Článek
Falco, vlastním jménem Johann Hölzel, se narodil ve Vídni v únoru 1957. Jako jediný z trojčat přežil komplikovaný porod. Tato událost jej prý mrazivě doprovázela celý život a občas údajně cítil své ztracené sourozence natolik, že jej zaléval smutek.
Začátky - po stopách Elvise i Bowieho
Hudební nadání u něj rodiče zpozorovali již v útlém věku. Přestože Johann pocházel z chudých poměrů, otec byl dělník a matka pracovala v prádelně, koupili mu ke čtvrtým narozeninám klavír a zapsali jej na hodiny hudby, kde mohl svůj talent rozvíjet. Zároveň začal poznávat hudební svět kolem sebe. Oblíbil si The Beatles nebo Elvise Presleyho. Své první veřejné vystoupení absolvoval na základní škole.
Zlom nastal v jeho dvaceti letech. Tehdy vzal baskytaru, na kterou se naučil na vojně, a odjel do západního Berlína tak, jako to udělal jeho vzor David Bowie. V té době také vznikl pseudonym Falco, a to na počest skokana na lyžích Falko Weisspfloga.
Cesta ke slávě
Falco byl velmi ctižádostivý. Své hotové skladby neustále předělával a upravoval. Když se po roce vrátil do Vídně, na čas se zhostil rolí v alternativním rockovém divadle. Sám ale dál pracoval na sobě. Jeho vůbec první známý song Chance to Dance z roku 1979 mohli posluchači slyšet až po jeho smrti.
Další písně už ale pustil do světa. Singl Der Kommissar z roku 1982 nesoucí se na vlně Neue Deutsche Welle, tedy ryze německo-rakouského stylu pramenícího z post punku a nové vlny, vyšel v nákladu 7 milionů nosičů a rychle se rozprodal. Falco na úspěch singlu ještě téhož roku navázal s debutovou deskou Einzelhaft, která sklidila obrovský úspěch na mezinárodní scéně včetně anglicky mluvících zemí.
Z mladíka, který si stále myslel, že věci může dělat ještě lépe, než je dělá, se stala světová hvězda. Falco tehdy začal mít problémy s alkoholem, ve kterém utápěl své obavy, že s dalším albem nedokáže navázat na úspěch svého debutu. To se také částečně stalo. Album Junge Roemer z roku 1984 bylo přijato vlažně, přestože nakonec získalo v Rakousku Zlatou desku.
Falco se na vrchol slávy vrátil s písní Rock Me Amadeus. Ke skladbě jej v roce 1985 inspiroval Formanův film Amadeus. Ovládl nejen hitparády v Německu a Rakousku, ale dokonce i v Británii a Spojených státech, kde takto uspěl jako první německy zpívající umělec. A jen pro srovnání - v tehdejším Československu, kde byla západní produkce tabu, ovládl v témže roce singlovou hitparádu Karel Gott se skladbou Muzika.
Vrchol, pád a znovu vrchol
Velmi činný Falco stihl ještě do konce roku 1985 vydat album Falco 3 s hity jako Vienna Calling nebo Jeanny. Druhá jmenovaná skladba byla tehdejšími stanicemi dokonce bojkotována kvůli údajné propagaci násilí, jenže aféra hudebníkovi paradoxně pomohla a na konci října 1985 odstartoval své turné vyprodanou vídeňskou arénou.
Falco ale na úspěchy prvních tří desek a povedeného turné nenavázal. Jeho partnerka a pozdější žena Isabella Vitkovic porodila v roce 1986 dceru Katharinu, Falco tak sice mohl být šťastný, ale hudebně se nedokázal prosadit. Další dvě alba v podstatě do hitparád ani nenakoukla a umělec tak začal zkoušet více experimentovat se zvukem. Jenže ani inovátorská deska Data the Groove u publika neuspěla.
Návrat na vrchol přišel v roce 1992 s deskou Nachtflug a singlem Titanic. Falco znovu vyprodával koncertní haly. Jenže hudební úspěch byl vykoupen rodinným trápením, protože v té době zjistil, že není biologickým otcem Kathariny.
Techno a kybernetika
V době rodinné krize začal pod pseudonymem T>>MA experimentovat s technem. Zároveň plánoval vystupování v kybernetické podobě, prý se už nechtěl vrátit na pódia. Bohužel se z této undergroundové fáze Falcovy kariéry dochovalo velmi málo materiálů. Projekt nikdy nedokončil a už opravdu nikdy živě nevystoupil.
Osudná Dominikánská republika
V roce 1996 se zpěvák odstěhoval do Dominikánské republiky, kde začal pracovat na nové desce. Jenže v únoru 1998 se ve svých 41 letech stal obětí dopravní nehody. Do jeho vozu narazil výletní autobus a Falcovi nebylo pomoci. Převoz umělcova těla tehdy zařídil jeho dlouholetý přítel Niki Lauda a pohřbu ve Vídni se zúčastnily asi čtyři tisícovky lidí.
Měsíc poté vyšla deska Out of the Dark (Into the Light). Nesla název podle stejnojmenného singlu, který paradoxně, možná až ironicky vypráví o životě a smrti. Text vedl fanoušky k domněnce, že Falco odešel na onen svět dobrovolně. Ve skutečnosti byl ale viníkem řidič autobusu, který nepřizpůsobil rychlost podmínkám.
Falco má dodnes své fanoušky po celém světě. Posmrtně byly vydány i jeho dosud nezveřejněné skladby na albu The Spirit Never Dies (Duše nikdy neumírá), vycházejí kompilace jeho největších hitů, věnují se mu dokumenty a vznikl o něm i životopisný film. Falco je tak právem hodnocen jako jeden z největších německy zpívajících umělců.
Zdroje:
