Článek
Složité cesty osudu dokáží vytvořit příběhy, které i po dlouhých letech udivují a zároveň vyzývají k zamyšlení. Životní pouť výtečné šermířky Heleny Mayerové ukazuje, jak jedinec v konfrontaci s nemilosrdnými dějinami bojuje zoufale těžce.
Helena se narodila v roce 1910 v německém Offenbachu do zámožné židovské rodiny. Dětství ve stínu první světové války prožila vcelku dobře, zkoušela balet, ale své pohybové nadání nakonec uplatnila v šermu. Už ve třinácti vyhrála německý šampionát a do roku 1930 tento triumf ještě pětkrát zopakovala. Hvězdou se stala v roce 1928, když z olympijských her v Amsterdamu přivezla zlato. Němci ji milovali.
Kruté rány osudu
V roce 1931 ji zasáhla smrt milovaného otce a když o rok později dorazila jako favoritka na olympijské hry v Los Angeles, osud jí přichystal další tvrdou ránu. Těsně před turnajem zemřel při vojenském cvičení její snoubenec. V těžkém rozpoložení vybojovala na hrách jen páté místo, což bylo pro ni samotnou i pro sportovní fanoušky velké zklamání.
Další rána přišla v roce 1933, když se v Německu dostal k moci Hitler. Tehdy mladá sportovkyně žila v USA, kde po olympiádě zůstala na dvouročním studijním pobytu a zároveň vyučovala šerm.
Tehdejší nacistická protižidovská politika v podstatě znamenala konec jejích nadějí na reprezentování Německa. Bylo jí ukončeno členství v německém šermířském klubu a přestože se cítila být Němkou a zároveň vyznávala katolickou víru, Norimberské zákony vycházející z dědičných principů hovořily jasně. Mladá blondýnka tak zůstala za oceánem.
Helene Mayerová
Hajlování na olympiádě
Olympijské hry v Berlíně v roce 1936 vše změnily. Hitler je chtěl využít jako propagandu své ideologie a ukázat, jak silným národem Němci jsou. Helena ale pozvánku k reprezentaci své země nedostala. Až intervence Spojených států, které vyhrožovaly bojkotem her, pokud za Německo nenastoupí alespoň jeden sportovec židovského původu, pomohly k tomu, že šermířka nakonec do své rodné země odcestovala. Marně doufala, že jí bude navráceno odebrané občanství. To se nestalo. Přesto její němečtí fanoušci vyhlíželi svoji hvězdu s nadějí na vítězství. Helena však skončila druhá. Ve finále nestačila na maďarskou soupeřku Ilonu Schacherer-Elekovou.
Největší drama však proběhlo na stupních vítězů. Při zdravici publika Helena Mayerová zvedla pravici a ještě téhož dne si podala ruku s Hitlerem. Důvod? Později prozradila, že jí šlo o rodinu, která v té době pobývala v německých pracovních táborech. Možná také doufala, že jí bude vráceno občanství. Zpět do států se ale vrátila zklamaná. Dokonce ještě před válkou reprezentovala Německo na mistrovství světa v Paříži, kde zvítězila. Nic jí to nebylo platné. Tehdejší německá demagogie byla neúprosná.
Konec všeho
Za Spojené státy sklízela další úspěchy jako mistryně USA, jenže ji brzy zastihla další rána v podobě rakoviny prsu. Nemoci podlehla v roce 1952 ve věku pouhých 42 let. Zemřela ve svém rodném Německu krátce poté, co se provdala za přítele z mládí.
