Darlie Routierová už čtvrt století čeká v cele smrti. Pohnout s kauzou mají nové testy DNA

Úmyslné ublížení dítěti patří k těm nejodpornějším zločinům. Proto je až nepochopitelné, že Američanka Darlie Routierová podle všeho bez ostychu a zištně spáchala minimálně na jednom ze svých dětí vůbec ten nejhorší zločin, za který byla odsouzena k trestu smrti. Přesto dodnes mnozí věří v její nevinu. V cele smrti už čeká více jak čtvrt století.

Vše začalo v hluboké noci 6. června 1996. Routierová tehdy zavolala linku 911 (originál telefonátu je k poslechu zde), přičemž operátorovi zmateně popisovala, že se do jejich domu v Rowlettu nedaleko texaského Dallasu někdo vloupal a pobodal ji i její dvě děti. Policisté byli na místě do tří minut. V domě je čekala hrůzná podívaná. V obývacím pokoji leželi v tratolišti krve pětiletý Damon a šestiletý Devon. Žena měla bodnou ránu na krku a tvrdila, že s dětmi usnula u televize a probudilo již až bodnutí. Poté prý jen viděla, jak útočník utíká. V horním patře domu se ještě nacházel manžel Darin se spícím kojencem. Muž ale podle výpovědi nic neviděl, jen jej vzbudil hluk.

Damon i Devon utrpěli smrtelná zranění. Damon už při příjezdu policistů nežil. Druhé z dětí zemřelo jen o několik minut později. Routirová byla převezena do nemocnice s bodným zraněním na krku, které jen o 2 milimetry minulo tepnu. Vše se zdálo jako jasný případ vloupání, které se nevydařilo a skončilo brutálním násilím. Jenže prohlídka domu policisty dosti překvapila.

Podle Routierové útočník utekl nejspíše technickou místností přes garáž, kde také byla protržena okenní síť, což naznačovalo, kudy se útočník mohl dostat do domu a zpět ven. Jenže vyšetřovatelům přišlo podivné, že se v garáži nenašla ani kapka krve, přitom v obývacím pokoji to vypadalo jako na jatkách. Že by někdo prostorem proběhl, nenasvědčovalo vůbec nic, přičemž na parapetu u okna, kudy měl dotyčný vlézt do domu, byla nedotčená vrstva prachu. Ani na zahradě nebyly žádné stopy. Jediné, co podporovalo Routierové tvrzení, byl neznámý krvavý otisk prstu u okna v garáži a krvavá ponožka kousek od domu.

Žena byla dva dny po pobytu v nemocnici propuštěna do domácí péče. To už policisté měli v hledáčku právě ji. Přišlo jim také podezřelé, že ji ani nevzbudilo vraždění jejích dětí. Podle své výpovědi zkrátka spala. Teď už jen zjistit motiv.

Ještě než vyšetřovatelé sesbírali další důkazy týkající se motivu, čekala na ně další podivná podívaná. Oslava osmých narozenin nad Devonovým hrobem. Dítě se prý na narozeniny moc těšilo a rodina mu chtěla oslavu dopřát za každou cenu. To je samozřejmě vcelku pochopitelné, jenže Routierová se podle záznamů chovala nad jeho hrobem až moc vesele. Ať už byly její pohnutky na oslavě jakékoliv, o několik dní později skončila v poutech a obviněná zatím jen z jedné vraždy.

Soud začal v lednu 1997. Byl rychlý a nekompromisní. Routierová údajně hrůzným činem řešila finanční obtíže rodiny, děti měly pojistku a navíc i hladové krky, které něco stály. Psychologové vražedkyni popsali jako sebestřednou materialistku s velmi chladnou hlavou. Její obhájci naopak tvrdili, že není možné, aby si sama způsobila tak nebezpečnou ránu na krku, která jen těsně minula tepnu. Soudní znalec ale potvrdil, že nůž mohla žena držet sama. Navíc proti ní hrál i fakt, že stopy krve na její noční košili vznikly s velkou pravděpodobností při vytahování nože z tělíček nebohých dětí. Ponožka před domem byla vyhodnocena jako falešný důkaz nastražený vražedkyní.

Routierová tak byla 4. února 1997 odsouzena k trestu smrti injekcí za úkladnou vraždu. Ze smrti svého druhého syna se paradoxně ani nestihla zpovídat, což je skutečnost, která je dodnes předmětem sporů.

Darlie Routierová po celou dobu trvala a stále trvá na své nevinně. Stejného názoru je i její dnes již bývalý manžel, který se s ní v roce 2011 nechal rozvést. Její nejmladší syn ji pravidelně navštěvuje ve vězení.

Routierová v době vraždy a dnes:

V červnu 2008 bylo po vleklé administrativní mašinérii Routierové umožněno, aby byly provedeny nové testy DNA z krve z jejího oblečení, nalezené ponožky před domem a hlavně z neznámého otisku u okna v garáži. Nic nového však prokázáno nebylo.

Vzhledem k rychlému vývoji nových a přesnějších technologií byly důkazy znovu přezkoumávány v roce 2018 a ten samý proces běží i nyní, přičemž na výsledky se teprve čeká.

Mnoho lidí začíná věřit v nevinu dnes již čtyřiapadesátileté Routierové. Ta zatím již 27. rokem čeká jako odsouzená vražedkyně v cele smrti.