Článek
V roce 1964 oznámili novináři nález tajemných beden s dosud neznámými nacistickými dokumenty. Byli u toho dokonce i reportéři Československé televize. Potápěči je přímo před jejich zraky vytahovali z vod Černého jezera. Dokonalá dezinformační hra československé rozvědky, jejíž cílem bylo zdiskreditovat Západ, vyvolat napětí na druhé straně železné opony a samozřejmě se zavděčit velkému bratrovi z východu, se tak rozjela na plné obrátky.
Inspirace skutečnými nálezy nacistických předmětů
Psal se rok 1963, kdy se agent Státní bezpečnosti Ladislav Bittman dočetl o nálezu falešných liber, které v bednách vhodili nacisté do vod rakouského jezera Toplitzsee. O rok později na jaře 1964 došlo k podobnému nálezu i na Šumavě. Reportéři pořadu Zvídavá kamera připravovali v okolí Čertova jezera pořad o místních legendách, přičemž přímo během natáčení objevili několik beden s válečnou municí. Shodou okolností byl jedním z potápěčů i Bittman.
Obě události inspirovaly agenta k vlastní akci, jež se u spolustraníků setkala s velkým ohlasem. Bittman připravil plán, který by v případě úspěchu mohl vést k vyvolání nejistoty na Západě. Komunisté chtěli, aby bylo Západní Německo chápáno jako nástupnický stát Třetí říše, přičemž nalezené dokumenty měly dokazovat, že vlády Rakouska a Německa jsou stále plné bývalých nacistů.
Cesta k Černému jezeru.
Již v červnu 1964 došlo za přísného utajení k ponoření čtyř beden s čistým papírem do Černého jezera. Bittman na celou akci dohlížel. Dotčené bedny byly skutečně naaranžovány tak, jako by dvě desetileté spočívaly v chladných vodách. O měsíc později za účasti televizního štábu a dalších novinářů došlo k jejich vylovení. Senzace byla na světa.
Věrohodnost akce dokládala i skutečnost, že se zdánlivě nikam s odhalením tajemných dokumentů nespěchalo. Bedny byly převezeny do Prahy, novinářům bylo sděleno, že jsou zřejmě plné nacistických dokumentů, které je potřeba prozkoumat, a to bylo prozatím vše. Informace samozřejmě pronikla i na Západ, kde vyvolala potřebné napětí.
Cíl akce byl splněn
V září téhož roku svolal ministr vnitra Lubomír Štrougal tiskovou konferenci týkající se nálezu. Přijelo mnoho západních novinářů, kterým na vlastní oči ukázal část odhalených dokumentů. Ve skutečnosti se jednalo o listiny, které byly v rukou Sovětů již od druhé světové války a nenesly žádné převratné informace. Štrougal však tvrdil, že další písemnosti obsahují mnoho důkazů o stále přetrvávajícím vlivu nacistů v Rakousku a Německu.
Celá akce působila tak důvěryhodně, že západoněmecká vláda odsouhlasila prodloužení lhůty na promlčení válečných zločinů o pět let. Ta měla končit v roce 1965. Několik západních politiků odstoupilo ze svých funkcí a podle neověřených informací měli někteří dokonce spáchat sebevraždu.
Pro StB byla akce Neptun husarským kouskem. Snad žádná jiná protizápadní činnost nevyvolala na demokratické straně železné opony takovou pozornost a paniku.
Ladislav Bittman v roce 1964.
Americká dohra
Přísně utajovaná událost měla ještě dohru. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 uprchl strůjce akce Neptun do Spojených států. Za oceánem začal působit v amerických tajných službách pod jménem Lawrence Martin-Bittman. Vyzradil několik komunistických agentů a celou pravdu o kamufláži. Tyto informace se samozřejmě okamžitě dostaly do Evropy.
Bittman to ale v zámoří neměl v prvních měsících jednoduché. Nejprve mu měl hrozit i trest smrti, načež byl vystavován dlouhým výslechům. Po kariéře agenta se vrhl na akademickou dráhu a dlouhé roky působil na Bostonské univerzitě. Zemřel v roce 2018 ve věku 87 let.
