Článek
Čas je relativní. Každý ho vnímá jinak. Nicméně tu máme srpen, školákům začal druhý měsíc prázdnin, a ten tedy opravdu letí. A jak jsou na tom budoucí prvňáci? Někteří se do školy těší, jiní mají obavy, dalším je to úplně jedno. Kdo je ale jistě v pozoru, jsou jejich rodiče. A je to dobře, dávejte si pozor! Máte seznam, co všechno má váš potomek do školy mít? Jistě vám ho hodná paní učitelka či učitel přichystali. Tak si držte klobouky, jízda začíná! A čas běží…
Každá škola má pro vašeho prvňáčka přichystaný balíček s pomůckami minimálně za 500 Kč. Kapka v moři. Vy máte seznam s tím, co všechno navíc máte pořídit, tak se stáváte lovnou zvěří. To na vás cílí většina reklamních kampaní, na vás čeká past v každém obchodním domě. Aktovka, penál, pero, náhradní pero, pastelky, obaly, tužky. Máte opravdu vše takové, jak má být? Co když vám nabídnou pero či tužky lepší a pak ještě lepší, vyrobené podle nejnovějších poznatků vědeckých kapacit mnoha oborů? Podlehnete? A koupila babička opravdu aktovku se správným designem a certifikovanou? Je ještě Spiderman nebo Barbie aktuálním hrdinou či hrdinkou vašeho dítěte? Nebo potřebujete výbavu obměnit? Nechť vás provází síla, srpen není jednoduchý měsíc, ale po něm přichází září!
Třeba patříte k těm vyvoleným, kterých se následující text netýká, klobouček! Pokud ne, možná vás čekají dotazy typu: „Jak to, že máš v penálu polovinu pastelek? A kde máš pero? Kde jsi nechal přezůvky? Kde máš tělocvik? Čí to máš čepici?“ Ať žije zmatek, a vy jste bezmocní, jenom doufáte, že se váš syn nebo dcera co nejdříve zorientují v novém prostředí, zoufale se obracíte na paní učitelku nebo vychovatelku, pořád vám chybí kusy oblečení, bota, vybavení penálu, občas máte doma něco navíc, co zase chybí v rodině jiné. A k tomu napadne vaši dceru nebo syna, že je vážně zábava vyrábět na elektrickém ořezávátku ve třídě z tak draze zakoupených pastelek špačky. Oboustranné. Vždyť jsou tak roztomilí! A tak neustále něco zařizujete a dokupujete.
Tak co s tím. Vydržíte to? Zvládly to generace před vámi, a ve druhé třídě to bude už o trochu lepší. Tak byste to zvládnout mohli, ne? Podotýkám, že alkohol není řešením. Ale třeba v nakupování školních potřeb máte, nebo naleznete, zalíbení. Věřte mi, někdo to tak má. Nelituje peněz, nakupuje certifikované a nejlépe značkové vybavení, buď to prostě prvňákovi dopřát chce, nebo jen ukazuje, že na to má. Ať si. O tom by přece škola být neměla. Vytvářet finanční tísně či zvýrazňovat sociální rozdíly mezi rodiči. Tak co s tím?
Měl jsem sen. Žáci v něm chodili do školy „nalehko“, jen s notýskem, žákovskou, případně s úkolem, ti starší s tabletem, notebookem či chromebookem, vše ostatní potřebné měli ve svých učebnách, podobně, jako my dospělí máme věci v práci. Prvňáci tak našli u svých stolů košíky se vším, co by se mohlo v jejich „práci“ hodit. K dispozici byly pastelky, tužky, nůžky, pera, prostě vše, co jinak nosí v penálech. A sešity, učebnice a další pomůcky zůstávaly rovněž ve škole, žádné dítě je nemohlo zapomenout doma. Že takový sen již někteří školáci žijí? Tak sláva! Švédům a dalším takovým národům. A co na domácí scéně?
Některé české školy se již snaží rodičům pomáhat, jde to, ale dře to. Protože prostě chybí finance. Kdo by měl ony pomůcky „k dispozici ve škole“ platit? Ideálně stát prostřednictvím škol. Možná se již blýská na časy, letos poprvé nemusí školy z peněz určených na pomůcky platit nemocenské svých zaměstnanců, ale to se bavíme o pomůckách trvalého charakteru, ne o pastelkách. Tak zřizovatel? Nadčasový, myslící na budoucnost národa, s přebytkem peněz v obecní pokladně? Takže sci-fi. Rodiče? Pokud by jim to někdo pořádně vysvětlil, proč dojde ke sdílení školních potřeb, možná by to šlo, ale nejsem moc velký optimista. Takže onen stát. Bohužel se zdá „nepřipraven“. Všude čtu o deficitu státního rozpočtu a boji o finance pro školství. Třeba napadne řešení někoho z vás, sem s ním. Jinak musíme věřit, že jednou bude líp a trpělivě zatím můžeme procházet letáky s reklamou na školní vybavení…
