Článek
Byl krásný letní červnový den, slunce zářilo na obloze a zmrzlinárny praskaly ve švech.
Kdo by odolal lahodné zmrzlině v takovém vedru? A právě u jednoho z těchto zmrzlinových stánků se předevčírem odehrál příběh, který mě dojímá až dodnes.
Paní Marie, sedmasedmdesátiletá seniorka s hřejivým úsměvem a laskavým pohledem, se rozhodla, že si udělá malou radost. Po celém dopoledni stráveném na procházce mezi supermarketovými akcemi a lékárnami si řekla, že si skutečně zaslouží odměnu. Rozhodla se pro impulzivní nákup zmrzliny. Ne však v (cenovém) bezpečí supermarketu, ale u stánku, jako mladí lidé.
Po drobném váhání se její chuťový kompas zastavil u dvou kopečků vanilkové a jahodové zmrzliny. To bude to pravé, zaplesal zkušený jazýček paní Marušky.
Stoupla si do krátké fronty před okýnkem italské zmrzky provozované hodnými lidmi z postsovětské republiky. Těšila se na sladké osvěžení, které jí připomínalo léta dávno minulá, když byla ještě malou holčičkou a zmrzlina stála pár korun.
Konečně přišla na řadu. „Prosím, dva kopečky - jeden vanilkový a jeden jahodový,“ pronesla Marie s nadějí v hlase. Prodavač se na ni usmál, nabral zmrzlinu do kornoutu a s ledovým úsměvem řekl: „To bude 120 korun, babi.“
Marie ztuhla. „120 korun? Stodvacet?“ opakovala pomalu a nevěřícně.
Její úsměv pomalu uvadal, oči se jí zalily slzami. Jak může stát zmrzlina tolik peněz? Vytáhla peněženku a zjistila, že ani nemá dostatečný obnos. „Omlouvám se, já… nemám tolik peněz,“ řekla třesoucím se hlasem a snažila se zadržet slzy.
Dobrý člověk
V tom okamžiku, kdy se zdálo, že všechno je ztraceno, se znenadání objevil anděl strážný v podobě muže v obleku.
Z.J.K., člen lidové strany, právník a hlavně člověk s dobrým srdcem, náhodou procházel kolem. Všiml si rozrušené paní a bez váhání zasáhl. „Neplačte, paní. Já vám tu zmrzlinu zaplatím,“ řekl jemně a s úsměvem.
Marie nemohla uvěřit svým očím ani uším. „Děkuji vám, pane, jste opravdu laskavý,“ řekla dojatě, když jí právník zdvořile podával zmrzlinu.
„To nic není, rád jsem pomohl,“ odpověděl Jan. „Užívejte si zmrzlinu a mějte krásný den. A tady máte moji vizitku, kdybyste chtěla zase někdy zajít na zmrzlinu“
A tak se stalo, že díky jednomu laskavému lidoveckému právníkovi, který měl pochopení pro druhé a ochotu pomáhat, se smutný den proměnil ve veselý.
Paní Marie si pochutnala na zmrzlině, slzy smutku se změnily v slzy radosti a znovu se přesvědčila, že dobří lidé (dokonce právníci) ještě žijí.
Závěrem
Tento příběh je malou připomínkou toho, že ve světě, který se zdá být často chladný a bezcitný, stále existují lidé, kteří neváhají podat pomocnou ruku těm, kdo to potřebují.
Ergo kladívko, ať už jste kdekoliv, pán nebo kmán nezapomeňte, že každý dobrý skutek má svou váhu a že laskavost se vždy vrátí. Anebo také ne.
