Článek
Na brněnské základní škole se nedávno odehrála příhoda, která zaujala nejen žáky, ale i učitelský sbor a půlku Brna.
Mgr. Anna Nováková, učitelka s více než třicetiletou praxí, známá svou laskavostí a trpělivostí, se rozhodla oživit svůj pedagogický slovník. Bylo jí totiž vytýkáno, že její staromódní kritická oslovení jako „jedna medaile stará socialistická vysloužilá“ či „jelimánku“ už na dnešní děti příliš nefungují.
Anna byla vždy učitelkou, kterou žáci měli rádi. Ergo kladívko, vycházela jim vstříc, byla mírná a spravedlivá. Někdy až příliš. Přestože si vedení školy vážilo jejího přístupu, doporučovalo jí, aby se pokusila být přísnější a modernější.
Televizní inspirace
Během prázdnin, kdy měla Anna konečně čas si odpočinout, sledovala paní učitelka jednu z mnoha televizních diskuzí, kde jedna politička nazvala svého oponenta „proruskou špínou“.
Výraz ji zaujal natolik, že si ho poznamenala do svého notýsku s nápady na nové způsoby, jak motivovat brněnské žáky k základní poslušnosti.
„To by mohlo zafungovat,“ pomyslela si Anna. „Takové výrazivo by mohlo u fakanů vzbudit alespoň bazální respekt.“
Druhý školní den
Po prázdninách se Anna vrátila do školy plná odhodlání a připravená vyzkoušet nové výrazy. Při hodině matematiky, kdy jeden z žáků – ukrajinský chlapec Oleksandr – poněkud neposlouchal, rozhodla se použít svůj nový slovní úlovek.
„Sašo! Oleksandre, nesnaž se tady dělat nepořádek, ty proruská špíno!“ prohlásila, aniž by si uvědomila, že volba slov nebyla zrovna nejšťastnější.
Kardinální nedorozumění!
Třída ztuhla a Anna okamžitě poznala, že něco není v pořádku. Oleksandr se na ni díval s otevřenou pusou, zatímco ostatní žáci propukli v hurónský středoevropský smích. Anna si uvědomila svůj omyl a snažila se situaci rychle napravit.
„Jejda, pro pět ran do Bílého domu a Magistrátu města Brna, to bylo nedorozumění, samozřejmě jsem to tak nemyslela!“ snažila se vysvětlit s úsměvem a dodala: „Asi jsem to slyšela někde v televizi.“
Školní skandál - jako Brno!
Událost se rychle rozšířila po škole a následně i po celém statutárním městě. Štěbetali si o tom i vrabci na Špilberku, tlustoprdky v Lidlu či bezdomovkyně na Petrově.
Rodiče i učitelé zareagovali různě – někteří byli pobavení, jiní pohoršení. Vedení školy se rozhodlo situaci vyřešit interně a neudělat z ní zbytečný skandál. Anna se omluvila Oleksandrovi a jeho rodině, kteří situaci nakonec přijali s humorem. Také jim zaplatila přiměřené odškodnění ve výši jednoho platu ústavního soudce. Vsuvka - autor si zde odpustil nejapný vtip, že výše odškodného byla rovna platu slovenského senátora. Čtenáři, kteří nepatří mezi nejostřejší tužky v penále, by zase psali, co je to za autora, že neví, že na Slovensku žádnou horní parlamentní komoru nemají.
„Měli jsme z toho doma dobrou legraci“ řekla Oleksandrova maminka. „Paní učitelka to určitě nemyslela zle.“
„Pobavila jsem se skoro jako když strýček Váňa, ještě za Gorbačova, vypil skoro litr vodky a spadl pak do jámy“ dodala Sašova babička Maryna.
Poučení a uvolňující smích
Nakonec se z celé události stala historka, kterou si učitelé a hlavně učitelky dodnes vyprávějí na školních poradách i na vánočních večírcích.
Anna si uvědomila, že modernizace slovníku možná není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdálo, a rozhodla se vrátit ke svým osvědčeným archaickým výrazům, i když z nich dnešní žáci neměli nic jiného než legraci.
Koneckonců, pokud bude u vlády dnešní pětikoalice, tak půjde Anna za necelých deset do starobního důchodu, a tak na nějaké velké revoluční inovace již není místo. Zbytečná práce.
