Článek
Jelikož byl zvyklý na ruch milionového velkoměsta, ani ne osmdesátitisícová Nitra mu připadala jako místo, kde si odpočine od každodenního shonu.
Když právník dorazil do nejstaršího slovenského města – tedy Nitry, rozhodl se projít městem a prozkoumat místní pamětihodnosti. Také zašel na nitranský Hrad. Takový kopec!
Po nějaké době, kdy se již nasytit kulturních zážitků, zatoužil se vrátit do hotelu. Ale zjistil, že má vybitý mobil a papírovou mapu také neměl. Pouze věděl, že jeho hotýlek je poblíž městského hřbitova. Problém však byl v tom, že neměl ani tušení, kde se nitranský městský hřbitov nachází. Byl v tom krajském starobylém městě poprvé v životě.
Pan doktor Novák se rozhlédl kolem sebe a spatřil dvě mladé slečny, které se smály na rohu Kupecké ulice. Přistoupil k nim se svým typickým sebevědomím a nadutostí, s jakou vstupoval i do soudní síně, a řekl: „Buchty, kde najdu městský cintorín?“ Děvčata mu nerozuměla, byly to totiž Maďarky.
Doktor ušel padesát metrů po ulici Farská, a vidí jiná dvě děvčata, tak jim říká ještě nasupeněji - „Buchty, kde tady najdu městský cintorín?“- zlým tónem, jako by chudáci místní děvčata mohla za jeho nevídaný orientační (ne)smysl.
Slečny se na něj podívaly, a i když jim jeho tón připadal poněkud drzý, rozhodly se, že si s tímto starým elegánem trochu pohrají. Jedna z dívek, Zuzanka, pohotově odpověděla: „Dědko, proč vylízáš z hrobu ven, když pak netrefíš zpět?“
Druhá, Katuška, dodala: „Možná ti ukážeme cestu, ale budeš nám muset slíbit, že nám povíš, jak jsi utekl. Určitě to byl zajímavý příběh!“ A obě vyprskla v divoký smích. To víte léto a prázdniny.
Pan doktor Novák byl překvapený tímto nečekaným obratem. Nebyl zvyklý, aby s ním někdo takhle mluvil, ale místo aby se rozčílil, začal se (nejprve trochu křečovitě) smát. Uvědomil si, že v Nitře se mu dostalo lekce pokory a humoru, který mu v Praze často chyběl.
Snažil se situaci trochu zachránit a říká již příjemnějším hlasem – „…děvčatá, čo to rozprávátě?“ (pokusil se o slovenštinu). Avšak potomkyně knížete Pribiny byly doslova na koni, tak na obě trojhlasně kontrovaly – Zde sa vyprává, nie rozprává. Tady si dedko v Nitre, ne v Blave. A propukly znovu v nekonečný smích, a jestli prázdniny neskončily, tak se tam smějí asi dodnes!
Poučení
Když se doktor pak vrátil do Prahy, vyprávěl svým kolegům v kanceláři o své dovolenkové cestě do Nitry a o tom, jak ho tam „utřely“ dvě mladé dívky. A i když to byl příběh, který by mohl vypadat jako trapas, pro pana doktora Nováka se stal vzpomínkou, kterou si rád připomínal, kdykoliv se potřeboval zasmát sám sobě. Již se vám, milý čtenáři, stává doktor pomalu sympatickým, že?
A celkové poučení pro všechna „čtenářstva“ – nikdy nepodceňujme ženy, a to ani v dalekém či blízkém zahraničí! A ty mladé obzvláště!