Článek
Alespoň podle některých fanoušků a politiků na sociálních sítích, kteří vehementně tvrdí, že naše fotbalová reprezentace vlastně uspěla. Jak by ne, vždyť my ten šampionát vlastně málem vyhráli, kdyby nás nepoškodili rozhodčí a soupeři.
Hráči jako Barák a Coufal, kteří se v zápasech sotva smysluplně dotkli toho kulatého nesmyslu, jsou nyní oslavováni jako hrdinové. „Nejde přece jen o góly a body, ale o snahu a účast,“ prohlašuje nejeden dotovaný rozumbrada na svém Twitteru. Připomíná to slavnou woke kulturu, kde každé dítě dostane medaili za účast, aby se náhodou necítilo ukřivděně.
Sociální sítě v ohni chvály
Na českých a moravských sociálních sítích se to hemží příspěvky typu „Naši kluci bojovali do posledního dechu“ nebo „Jsem na vás hrdý, i když jste skončili poslední“.
Prezident republiky dokonce navrhuje státní vyznamenání za hrdinství pro Tondu Baráka, že svým vyloučením podpořil teamového ducha české repre. Historici ho přirovnávají k prezidentu E. Benešovi, který též opustil svůj národ, když mu bylo nejhůře.
Medaile za účast
Ministr školství, mládeže a tělocviku Mikuláš „Maják - jedu do Hajan“ Bek navrhuje , aby UEFA přehodnotila svůj přístup a ocenila všechny týmy medailemi, bez ohledu na výsledky.
„Proč bychom měli stresovat naše hráče soutěživostí a tlakem na výsledky?“ ptá se trenér národního týmu Ivan Hašek.
„Zaslouží si ocenění jen za to, že jsou ochotni reprezentovat naši zemi. Vždyť fotbal je přece hlavně o zábavě, ne?“ Dodala ministryně obrany Černochová z pravicové woke strany ODS.
Žaloba na UEFA?
Advokáti A. Baráka a I. Haška (trenér) zvažují žalobu na UEFA za nerespektující přístup a psychickou újmu.
„Je absolutně nepřijatelné, abychom byli vystaveni takovému stresu a kritice,“ prohlásil Barák na tiskové konferenci. „Cítíme se emocionálně vyčerpaní a nedocenění. Je načase, aby se fotbal stal inkluzivnějším a empatickým sportem.“
A co fanoušci?
Fanoušci jsou rozděleni. Někteří se ztotožňují s novým trendem a oslavují hráče za jejich „statečný výkon“. Jiní (hlavně z tábora dezolátů a zahrádkářů) se však nemohou ubránit smíchu a sarkasmu.
„Je to jako říkat, že jsem úspěšně absolvoval maraton, protože jsem se přihlásil a uběhl první kilometr,“ směje se 86 letý Luboš Z. z Ostravy, které mu to politicky nemyslí a navíc si neváží skutečnosti, že si již dva roky může v klidu užívat starobního důchodu. Navíc důchodu předvídatelného, alespoň dle judikátů ústavního soudu, nicméně to je námět zase na jinou satirickou glosu.
