní redaktor Národních listů nechtěl spekulovat, je celkem jasné, že se ryby takto zbavil někdo ze zmíněné restaurace. Úplně stejně, jako o více než sto let později.

Stejná zpráva se v jen mírně pozměněné podobě objevila i v novinách Čech a Moravská orlice. Tam ji uvodili slovy „Ve smutné době cholery a vedra konečně také něco veselého.“

Národní listy se jen o tři dny dříve, 21. srpna 1892, věnovaly podobné zprávě z Moravy. Ve fejetonu na první straně ironizovaly vydávání zpráv a vodních obludách i politickou situaci. „Že působí nynější žár velice škodlivě na mozky, zejmena na slabší, rozumí se samo sebou a že lihnou se teď v úpalu slunečním všelicí hrozní netvorové, jest novým dokladem k tomu, jak pošetili jsou ti, již popírají existenci ohnivých draků, mořských hadů, železem se živících obrovských červů a jiných podobných potvor. Jak povážlivé míry dostoupilo již vedro nynější, toho nejvýmluvnějším dokladem jest zpráva jistého pražského listu, že mezi Rohatcem a Hodonínem byl jistý rybář právě, když táhl z řeky Moravy velkou rybu, od této kousnut a stržen do hlubiny, kdež utonul. Ryba, jež vážila 80 kilo, byla prý druhého dne sice nalezena, ale mrtva. Jak tragická a zároveň poučná to udalost. Byl to patrně žralok, který se tam dostal z Jaderského moře. Ale kudy? Není pochybnosti, že také tím vinna jedině mladočeská politika,“ uvedly.

Dalším zdrojem pro výslednou konstrukci o lovení žraloků v Česku může být to, že tyto paryby Čechy nefascinovaly o nic méně v 19. století než je fascinují dnes. Jakmile se tehdy objevil žralok někde v Evropě, zvláště na Jadranu, česká média o tom informovala tehdy i po celé následující 20. století. Zvláště, pokud byl uloven nebo naopak sám zaútočil. Například přírodovědný časopis Vesmír 1. srpna 1886 při zprávě o pohlcení koupajícího se chlapce u Janova podotkl, že je najednou ve Středozemním moři žraloků mnohem více a že to podle některých souvisí s prokopáním Suezského průplavu.

Na ukázku vycpaných žraloků pak v 19. a první polovině 20. století také v tehdejším tisku pravidelně lákali různí podnikavci.

Navíc přišla i informace o živém žralokovi v řece. „Tato velice pravděnepodobná zpráva dochází z Wejhlenu u Basileje. Dělníci tamní koupelny v Rýně prý dne 4. t. m. chytili rybu, ve které přivolaný náčelník zkušebné stanice zoologické v Basileji, dr. Laney poznal odrůdu velkého žraloka psího,“ psaly Národní listy 13. července 1887.

Z vysvětlení, jak se paryba do řeky do Wyhlenu na hranici Německa a Švýcarska dostala, trochu mrazí – žraloka skutečně vypustil člověk. „Před lety byl v jedné velké továrně wyhlenské po delší dobu zaměstnán vyšší jeden úřadník p. Bauer, jenž mimo to konal velice horlivě zoologická studia, připadl na myšlenku, použíti hojných splašek wyhlenských solivarů k pokusu, nebylo-li by možno, zachovat mořské ryby po delší dobu živé v těchto splaškách a dal si s velkým nákladem zasílat ryby k pokusům prostřednictvím správy zoologické zahrady ve Frankfurtě. Pokus se nezdařil, neboť většina mladých rybyček pošla. Pan Bauer vzdal se svých pokusů a aby ušetřil náklad na zpáteční dopravu, vypustil zbývající dosud živé mladé rybyce jednoho z výtoků nejsilnějších splašek do Rýna. Zdá se, že právě toto smísení sladké vody s vodou slanou zjednalo životní podmínky pro některé druhy mořských ryb, kterým se tu dařilo,“ přiblížily Národní listy.

Poukázaly přitom na to, že zprávy o žravém tvorovi se v místě objevily už dříve. „Již v květnu tohoto roku byl dělník jeden při koupání kousnut do lýtka jakous velkou rybou, jak tvrdil. Ovšem že se mu tehdáž vysmáli, neboť z větších ryb objevuje se v Rýně pouze okoun, jenž jest rybou říční i mořskou, ale není nebezpečný,“ uvedl autor.

Uloveného žraloka preparovali a poslali do muzea v Karlsruhe. „Uřadní list badenský pro kraj hornorýnský následkem tohoto podivného lovu varuje před koupáním v řece a přináší nařízení, jež dovoluje houpání v Rýně jen za zvláštních opatření bezpečnosti, pokud se nezjistí bližší zprávy o rozšíření nebezpečné této ryby,“ poukázal deník. Jak vše dopadlo, se list už nezmínil. Dále se nevyjadřovala ani Národní politika, která přinesla stejnou zprávu. Není vyloučeno, že se tehdy na německé straně jednalo o novinářskou kachnu.

Ke zmatení přispívá i to, že české noviny si také s myšlenkou žraloků v Česku pohrávaly pravidelně, často je používaly jako metaforu či lehce posměšné označení pro opravdové či vymyšlené rekordní rybářské úlovky. „Svědkem zajímavé příhody bylo, na neštěstí nečetné, obecenstvo, plavící se na parníku Palacký v neděli ráno u Vyšehradu. Sotva parník přijel k přístavišti, objevil se ve vodě černý, kládě podobný netvor, který počal na loď útočiti, pokoušeje se o uražení kormidla. Úsilím chladnokrevných lodníků, pod velením kapitána pana Jana Šúry, bylo neštěstí však zabráněno, netvor chycen a za pomoci silných mužů vytažen na palubu. Při prohlídce pak shledal pan kapitán Šúra, který před lety byl proslulým harpunářem velrybářské lodi Margarreta, jež byla u břehů Grónska ocasem rozzuřeného vorvaně roztříštěna, a z níž přispěchavšímu parníku podařilo se z celé posádky zachránit jen p. Šúru a soudek rumu, že úlovek není žralok, za něhož netvora ve vodě považoval, nýbrž že je to abnormálně vzrostlý, starý sumec,“ popsal ve svém sloupku v komunistickém Rudém právu Karel Vaněk 9. července 1923.

Redaktor novin Večer, podepsaný jako K. Čvančara, zase 31. července 1934 zase reagoval na zprávy o výskytu žraloka v anglické Temži a poznamenal, že by se těžko někdo divil, kdyby se žraloci objevili i ve Vltavě.

Ale objevovaly se i skutečné a seriózní zprávy o vzácném výskytu mořských tvorů v českých řekách. Jenže to nebyly žraloci, ale většinou mihule mořské nebo jeseteři. Například časopis pro lesníky Háj uveřejnil 27. června 1874 mezi krátkými zprávami text s titulkem Vzácná ryba o tom, že u Nymburka byla ulovena mihule mořská. Co je zajímavé, na stejné straně je i informace o chycení želvy v Labi a hlavně článek o mihuli prakticky navazuje na článek Žralok, v němž se však pojednává o výskytu paryby nedaleko chorvatské Rijeky. Není tak těžké si představit, že takové zprávy mohou po letech od přečtení splynout dohromady.

Zvláště v případě jeseterů, kteří ještě v 19. století až do Prahy skutečně pronikali, se pak nelze divit, že je neznalí lidé uprostřed Prahy mohli považovat za žraloky. Jeseter velký má opravdu starobylý vzhled a výjimečně dorůstá až šesti metrů s vahou 300 kilogramů. Největší jedinec ulovený v Česku měl délku tři metry. Vytáhli ho rybáři z Labe v roce 1577. „Asi roku 1846 objevila se „velká mořská obluda“ mezi jezy a vytrhla držky z ruky ženě, která je na břehu smíchovském prala. Pověst dávala obludě stále vzrůstati a hrůzně ji líčila, až za několik dní chycena byla v podobě velkého jesetera,“ popsal v článku Ryby Vltavy v obvodu Prahy v časopisu Živa již zmíněný Antonín Frič v roce 1912.

Doplnil, že uloveného jesetera ukazovali v roce 1850 na Štvanici a jeho srdce tehdy získal pro muzejní sbírky. „Po regulaci řeky se asi sotva této zajímavé rybě poštěstí dostati se až do Prahy,“ věděl už tehdy Frič.

Jeseter velký byl navíc až do začátku 20. století bez zákonné ochrany masivně loven, chytalo se až 4000 kusů ročně, a od roku 1917 je jako původní druh v Česku považován za vyhynulý. Poslední pozorování z Labe pochází z roku 1933. 

Do Labe se tento druh snaží vrátit Němci, ale vzhledem k popsaným říčním překážkám je jeho znovupřiplutí do Česka jen o málo pravděpodobnější než takový výlet v případě žraloka. Přesto se s ním lze u nás setkat. K zatraktivnění tuto rybu vypouštějí do svých vod někteří majitelé soukromých revírů.

V případě žraloků se tak zatím neděje. Tedy alespoň podle toho, co víme.

Závěrem je třeba dodat, že pověsti o žralocích v řekách hluboko ve vnitrozemí nejsou jen Českou specialitou. Pomineme-li řeky, kde jsou běžní, jako je Ganga, Mississippi či Amazonka, je tu už zmiňovaná Temže, v níž se prý objevili i v roce 1934. U jejího ústí, stejně jako dalších britských řek, se slanou a brakickou vodou jsou žraloci poměrně obvyklí, například ostroun či hladkoun. Smíšená slaná a sladká voda přitom sahá až k londýnské Chelsea. V dubnu 2024 se objevila zpráva s videem, které mělo ukazovat žraloka ještě výše proti proudu, u Hammersmith Bridge. Vědci vůči ní zůstali skeptičtí.

Ve Finsku, se zase traduje legenda o útoku žraloka, zřejmě ostrouna, ve vnitrozemské řece Ähtävänjoki. Příběh žije v různých podobách, které ho kladou i do jiných řek. Nakonec vyšlo najevo, že jde o pouhé špatné zapsání do databáze a ke skutečnému incidentu došlo v moři – v Botnickém zálivu u města Vaasa. Příběh však žil dál a realitu do sebe vstřebal: podle jedné z verzí byl žralok uloven v moři, nějakým vtipálkem vhozen do řeky a postiženého pokousal v posmrtné křeči.

Na Slovensku si zase loni se žralokem spletli tolstolobika.

Další zdroje:

Frič, Antonín: Ryby Vltavy v obvodu Prahy. Živa IV/1912

Hanel, Lubomír; Vostradovský, Jiří - Ichtyofauna pražských vod a její změny. https://ziva.avcr.cz/2016-3/ichtyofauna-prazskych-vod-a-jeji-zmeny.html

Žralok ve Vltavě? Tyto záběry z bezpečnostní kamery Vás vyděsí. https://fasteer.cz/zralok-ve-vltave/

Historická periodika:

Čech (1892)

Háj (1876)

Humoristické listy (1870, 1889)

Moravská orlice (1892)

Národní listy (1874, 1887, 1892, 1895, 1932)

Národní politika (1886, 1887)

Přítel dělníků (1892, 1893)

Rudé právo (1923)

Večer (1934)

Vesmír (1886)

Zlatá Praha (1884 – 1929)

Živa (1859, 1912)